Padesát jedna dí váš věk v kalendáři, a abyste se z toho nezbláznila, můžete jít na to rafinovaně. Otočit to
Motto "Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly. Srdce jejího muže na ni spoléhá a nepostrádá kořist." (Přísloví, Menší sbírky, Chvála ženy statečné, 31.10, 31.11)
Padesát jedna. O této cifře hovoří váš občanský průkaz, váš rodný list, vaše doklady. Kdysi zamlada jste si říkali, že když je někomu padesát, už patří do šrotu. A dnes? Abyste se z toho nezbláznila, je možné čísla otočit. Z jednapadesátky udělat patnáctku. No řekněte, není to mnohem lepší?
V patnácti máte vše před sebou. První opravdovou lásku, první polibky, první sex, možná i antikoncepci. Tolik nepoznaného. V jednapadesáti už můžete psát kroniku, můžete psát paměti. Jak vypadala vaše první láska, váš první sex a k tomu přidat spoustu dalšího. V jednapadesáti může za vámi stát špalír poznaných mužů, nepoznané se stalo hmatatelnou skutečností.A vy si říkáte, co vás může ještě potkat.
Před vámi jsou stále neprobádané oblasti, ale na ně nečekáte s takovým enthusiasmem, jako když vám bylo náct. Když vám bylo cet, ještě to šlo. Jenže vy jste vstoupila do období sát, teď už budou následovat samé sát a odtud si to budete rázovat směrem zubatá. I když v padesáti nemusí kolem vás ta s kosou ještě brousit, může však vysílat své poslíčky. A kdo by stál o posla, jenž se jmenuje tak nemožně. Jen považte Alzheimer. O něj ani velocipéd neopírat. A ten další za ním to taky se svým příjmením nevyhrál. Parkinson. Zní anglicky, ale lepší než anglický Parkinson je český Novák. S Novákem to ještě jde. Další posel je jaksi no-name a prý přichází s artrózou, nebo ten další. Jej prý vyslal ten, jemuž bylo do kolébky dáno opět nemožné jméno. Vysoký krevní tlak. A za ním se tlačí nesympatická hubenina, prý se jí přezdívá Vysoká hladina cholesterolu. Takový špalír, a vy tak zjišťujete, že místo mužských, s nimiž jste se oddávala tělesným rozkoším, se ve vašem životě tvoří zástupy divných poslů. A žádný nenese dobrou zprávu. Tyto posly můžeme označovat za šmejdy a můžeme se vůči nim bránit. Jednoduše jim neotvíráme, jinak bychom mohli být v nebezpečí, že si na nás něco ušili.
Bez šmejdů se nám i v jednapadesáti může dobře dýchat. Postava stále ještě drží, možná trocha nadváhy, ale hlavně že nám chutná. Nedejbože abyste dala do komplotu s Parkinsonem, to by vás časem krmili trubičkou, kila by šla dolů a vám by zůstala vyschlá kůže a k ní i oči pro pláč. Nadváha tedy jde, do schodů vyběhnete jako srna a měření tlaku necháte hypochondrům. I v jednapadesáti se můžete oddávat tělesným hrátkám, a zatímco mladé konkurentky lozí po facebooku a jiných soudobých nesmyslech, aby se jen trápily, kde všude na dovolené jejich kamarádky či sokyně byly, vy se můžete věnovat svému tělu a s partnerem mu dopřávat orgasmů. Protože orgasmus věkem nemizí, na orgasmus se neumírá, ba naopak. S orgasmem se žije líp a právě on je jedním z těch, který si hravě poradí s nežádoucími posly, novodobými šmejdy, (nazývejme skutečnosti pravými jmény, jež jsou právě in). A další velké plus. Antikoncepci hodíme za hlavu, ať se hormony trápí ti mladší.
Věk je jen věk, v tom jsme si všichni rovni. Že čas jde proti každému a my nejsme žádnou výjimkou, je nutno vzít jako fakt. Jak s věkem naložíme, záleží jen na nás. Zda chceme předčasně zestárnout a trápit se jen nechtěnými posly, jimž jsme v hlouposti sobě vlastní otevřeli. Nebo si jich nevšímat, stejně jako i přibývajících vrásek, nezapomínat na úsměv a vše, co dělá našemu tělu dobře, pak se můžeme cítit jako zamlada. Z jednapadesáti uděláme patnáct, z dvaapadesáti dvacet pět... a takhle to dělat až do skonání věků...
