Hned v úvodu chci předeslat, že můj dnešní blog je velmi subjektivní, je to můj pohled, jak hodnotím prezidenta Edvarda Beneše z hlediska naší národní historie.
Když jsem byla malá, jela jsem s rodiči na výlet do Sezimova Ústí. Tam jsme navštívili hrob Edvarda Beneše. Můj tatínek mi tenkrát řekl, že to byl zrádce národa. V té době jsem jeho slovům nerozuměla, avšak dnes je tomu jinak. Se svým tatínkem jeho názor na Edvarda Beneše sdílím.
V těchto dnech si připomínáme neslavné dny naší historie, okupaci naší země německými vojsky. Naším prezidentem byl JUDr. Edvard Beneš, jenž, aby se vyhnul své zodpovědnosti, emigroval už v roce 1938 do zahraničí a nechal český národ ve štychu. Do exilu si nechal odvézt i svůj nábytek. Zároveň si nechal převést nejméně milion korun v britských librách na konto v londýnské bance, nutno podotknout, že koruna byla v té době tvrdá měna. Místo toho, aby tu byl se svým národem, raději utekl jak malý kluk. Pobýval i v USA, kde přednášel na Chicagské univerzitě, zároveň cestoval po USA, dokonce jej 28. května 1939 přijal k soukromému a před tiskem utajeného hovoru americký prezident F. D. Roosevelt. Dá se říci, že se mu v exilu žilo dobře v porovnání s tím, co se dělo v jeho rodné zemi. Na jeho místo byl dosazen JUDr. Emil Hácha. Krom právnického vzdělání překládal tento z angličtiny a psal poezii. Považuji jej za tragickou postavu naší historie, velmi často se ocital v bezvýchodné situaci, rozhodně to nebyl žádný zrádce. Dalo by se polemizovat, zda je možno posuzovat jej jako oběť režimu, v němž se náš národ ocitl, pro něj jako pro protektorátního prezidenta situace nebyla rozhodně jednoduchá..
Po skončení války se Edvard Beneš vrátil zpět do vlasti, nevím, proč byl oslavován. Za zbabělost? Dne 13. května 1945 byl JUDr. Emil Hácha zatčen a převezen do věznice na Pankráci. Byl v té době velmi vážně nemocný, potřeboval speciální dietu i péči zdravotníků, čehož se mu ve věznici bohužel nedostávalo. Prezident Beneš si musel být vědom toho, kde se protektorátní prezident nachází. Ten ve věznici nakonec skonal 27. června 1945. Byl nařízen pohřeb jen v nejbližším kruhu rodiny, o tom rozhodoval prezident Beneš. JUDr. Emil Hácha byl tedy pochován, na jeho hrobě nesmělo být uvedeno jeho jméno. Pohřbu se zúčastnila jeho dcera Milada se svým bývalým manželem a hrstkou přátel.
Edvarda Beneše považuji za zrádce národa nejen s ohledem na to, že český národ opustil v jeho nejtěžší době a nechal jej na pospas nacistům. Vrátil se, až když válka skončila. Svou zradu dokonal i po válce. Když se konaly volby do parlamentu v roce 1946, vyhrála KSČ, k jejímu vítězství přispěl i Beneš, který měl částečnou vinu na zákazu agrární strany. Její voliči se proto rozhodli pro volbu komunistů. Dne 20. února 1948 podalo demisi dvanáct ministrů nekomunistických stran, k nim se pak přidali další dva ministři. Tímto krokem chtěli přinutit komunisty, aby se podřídili vládě, nebo vyvolat krizi, kterou by bylo šlo vyřešit jmenováním úřednické vlády. Prezident Beneš však přijal demisi ministrů a dne 25. února 1948 pověřil Klementa Gottwalda sestavením nové vlády, která pak vznikla již zcela pod komunistickým vedením. Tímto svým krokem zradil náš národ podruhé.
Ať se naň dívám z jakéhokoli úhlu, nemohu si jej vážit, pro mě navždy zůstane zrádcem. Opustil náš národ v roce 1938, přenechal jej Němcům, totéž se opakovalo v únoru 1948, kdy nás nechal komunistům. Zločinečtí fašisté byli vystřídáni zločineckými komunisty. Co stalo se, nelze již odestát, kolikrát si říkám, jak by se naší vlasti vedlo, kdybychom bývali měli jiného prezidenta a ne zrádce, za nějž považuji Edvarda Beneše. Nese odpovědnost za to, kam se kdysi vyspělé Československo po druhé světové válce dostalo. Kdysi byla česká koruna tvrdá měna, to však nenávratně zmizelo po 2. světové válce díky prezidentu Benešovi, který předal naši zemi komunistům.
Jak bychom dnes nahlíželi na současného ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenskyho, kdyby nechal svůj národ na pospas Rusku a skrýval se zbaběle někde v exilu. On se tak nechová, stojí za svým národem. To se bohužel nestalo v případě Edvarda Beneše, který vědomě zradil, dle mého soudu to byl muž dvou tváří a neměl by být uctíván jako velká osobnost naší historie...
