O tom, že se polistopadové školství propadá stále víc a víc, není nejmenších pochyb. Dříve jsme se mohli chlubit tím, že jsme národem Komenského, dnes tomu již ani zbla není.
Motto "Lenoch sáhne rukou do mísy, ale k ústům už ji nevrátí." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 19.24)
O tom, že se polistopadové školství propadá stále víc a víc, není nejmenších pochyb. Dříve jsme se mohli chlubit tím, že jsme národem Komenského, dnes tomu již ani zbla není. A na vině nejsou jen peníze.
V českém školství se něco stalo. Stalo se to, že učitelé stále více ztrácejí svou prestiž ve společnosti, někdy si za to můžou sami. Zaměřím se na střední školství. V předlistopadové době nebylo vůbec jednoduché pro absolventa VŠ se dostat učit na střední školu, jejichž počet byl omezený. Proto je tudíž logické, že si každý učitel svého místa vážil. Rovněž nebylo možné, aby na SŠ vyučoval někdo, kdo nemá patřičnou kvalifikaci, musel mít VŠ vzdělání se zaměřením na výuku na SŠ.
V polistopadové době vzniklo velké množství SŠ, mnohé z nich postrádají předlistopadovou úroveň, kterou SŠ musely mít. Dříve se na SŠ dostávali nejlepší žáci základních škol, vyučovali na nich pedagogové, kteří splňovali kvalifikační kritéria. Jenže po listopadu vládne ve školství čím dál větší chaos. Nové střední školy nevalné úrovně, na nichž mohou vyučovat lidé, postrádající vzdělání. Vezmu-li anglický jazyk, který jsem vystudovala. V polistopadové době začali cizí jazyky vyučovat lidé, kteří kdysi vyučovali ruský jazyk, od toho se odvíjela stále se zhoršující kvalita výuky cizích jazyků. Ve své praxi jsem se setkala s tím, že na jedné nejmenované SŠ byl vedoucím předmětové komise anglického jazyka člověk, který měl jen maturitu a z anglického jazyka neměl vůbec žádnou zkoušku. Totéž platí i o rodilých mluvčích, kteří přijeli do naší země, aby vyučovali angličtinu. Nebyli to a mnohdy stále ještě nejsou lidé s VŠ vzděláním, nemají vystudovanou angličtinu, jejich jedinou výhodou je skutečnost, že mluví anglicky. To, že někdy nezvládají anglickou gramatiku, není nic neobvyklého. Je to stejné, jako kdyby rodilý Čech odjel vyučovat češtinu do zahraničí a neměl by obor vystudovaný na VŠ. Např. kdyby češtinu vyučoval kuchař, číšník apod. I do naší země přijeli lidé těchto profesí, aby zde učili.
Chceme-li být v životě úspěšní, chceme-li být ve studiu úspěšní, je k tomu zapotřebí píle, disciplína a vytrvalost. Ta dnešním žákům i studentům bohužel chybí, protože jsou si vědomi, že jsou to právě oni, kdo si mohou dovolit úplně všechno. Žáci na ZŠ se nemusí ani tolik snažit, vědí přece, že se mohou dostat téměř na jakoukoli střední školu. Není žádnou výjimkou, že se na kdysi výběrovou střední školu dostane žák, jenž na ZŠ neprospěl ve většině předmětů. Totéž platí i o SŠ, které často navštěvují ti, kteří nemají žádné schopnosti, aby mohli školu vystudovat. Ale vědí, že škola potřebuje peníze a že je jen tak někdo ze školy nevyhodí. Proto jsou dnešní tzv. SŠ plny studentů, z nichž lenost, neukázněnost, a vysoká absence jen tečou. A nikdo s tím není schopen cokoli udělat. Zatímco dnešní učitel nemá téměř žádné prostředky, jak by žáka či studenta potrestal, jejich svěřenci se ohánějí svými právy a demokracií, v níž bohužel žít neumí. A k tomu můžeme přidat rodiče problematických žáků, kteří shánějí všemožná potvrzení od psychologů, kteří vždy dokáží najít důvod cokoli napsat, aby žák nemusel v hodinách nic dělat. Přitom se mnohdy za vším skrývá obyčejná lenost dítka. O narůstající byrokracii ve školství se ani nemusím zmiňovat.
Kdo by se tedy hrnul do školství, jehož pevné základy byly v polistopadové době zbourány, Kdo by se hrnul někam, kde téměř nic nefunguje. To, že politici jen slibují, že se situace ve školství zlepší, je jen mlácení prázdné slámy. A ta se bude mlátit stále víc. Vrátit se na úroveň, jakou naše školství mělo, není již možné...
