Vyprávění seniorky, jež ovdověla ještě v době, kdy pracovala, ale zůstala sama ve velkém domě, na samotu si zvykla
Motto "Šediny jsou ozdobnou korunou, lze je nalézt na cestě spravedlnosti." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka)
Jmenuji se Hana, je mi šedesát tři a před sedmnácti lety jsem ovdověla. A od té doby žiji sama. Sama bez muže. Po smrti manžela jsem zůstala s tehdy dvanáctiletou dcerou a nevlastním synem. Manžel měl z prvního manželství syna, kterému bylo tenkrát dvacet. Nikdy jsem si s ním nerozuměla, po smrti manžela se naše vztahy vyostřily a Jakub odešel bydlet sám. Postupem času se z něj stal bezdomovec. Nikdy jsem s ním neměla slitování, možná potřeboval pomoc, ale já jsem si řešila svou situaci. Svou dceru, kterou miluji. Vím, že měl Jakub v životě smůlu v tom, že mu nejdříve nečekaně zemřela máma, a po ní se totéž stalo s jeho tátou. I on zemřel nečekaně. Ale můj nevlastní syn neměl v mém srdci místo. Když ještě nebožtík muž žil, Jakub mi dělal samé naschvály a to jsem mu nezapomněla.
Ve své době jsem se vdávala hodně pozdě, k mužům jsem si zachovávala odstup, všechno zvažovala a nakonec se s každým rozloučila. Přitom nejsem žádná modelka, ale mám to nějak v povaze. Nepřístupná, odtažitá, chladná. A moje dcera je po mně. Žijeme odděleně, ona v Praze a já v rodném městě. Mám provdanou sestru, která se na rozdíl ode mě vdávala mladá a její manželství vydrželo. Sice musela tolerovat a možná toleruje i nyní zálety svého manžela, ale jsou stále spolu. Já osobně bych takového chlapa nesnesla. Nejen kvůli záletům za ženskými, on zalétává i do politiky. Leze do stran, které jsou zrovna v kurzu. Aby z toho měl. Hlavně on. Býval to svazák, že mu nebylo rovno, pak to hnal přes členství u komunistů a co myslíte. V listopadu byl mezi prvními, kteří zvonili klíči na náměstí. A kde myslíte, že je teď? U těch, kteří slibují, že bude líp. To mě tedy podrž, s takovými jako můj švagr bude určitě líp. Těm se nedá věřit ani pozdravení, natož sliby. K volbám už mě nikdo nedostane, to půjdu raději nakrmit labutě. S nimi je člověku líp a ne s těmi z politiky. Kážou vodu, přitom chlemtají víno. Moje sestra svého muže pokaždé brání, když si my dvě vjedeme do vlasů. Ona se do mě pustí, proč jsem sama, že bych neměla zůstávat sama, prý mi barák padá na hlavu. Já jí to vracím a říkám jí, ať se podívá na sebe. Jak žije ona. Jako slepice, kvočna, která do světa kdáká lži o tom, jakého má skvělého manžela. Žiji v odlehlé části našeho města, dům je velký a je pravda, že nezvládám nic. V létě mi dává zabrat posekat trávu, v zimě mrznu, topím jen ve dvou místnostech, zbytek domu je nevytápěný a chladný. Na svou samotu jsem si zvykla a vůbec mi nevadí. Ani mi nevadí, když vidím, jak dům chátrá. Nějak to přijímám. Vlastně úplně sama nežiji. Mám dva kocoury, Zikmunda a Karla, kteří mi dělají společnost. A věřte, že zvířata to mají v hlavě mnohem víc srovnané než my lidé. A mně to stačí.
Občas se mi stane, že mě osloví muž. Nabídne mi, zda bych šla na kávu. Ale nechci, cítím uvnitř, jak nechci, jsem nepřístupná a odmítám. Neumím si představit, že bych někoho vzala k sobě domů, byť jen na kafe. To je u mě vyloučené. Ještě bych se s ním šla někam projít, ale to je vše. Muži o něco takového, jako je procházka, nestojí a já o to stojím ještě méně. Když to říkám sestře, nadává mi, že jsem hloupá, že jsem zůstala na stáří úplně sama. Ono se řekne sama, ale nemyslím si, že jsem sama. Cítím, že se sžívám s přírodou, která je všude kolem mě, a mně lidská společnost nechybí. Krmím ptáky v zimě, chodím krmit srnky do blízkého lesa, mám radost z rozkvetlých stromů, lesních jahod, borůvek. Nežiji ve spěchu velkého města a dělá mi to dobře. Přestala jsem věřit na lásku mezi mužem a ženou, čím dřív člověk procitne, tím dřív může být šťastnější. Láska existuje. Láska ke stromům, láska k přírodě, láska ke zvířatům, uznávám jen lásku, která vás nesvazuje. A tou je příroda. Ta vás nezklame. Ta neumírá.
V dnešní době je spousta mladých lidí, kteří žijí jako singles. Já už nejsem mladá, ale rozumím mladým v tom směru, když si zvolí žít sami. Možná je to sobecké, pohodlnější, člověk nemá žádné závazky, odpovídá jen sám za sebe, ale věřte, že samota nebolí. Že je v ní dobře. Dokonce zjišťuji, že i návštěvu své dcery vnímám jako zásah do svého soukromí, a jsem z toho rozmrzelá. Ve svém životě jsem hlavní osoba já a dělám jen to, co je mi příjemné. A co není, se snažím eliminovat na minimum. A tím jsou i návštěvy. Nepotřebuji chodit na návštěvy, ale zároveň nechci, aby mě lidé navštěvovali. Žiji jen pro sebe, žiji jen se sebou a je mi to příjemné. Uvařit si jen pro sebe, koupit si dárky jen pro sebe, věřte, že být single má víc pozitiv než negativ, a já bych to za žádného chlapa nevyměnila. V tomhle věku už skoro žádný neudrží moč a co já s takovým mužským? Prát mu spoďáry? Ne, o to opravdu nestojím, kocouři jsou v tomto směru nenároční. Vyměním jednou týdne stelivo a je po práci. Ale s chlapem, který by mě měl stejně jen pro to, abych mu vyprala nebo uvařila, jsem už dávno skončila. Vlastně jsem si nikdy žádného nepřála, dítě ano, ale byla bych se obešla i bez manžela. Kdyby se tenkrát do toho nevložil můj otec a nechytil pod krkem Jindru, aby si mě vzal, když jsem byla těhotná, já bych se byla ani neprovdala I když vypadám, jak vypadám, říkám si, že jsem svým způsobem nadčasová baba, protože se mi líbí žít jako single. Dnes se o tom hodně mluví a já bych o tom mohla vyprávět, jak je to bezva...
