Čeští důchodci už nejsou žádnými pecivály, třesoucími se stařečky, kteří sotva někam dojdou. Někteří z nich jsou velmi aktivní
Motto "Někdo má zlato a množství perel, ale nejdrahocennější skvost jsou rty plné poznání." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 20.15)
Obraz českého důchodce se pozvolna mění. Už to není roztřesený dědeček či babička, kteří mají problémy se kamkoli dostat a jsou odkázáni na cizí pomoc.
Člověk by řekl, že lidé v důchodu znají jen nakupování v akcích a posedávání u televize. Mnohdy tomu tak vůbec nebývá. Čeští důchodci si chtějí aktivně užívat zaslouženého odpočinku, nechtějí rovněž fungovat jako laciná chůva pro své vnuky, ale opravdu chtějí využít všeho, čeho se jim dnes dostává. Cestují, sportují, chodí na přednášky, učí se nebo si jen udržují znalost cizího jazyka.
Sama takové aktivní důchodce učím. Krom angličtiny milují zimní sporty, vyjedou si na běžkách, sjezdují na lyžích, hrají volejbal, cestují. Hodiny s nimi jsou velmi zábavné. Zatím jsem učila samé ženy, ale od minulého týdne se k naší skupině přidal muž. Příští rok oslaví osmdesátiny a přesto se necítí, že by měl patřit někam na odkladiště nepotřebných lidí. Neřekli byste, co dokáže takový senior učinit se skupinkou žen. Jeho příchodem přišla nová energie, a jestliže se studentky těšily z angličtiny již předtím, nyní se z ní těší víc. Když se nový student objevil, byl podroben výslechu, ženy se chtěly o něm dozvědět co nejvíc. A on způsobně odpovídal jako malý žáček. Někdy k tomu přidal jistou dávku humoru.
Je opravdu obdivuhodné, že člověk ve vysokém věku nechce jen přežívat. Že chce pro sebe něco udělat. Třeba jen přijít do skupinky žen, kterým se angličtina stala něčím potřebným, pravidelným společenským setkáváním. A při něm se probere vše, co se dělo, když jsme byli mladí, a s úsměvem si popovídáme o době dnešní. Když můžete být s takovými lidmi, cítíte smysl své práce i svého života. Vidíte nové rozměry a je vám dobře na duši.
Nevěřme tedy všem záběrům komerčních televizí, v nichž nám podsouvají nemohoucí starce. Skutečnost může být naprosto odlišná. A to jsem se s vámi dnes chtěla podělit. Moje skupinka aktivních seniorů by měla být pro každého ideálem, cílem, jak se dá prožít zimní období našeho života. Zatímco se pro mě stal rok strávený na základní škole noční můrou, čas, jenž trávím se seniory je pro mě pohlazením, obrazem toho, jak může stáří vypadat. Že z něj nemusí mít člověk mít obavy. Že je to sice krajina pokrytá sněhem, ale svítí zároveň slunce, které svými paprsky brání prochladnutí.
