Vyprávění s nadsázkou o staré osmdesátileté paní, jež je nemohoucí a odkázána na pomoc druhých, kterým je i její šedesátiletý syn, on nebere telefon a seniorka se obává nejhoršího. Sousedé jen hloupě přihlížejí a nepomohou.
Motto"U mne je rada i pohotová pomoc, jsem rozumnost, u mne je bohatýrská síla." (Přísloví Šalamounova, Hlas moudrosti)
Před bytem důchodkyně Liškové stojí shluk sousedů. Seniorka sedí ve dveřích na židli a naříká. Je jí něco přes osmdesát, handicapovaná, pohybuje se jen pomocí francouzských holí, ven vůbec nevychází a je odkázána na pomoc jiných, hlavně svého syna, důchodce. "Určitě se Lubošovi něco stalo, měl přijít, ale nepřišel, od rána mu volám, ale on to nebere, mám strach," stěžuje si stará paní. "To bude dobrý, paní Lišková, uvidíte, že se mu nic nestalo," uklidňuje ji drbna Lopušáková. "Kdepak, paní Lopušáková, to se ještě nestalo, něco se mu přihodilo, jinak to nevidím," lamentuje Lišková. "On už také není žádný mladík, od té doby, co ovdověl, to s ním jde z kopce, u doktora je skoro každý den," pokračuje nešťastná Lišková. "Tak mu zkuste ještě zavolat, uvidíte, že to vezme," radí starý alkoholik Šíma. Lišková vezme tedy telefon a pokouší se třesoucími prsty vyťukat synovo číslo. Shluk sousedů ztichne, bylo by slyšet spadnout špendlík, takové je ticho. Vyzvánění, ale nikdo telefon nebere. Lišková se rozpláče. "A co má vlastně za zdravotní problémy?" vyzvídá drbna Lopušáková. "Trpí na nějaké depréze, co já vím, co to je, prý něco s hlavou nebo se srdcem? Špatně se mu taky dýchá, když jsem byla mladá, žádné depréze jsme neměli, museli jsme chodit do práce, na depréze nebyl čas," svěřuje se seniorka. "To vůbec neznám, co to je tyhle depréze?" ptá se seniorka Chocholatá. "To bude mít něco s tlakem, asi má srdce v čoudeli," uvažuje alkoholik Šíma. Na chodbě už se shromáždilo dost lidí, všichni jen stojí a soucítí s Liškovou, nikdo však nepřichází s žádnou pomocí. "Mně tlak pořád lítá, už mi museli volat záchranku, jako onehdá v sobotu, myslela jsem, že už je to má poslední hodinka," dodává drbna Lopušáková. "Určitě se mu něco stalo, co si já jen počnu? Mám jen Luboše," naříká Lišková. "No jo, kdyby se mu něco nedejbože stalo, musela byste někam do eldéenky," říká Chocholatá. "Tam by nemohla, vždyť paní není ležák, to je jen pro ležáky," oponuje drbna Lopušáková. "Sice není ležák, ale nemůže moc chodit, jen bejt doma, to bych se zbláznila, ne do eldéenky ji nedají, to půjde někam do starobince," přidává se stará Otáhalová. "Ježíšmarja, já to nevydržím, určitě se mu něco stalo," pláče Lišková. "Jo, takovej starobinec, to taky není lehký se tam dostat, musíte mít konéxe," uvažuje alkoholik Šíma. "Prej je na to pořadník, toho by se už pani nedožila, čekat, až ji šoupnou do důchoďáku," pro změnu prohodí Čurdová, stojící opodál. "Jo, moje máma na to čekala pět let, kdoví, jestli by se pani dočkala," přizvukuje Bařtipánová. "To bude můj konec, jestli se s ním něco stalo," stále hlasitěji naříká Lišková.
"Co to tady je? Proč je tady tolik lidí?" ptá se právě přicházející Lada Novotná, sousedka seniorky Liškové. "Paní Novotná, asi už nemám syna," stěžuje si stará paní. "A proč byste ho neměla mít? Stalo se mu něco?" ptá se Novotná. Seniorka jen pokývne hlavou a rozrušením nemůže mluvit. "Asi prej umřel, měl přijít, nepřišel, nebere telefon a prej má nějaký depréze," vysvětluje Otáhalová. "Můžu vám, paní Lišková, nějak pomoci?" ptá se Novotná. "Synovi se muselo něco stát, měl přijít a nepřišel, volala jsem mu, ale nebere to, tohle ještě nikdy neudělal, mám o něj strach." "A proč tady jen tak stojíte a proč se nejede někdo podívat, co s ním je?" ptá se Novotná. "My tady paní Liškovou chceme podpořit, aby jí nebylo tak těžko," odpoví Chocholatá. "Já tam, paní Lišková, zajedu a podívám se, jestli je v pořádku," nabízí Novotná svou pomoc. "Paní Novotná, jsem tak ráda, že to pro mě uděláte, a kdyby neotvíral, zavolejte policii, aby zjistili, jestli je živý," říká Lišková.
Novotná přijede k domu, kde bydlí syn seniorky Liškové, najde jeho jméno na zvonku a zazvoní. Stojí venku, hlavní dveře jsou zamčeny. Nic.Odezva žádná. Naštěstí někdo přichází. "Prosím vás, v kterém patře bydlí pan Liška?" ptá se příchozího muže. "Ve druhém." Novotná vejde do domu a najde Liškův byt. Vytrvale zvoní, ale nikdo neotvírá, není ani slyšet, že by byl někdo vevnitř. Rozhodne se tedy zavolat městskou policii, která je tu do deseti minut. "Vy jste jeho příbuzná?" ptá se policista. "Ne, je to syn naší sousedky, je handicapovaná, nemůže chodit a on ji chodí navštěvovat, měl dnes přijít, ale nepřišel, telefon nezvedá a ani neotvírá, paní má strach, že se mu mohlo něco stát, prý není zdravotně v pořádku," vysvětluje Novotná. Policista vytrvale zvoní a bouchá do dveří. "Tady policie, můžete nám, pane Liško, otevřít?" Chvíli nic. Pak se za dveřmi něco hýbe, je slyšet šoupání podrážek a dveře se otevřou. "Co se děje? Proč na mě boucháte?" říká Liška, spoře oděn do starých podvlíkaček. Zlostně se podívá na Novotnou. "To vy jste na mě zavolala policii? Copak jsem nějaký kriminálník?" "Vaše matka má o vás strach, prý jste ji měl navštívit, ale nepřišel jste, telefon jste nebral, tak se tady paní Novotná nabídla, že se půjde podívat, jestli jste v pořádku," vysvětluje policista. "A to musí volat policii? Vy máte ale móresy, paní Novotná, policajty na mě volat. Tak jsem za mámou nepřišel. No a co? Snad se kvůli ní nezblázním, nemusím jí furt brát telefon," rozčiluje se Liška. Novotná je jeho reakcí překvapena, policistům poděkuje a odchází.
"Syn už prej volal a strašně nadával, že jste na něj volala policii," říká drbna Lopušáková, když vidí Novotnou přicházet. "No jo, pro dobrotu, na žebrotu," reaguje na její slova Novotná a jde dál. "Tak to vidíte, paní Lišková, synovi se nic nestalo a už nás nebudete potřebovat, viďte?" říká alkoholik Šíma. "Ne, už ne, děkuju, že jste tu se mnou byli, jinak by to byl můj konec, hlavně, že je Luboš v pořádku a určitě se zastaví," uzavře strastiplné odpoledne seniorka.
