Viděla jsem, jak vypadala Srí Lanka tři měsíce po tsunami. Hotely se musely vysoušet, vše se pozvolna vracelo k normálu. V naší zemi také udeřila tsunami. Moře nemáme, tsunami udeřila v politice
Motto "Když přibývá spravedlivých, lid se raduje, panuje-li svévolník, lid vzdychá." (Přísloví Šalamounova, Třetí sbírka, pořízená muži Chizkijášovými, 29.2)
Neříkám, že jsem nadšená, když vidím, kdo zvítězil ve volbách, nicméně je toto nutné přijmout jako fakt. Naše země zažila tsunami na souši a na její režii se podílelo hnutí ANO se svým předsedou. Snad nikdy jsem neviděla tolik zdecimované obličeje členů ze sociální demokracie či komunistů. Jejich preference se neustále snižují a mohou se i nadále ztenčovat, až tu jednoho dne ani být nemusí.
Byla to právě sociální demokracie, která dala hnutí ANO šanci a vytvořila s ním koalici spolu s KDU-ČSL po volbách 2013. To tenkrát v bláhové naději netušili, jak dostanou na frak. Ono vytvořit koalici s někým, kdo je miliardář, kdo se řadu let pohybuje v soukromém sektoru, musí se umět prát, musí umět všelicos obejít a používat nejrozličnější praktiky, může být pro některé politiky cesta do pekla. Pan Sobotka nemá žádné jiné pracovní zkušenosti než s politikou a dovoluji si tvrdit, že se mu to tentokrát pořádně vymstilo. A nejen jemu. Takových, s prominutím strejců, najdeme nejen v sociální demokracii, ale i mezi komunisty a v dalších stranách, jimž vévodí staré struktury.
Nejsem stoupencem pana Babiše, nikterak mu nechci velebit, ale je mi jasné, že se v jeho osobě skrývá velmi silný soupeř, jenž se v životě nevzdává a umí se bránit. Umí zachovat chladný rozum, umí být velmi pragmatický a ví, jak to v životě, čímž mám na mysli hlavně ve světě podnikání, chodí. Už mnohokrát jsem zmiňovala velký rozdíl mezi soukromým a veřejným sektorem. Jsou to velmi odlišné sféry, stačí, když si člověk zajde na kterýkoli úřad a vidí, jak to tam funguje. Úředníci produkují jen a jen papíry, někdy ani neumí používat rozumu a postrádají flexibilitu. Státní sektor jsou klidné vody, tolik odlišné od divočiny, jak lze nazvat tržní hospodářství. Člověk ve vedoucím postavení v soukromé firmě se musí točit zdaleka jinak. Tady platí úplně jiná pravidla, a když jste na pozici obchodního ředitele, nemůžete si brát příliš servítky, protože jde o to porazit konkurenci. Obchodní ředitel musí být hlavně drzý a tvrdý, protože v rukavičkách se v obchodě nejedná, zejména když jde o miliónové zakázky. A to si myslím pan Babiš zvládá víc než dobře. Rozumím jeho pracovitosti, jeho neutuchající kreativitě, protože on se pohybuje ve světě, v němž se neustále něco děje. Je tam rybou ve vodě, takový člověk se nenarodil, aby razítkoval dopisy na poště, jemu bylo do kolébky dáno vůdcovství.
Jít do koalice s někým, jakým je Andrej Babiš, může znamenat konec veškerým politickým ambicím. Tomio Okamura zná svět podnikání, má bezesporu spoustu nápadů, ale v porovnání s panem Babišem se může zdát příliš emocionální, těžko ovládá své city a může to pro něj znamenat slabinu, přímo negativum. Zatímco on by soptil a dštil síru, jeho koaliční partner by se mohl jen pod vousy usmívat a v duchu začít psát novou knihu. Vidím-li lídry našich politických stran, většina z nich se mi nejeví natolik silných, aby si dokázala poradit s naturelem předsedy hnutí ANO. Pak jsou tu tací, kteří by zásadně do koalice nešli. Pan Bartoš či pan Kalousek. Pan Kalousek se spíše jeví tím, že už má dlouho prošlou záruku, kdežto pan Bartoš se projevuje jako muž, uznávající principy, což je velký plus. Předpokládám, že se předseda pirátů nikdy svým zásadám nezpronevěří, takové lidi v politice potřebujeme, piráti přinášejí čerstvý vítr do zatuchlého odéru naší politiky, kde je zapotřebí pořádný luft. Piráti přicházejí s něčím, co naše země potřebuje. Tím je digitalizace, jež by pomohla státní správě a ušetřila by nadbytečných státních úředníků. Tímto bodem mohou být piráti atraktivním koaličním partnerem pro hnutí ANO. Jenže piráti jsou zásadoví a do koalice s Andrejem Babišem se neženou, ba přímo nechtějí. Vědí proč. Být v koalici s premiérem, jenž čelí obvinění z možného činu podvodu, není pro každého. Velmi se mi líbí, jak se ze svého dna zvedá ODS, která se dokázala vypořádat se svou minulostí. Václav Klaus mladší skončil v preferencích jako druhý, hned za Andrejem Babišem. I ODS by mohla být vhodným koaličním partnerem pro hnutí ANO, ale i v tomto směru je zatím její předseda Petr Fiala neústupný. Nechce být v koalici s někým, kdo je trestně stíhaný. Nelze než souhlasit.
Opravdu nejsem příznivcem pana Babiše, protože zásadně odmítám lidi, kteří byli členy KSČ před Listopadem 1989, aby se posléze svého členství zřekli a využili veškerých styků, které se jim podařilo budovat v době předlistopadové. Nemohu však panu Babišovi upřít, že má velké schopnosti, někdy může ale být i všehoschopný. A jít s tak silným soupeřem do koalice, je jen pro člověka, jenž dokáže zmapovat slabiny svého oponenta, dají-li se nějaká slabá místa v případě Andreje Babiše vůbec najít. On je na rozdíl od mnoha politiků velmi zběhlý a neochvějný, nebrání se kritizovat jiné, chválit sebe, ale neodhaluje své slabé stránky. Být v koalici s tímto politikem může znamenat hrát druhé housle. A kdo to z našich politiků chce? Kdo z našich politiků strčí hlavu do oprátky, kam už ji jednou strčila sociální demokracie spolu s KDU-ČSL. Stali se novodobými sedláky u Chlumce, stačí si připomenout jejich obličeje při vyhlášení výsledků voleb.
Myslím si, že pro běžného občana se toho příliš nezmění, ať vládne ten či onen. Do práce se chodit musí, abych si mohl pokrýt veškeré výdaje, případně si něco koupil. A pokud jde o klání našich politiků, nebylo by od věci, kdyby si některé své výpady nelásky, jež vůči sobě chovají, nechali jen pro sebe. Zbytečně do společnosti vnášejí napětí a nenávist, jako by nestačilo, že se v našich televizích či kinech objevují americké střílečky či bezduché seriály české provenience, které zapomněly na krásu našeho jazyka. Lidé jsou už něčím takovým přesyceni, proto by i pro politiky měla platit, pokud jde o kritiku soupeřovu, slova známého přísloví "Čeho je moc, tak toho je příliš..."
