Pokud bych měla hodnotit Vondruškovu knihu Kronika zániku Evropy, musela bych dát rozhodně palec dolů. Kniha se nedala ani dočíst, natolik mě zklamala.
Motto "Někdo má zlato a množství perel, ale nejdrahocennější skvost jsou rty plné poznání." (Přísloví Šalomounova, Druhá sbírka, 20.15)
Pokud bych měla hodnotit Vondruškovu knihu Kronika zániku Evropy, musela bych dát rozhodně palec dolů. Kniha se nedala ani dočíst, natolik mě zklamala.
Knihy se staly nedílnou součástí mého života. Začala jsem číst velmi záhy, přivedla mě k nim moje maminka. Chodila pravidelně do knihovny a já ji pokaždé doprovázela. Krom toho jsem dostávala knihy k Vánocům, narozeninám, svátku. Bez nich si nedokážu představit svou každodennost. Přečetla jsem toho velmi mnoho, ze světové či české tvorby.
Moje kamarádka mi doporučila, ať si přečtu Kroniku zániku od Vlastimila Vondrušky. Že se má prý jednat o dobrou četbu. A protože jsou na ni v knihovnách dlouhé pořadníky, raději jsem si ji koupila. Sice nebyla zrovna nejlevnější, ale pokud jde o knihy, nelituji peněz.
První třetina knihy se snad dá ještě polknout, ale další stránky mně spíše iritovaly, proto jsem skončila na straně 321 a řekla si, že toho bylo dost. Na Slovensku měli Mečiara, v mém případě je oním dost Vondruškova nejnovější kniha.
Proč ji hodnotím záporně. Děj knihy se odvíjí od osudů rodiny Wagnerových. Otec Adam Wagner mi zprvu nevadil, ale čím víc se v knize objevoval, tím víc se mi protivil. Spolu se svými společníky Zykou a Hroudou je Wagner antihrdinou. Všichni tito pánové mají morální špínu za nehty, ale bohužel je autor ztvárňuje tak, jako by chtěl v čtenáři vyvolat sympatie, být na straně těchto polistopadových zbohatlíků. Snad každému z nás je jasné, že ten, kdo v době polistopadové přišel k velkým penězům, nezískal toto čistou cestou. Společenské postavení nelze získávat penězi, ale svými pevnými morálními principy. Proto nedokážu velebit někoho, kdo si v životě vede podle. A to je dle mého soudu Adam Wagner se svými druhy.
Kniha je velmi tendenční, řekla bych až černobílá. Protiimigrační a protievropskou politikou, jíž je v knize víc než dost. Cílí snad autor na to, že jedině toto vidění světa je správné? Dále je v knize nepřehlédnutelné podbízení se prezidentu Zemanovi a jeho mluvčímu Ovčáčkovi. Naopak postava Marty, první manželky Adama Wagnera, má být protipólem názorů, které autor vyslovuje ústy svých antihrdinů. Marta uznává Václava Havla, možná z tohoto důvodu jí autor předurčil špatný osud. Jak už jsem uvedla, kniha je dle mého soudu velmi tendenční, černobílá, a tímto schematismem připomíná budovatelské romány z let padesátých. Doba, kdy komunistická vláda určovala tón, o němž se bude v literatuře psát. Kapitalista byl ten zlý, proletář naopak ten dobrý.
Každá změna politické situace s sebou nese spousty špíny. Platí i o době polistopadové. Ne vše se povedlo, ale stalo se. Dnešní doba je poplatná šíření nenávisti, rasismu, politické nekulturnosti, lží. Na vině jsou média, někteří politici. Není lehké v tomto žít, přesto se to dá. Za předpokladu, že si jeden nenechá vymýt mozek tím, co mu je dennodenně předkládáno. Že si jeden uchová svůj vlastní názor na věc, že bude věci hodnotit na základě svých vlastních zkušeností a z nich bude vycházet. Není totiž v životě všechno černobílé, jak se o to ve své knize Vlastimil Vondruška snaží čtenáři podsunout...
