Člověku by mělo velmi záležet na tom, jak se chová. Neplatí jen na veřejnosti, mělo by platit i doma. Mít zkrátka základní společenské návyky.
Motto "Nevcházej na stezku svévolníků, cestou zlých se neubírej. Vyhni se jí, nechoď po ní, odstup od ní a jdi dál." (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Nabytí moudrosti, 4.14, 4.15)
Člověku by mělo velmi záležet na tom, jak se chová. Neplatí jen na veřejnosti, mělo by platit i doma. Mít zkrátka základní společenské návyky. Žena by se měla za každých okolností chovat jako žena, nekouřit na veřejnosti, nemluvit vulgárně a zachovávat si svou ženskou noblesu.
Když jsem po vysoké škole začínala učit na gymnáziu, první věc, kterou mi můj uvádějící kolega sdělil, byl fakt, že musím naučit studenty zdravit. To oni z domova zpravidla neumí. Myslím si, že se tento základní nedostatek ve společenském chování zachoval až dosud. Není nic horšího, než když se s vámi někdo loučí slovy "tak nashle". Pro člověka, jenž ctí svou mateřštinu, neplatí žádné "nashle", ale mělo by zásadně platit "na shledanou."
Minulý týden mě jedna z mých klientek poprosila, zda bych něco přeložila pro její známou. Jednalo se o překlad něčeho z její diplomové práce. Řekla jsem tedy, ať mně její známá večer zavolá. Paní opravdu zavolala, překlad jsem jí slíbila, domluvila jsem se s ní, aby mi zavolala následující den navečer, abych jí sdělila cenu. Ona souhlasila. Jenže paní nezavolala, proto jsem nic nepřekládala. Uplynul téměř týden, kdy mně paní zavolala v dopoledních hodinách, což je doba, kdy pracuji. Požádala jsem jí, aby mi zavolala téhož dne večer. Opět nezavolala. Následujícího dne ráno jsem od ní dostala textovou zprávu, která začínala slovy "Dobré ránko,...," paní se poptávala, kolik bude překlad stát. Nestačila jsem žasnout nad tím, jak někdo může být tak nespolehlivý a postrádající základní slušnost. Spolehlivost by měla být měřítkem jakéhokoli vztahu - obchodního, kamarádského, partnerského, rodinného. Jestliže někdo tuto základní vlastnost postrádá, nedá se takovému jedinci věřit, nedá se na něj spolehnout, proto je na místě nebýt s někým takovým v kontaktu. Platí o zmíněné paní. Naprosto nespolehlivá, mající nedostatky v tom, jak se má správně zdravit. Slovy "Dobré ránko," mohu pozdravit osobu, již znám velmi dobře. Jinak by takový pozdrav měl být nepřijatelný. Dotyčné paní jsem napsala, že nemohu něco překládat pro člověka, jenž není spolehlivý. Ona na to opáčila výmluvami, proč mi zavolat nemohla. Pouhopouhý alibismus. Jestliže mám pro něco svou vnitřní motivaci, jednám podle toho. Dotyčná paní krom nevhodného chování rovněž postrádá vnitřní motivaci. A bez ní je jakýkoli pokrok nemyslitelný.
Žijeme v době, v níž lidé zapomínají na dobré mravy, na dobré vychování. Stačí se jen podívat na naši hlavu státu, jež mnohdy volí hrubá slova, její vystoupení bývají více méně trapná čím dál víc, což se může nevhodně odrážet i v tom, jak se mnozí z nás chovají. V naší zemi přísloví o tom, že ryba páchne od hlavy, je až přespříliš pravdivé. Ale je na každém z nás, zda si dokáže uchovat svou lidskou úroveň. Jestli si někdo řekne, když tak mluví prezident, proč bych já tak nemohl mluvit. Ve své hlouposti si však neuvědomuje, že klesá na úroveň pokleslých mravních zásad našeho předního politika. Ženy by se za každých okolností měly chovat jako dámy, k nimž se muži musí chovat s patřičnou úctou. Mít své hranice, které nikdy nepřekročím. Neutíkat k alibismu a říkat, když se tak chová ten či onen, proč bych se tak nechoval i já.
Mnoho dnešních dětí i mládeže se chovat neumí, protože je to nikdo doma nenaučil. Platí i o českém školství, které učí hlavně alibismu, tj. zdůvodňovat, proč věci nefungují. Žáci i studenti jsou navyklí vysvětlovat, proč to či ono nesplnili. Pak se nedivme, že je kolem nás tolik marasmu, tolik lidské ubohosti a nedostatek úcty jeden k druhému...
