Když se tak kolem sebe rozhlížím, kam to ten náš národ kráčí, musím si říci, že to není nic pěkného. Že se snad většina nechala zlákat levnými salámy, případně hradní vulgaritou či nanicovatostí jakéhosi pana podnikatele
Motto "Obavy lidké srdce tíží, ale dobré slovo vrací radost." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 12.25)
Když se tak kolem sebe rozhlížím, kam to ten náš národ kráčí, musím si říci, že to není nic pěkného. Že se snad většina nechala zlákat levnými salámy, případně hradní vulgaritou či nanicovatostí jakéhosi pana podnikatele. Ještě dodám podnikatele slovenského původu, jenž je prznitelem mé mateřštiny, podnikatele, jenž už neví coby, proto vstoupil do politiky, v níž sice získal jisté atributy, ale přesto začíná ztrácet. Samozřejmě musíme přihlédnout k faktu, komu takový pan velkomožný může imponovat. Jen lidem bez patřičného rozhledu, zpravidla lidem bez vzdělání, kteří se dají utáhnout na kousek výrobního salámu či podobné imitace, nebo lidem, jenž nechali svůj mozek vypláchnout nanicovatými produkty některých televizí.
Ať už je vše jakkoli pro můj národ tristní, jeden se musí chytat něčeho, co nepozbylo na své kvalitě. Tím jsou samozřejmě knihy. Když jsem v tomto týdnu zavítala do knihkupectví, zjistila jsem, že se tak věhlasná kniha, jakou je Tichá dohoda od Elji Kazana, prodává za pouhopouhých 119 Kč. Přeloženo Radoslavem Nenadálem, jenž je muž s velkým M. Byl mým učitelem anglo-americké literatury na Filozofické fakultě v Praze. Muž, jenž je nejen dokonalým překladatelem, ale zároveň autorem skvělých povídek či románů. Pak nekupte něco, co tento skvělý překladatel převedl z angličtiny do češtiny. Těžko bych toto vysvětlovala jedincům, kteří ujíždějí na levném bůčku či odřezcích od salámů, nebo těm, jimž lahodí vulgarita Pražského hradu. (Odvažuji se tipovat, že takových jedinců je více než padesát procent populace, přece jen vymývací reklamy a plytkost bezútěšných seriálů udělaly své.) Ale pro lidi, kteří jsou fajnškekři, pokud jde o umění, kam se bezesporu krásná literatura řadí, je tento román něčím skvostným. Protože dokáže vytřít zrak všem těm všeumělům, kteří zásobují naši kulturu mýdlovými operami a podobným brakem, a pak dokáže pohladit všechny ty, kteří jsou zvyklí na kvalitu ducha. Elia Kazan k nim bezesporu patří. Svou tvorbou se zařadil mezi uznávané světové autory, za což se mu v roce 1999 dostalo Oscara za celosvětové dílo.
Škoda, že lidé v dnešní době nečtou, nebo se nechají zlákat ubohostí některých umělců, kteří zhasnou stejně tak rychle, jak zažali. Umělci, kteří dokáží jít jedině na ruku laciným politikům, kteří těží z jisté omezenosti české populace. A že se tato omezenost jaksi stále více rozpíná, je patrné, že jim nevadí, že na Hradě sedí člověk, jenž je už na pokraji svých sil, což kompenzuje stále ubožejšími projevy a výpady vůči novinářům. Omezenost se projevuje i tím, že někteří lidé dovolili, aby se na důvěře vlády podíleli komunisté, kteří tu za své vlády napáchali velké škody ekonomické i morální.
I když může být situace v naší zemi málo útěšná, přesto se dají najít signály, jež hovoří o tom, že není vše mrtvé. Mohou to být kvalitní knihy, které se stále nacházejí na našich knižních pultech...
