Jedno se mi po Listopadu 1989 velmi nelíbí. A tím jsou rodiny. Přejímáme západní styl života, jenž se promítá i do rodin.
Motto "Můj milý prostřel otvorem ruku a celé mé nitro se zachvělo před ním. Vstala jsem otevřít milému svému..." (Píseň písní 3 - 5, Opojeni láskou, 5.4, 5.5)
I když velmi často slyším, jak to bylo za předlistopadové doby lepší, nesouhlasím s tím. Mně se život v novém systému zamlouvá mnohem víc, i když jsou tu bolavá místa. A tím jsou rodiny. Rodina je v krizi, až příliš k nám pronikl západní styl života, kdy spolu žijí nesezdané páry, kdy se rodí nemanželské děti, a nikdo se nad tím nepozastavuje. Děti se mají rodit v manželství a to mi nikdo nevymluví.
Dříve to bylo v jistém smyslu lepší, pokud hovoříme o vztahové energii. Muži se neupírala jeho tradiční role lovce, ženy mu tuto roli přenechávaly. Jenže v dnešní době ženy přestávají být ženami. Příliš se zaměřují na svou práci, které jsou s to dát úplně všechno. A zapomínají na svou tradiční roli. Nechtějí se stát matkami, mateřství odkládají kamsi do budoucnosti, může se ale v pozdějším věku stát, že se jim ani nepodaří otěhotnět. A když se jim zadaří, jsou proti sňatku a preferují nemanželské dítě. Z nesezdaného svazku se přece jen lépe prchá, v tomto směru byla moje generace zodpovědnější. Budiž. Stejné budiž se dá říci o vztazích, o nichž zpívá Lucie Bílá ve své písni Láska je láska. "Když choděj kluci s klukama, holky s holkama...". I na toto jsme si uvykli, jsme v tomto směru liberální a tolerujeme vztahy stejných pohlaví.
Mužů je prý na světě méně. A říká se, že mohou mít problém navázat vztah s feministicky založenou partnerkou. A aby se zamezilo pocitům jejich deprivace, vyvíjejí se ženy robotky. V blízké budoucnosti můžeme počítat s tím, že krom toho, že tu budou stále kluci s "klukama" a holky s "holkama", přibude další nové spolčení. Mužů s umělými ženami. Kdo z mužů by toužil mít doma ženu, která nechala v sobě umřít ženskost a chová se jako chlap. Než takovou, někteří muži raději zvolí soužití se strojem a budou mít doma klid. Žádné výčitky, žádné zesměšňování, žádná absence sexu. Než něčemu takovému čelit, muži budou preferovat robotku, a jim tak ubudou chvíle, kdy byli z neutěšeného vztahu na infarkt.
Tohoto se už opravdu dožít nechci, nechci vidět, kam se vyspělá civilizace řítí. To bych svému synovi raději tolerovala gorilu, než aby měl doma stroj. Z představy takových vztahů se mi dělá smutno. Komu by se nedělalo, když byl po celý život zvyklý na vztahy, jež jsou tu dány od přírody...
"
