O školství

Státní maturita z matematiky. A proč je mezi pedagogy málo mladých učitelů, proč mnozí absolventi pedagogických fakult do škol vůbec nenastoupí

Motto "Hůl a domluva dávají moudrost, ale bezuzdný mladík dělá ostudu své matce." (Přísloví Šalamounova, Třetí sbírka, pořízena muži Chizkijášovými, 29.15)

Slyšela jsem diskusi  ministryně školství Kateřiny Valachové s předsedou ODS Petrem Fialou. Školství mi je blízké, vždyť jsem v něm strávila mnoho let. Situace v tomto rezortu mi není lhostejná, jen si myslím, že se zbytečně mlátí prázdná sláma. Když vezmu státní maturity z matematiky. O nich se hovoří od počátku devadesátých let a stále nic. Jen se mlátí prázdná sláma. Souhlasím s tím, aby státní maturitu vykonávali jen studenti gymnázií, protože navštěvují školu bez specifického zaměření. Ale aby maturitu museli skládat i studenti středních odborných škol? Ví někdo z ministerstva školství, jakou mají úroveň znalostí v matematice studenti středních odborných škol? Dovolím si tvrdit, že je nesrovnatelná se studenty gymnázií. A v tom případě by musela být státní maturita velmi triviální, aby ji mohli udělat studenti středních odborných škol a učebních oborů, tím by se však snížily vědomosti studentů gymnázií. A státní maturita z matematiky bude znamenat velké peníze pro náš rozpočet.

Proč do škol nenastupují absolventi pedagogických fakult. Odpověď zní jednoznačně. Protože tam jdou zpravidla studovat všichni ti, kteří se nedostali na jiné vysoké školy a jde jim jen o to, aby získali vysokoškolský titul. Někdo namítá i penězi ve školství. Tady bych řekla, že to není tak katastrofální, když vezmeme učební úvazek učitele, jenž se pohybuje jen v rozmezí od 22 - 20 hodin týdně. Učitelé, kteří učí tělesnou výchovu či občanskou výuku, jsou ve značné výhodě oproti těm, kteří učí češtinu, jazyky a matematiku. Ti musí žáky a studenty testovat, připravovat na zkoušky a to je práce náročná. Ale učitelé tělesné výchovy či jiných výchov si nenosí žádnou práci domů a zbývá jim dost volného času, proto lze jejich plat považovat za vyhovující s ohledem na počet odučených hodin. Do škol se dostává peněz dost, jen někteří ředitelé s nimi hospodaří přinejmenším podivně. Vytvářejí umělou zaměstnanost tím, že otevřou třídu, v níž je jen jedenáct žáků. To je plýtvání. Dále se ve školách neplatí přesčasové hodiny za suplované hodiny. Aspoň na základní škole, kde jsem učila, se přesčasy neplatily. Jestliže učitel supluje za nemocného kolegu a ví, že nedostane za suplování zaplaceno, takovou hodinu jen dozoruje, ale neučí. Proč by měl, když za to nemá peníze. A to se samozřejmě také podepisuje na kvalitě našeho školství.

Do škol se nikdo nežene, většina mladých absolventů pedagogických fakult si je vědoma toho, jak to na školách vypadá. Demokracie naruby. Žáci mají svá práva, učitelé nemají téměř žádná. Není nic neobvyklého, když se učitel stane obětí šikany. Morálka stále klesá a bude klesat, protože se nepodnikají skutečné kroky k tomu, aby se zamezilo agresivitě, vulgaritě a šikaně ze strany některých žáků. V dnešních školách jde spíše o přežití, nejde o to, aby se žáci něco naučili, protože většina z nich nechce, jde o to, aby učitel hodinu přežil. Aby bylo vše vykázáno, zapsáno v třídních knihách, aby byly vypracovány tématické plány, a to je vše. 

Velmi demotivující pro učitele je skutečnost, když vidí, že se vůbec nemůže věnovat nadaným žákům, ale především se musí věnovat všem těm, kteří se o své výsledky nezajímají a učit se nechtějí. Do tříd se dostávají asistenti pedagoga, kteří pomáhají dětem s poruchami učení, ty by se však mohly cítit  lépe, kdyby mohly chodit do speciálních škol, v nichž se tempo výuky přizpůsobuje jejich schopnostem. 

To, co se s naším školstvím děje od devadesátých let, je velmi smutné. Postavení učitele se zdiskreditovalo, připouštím, že si za mnohé mohou někteří učitelé sami. Ve školách vládne vulgarita, agresivita i šikana a jediné, co je opravdu organizované, je lenost dítek. Posledními ostrůvky českého školství zůstávají stále gymnázia a některé výběrové střední školy, zbytek je poplatný době. Nepřijít o žádného žáka či studenta, aby škola nepřišla peníze. A na to sázejí žáci, kteří chtějí studovat na střední škole. O učební obor zájem klesá.

Cením si toho, že jsem mohla učit v dobách, které byly konkurenční. Ač v socialismu, počet škol byl omezený a na střední školy se mohli dostat jen někteří. To platilo i o vysokých školách. To mělo samozřejmě motivující vliv na mládež, protože ti, kteří se chtěli vzdělávat, se museli učit a plnit si své povinnosti. A to nemluvím o kázni. Platila pravidla a každý si rozmyslel je porušovat. Pro ty, kteří byli manuálně zruční nebo neměli potřebné nadání na to, aby mohli studovat na střední škole, byly učební obory. A být dobrý řemeslník nikdy nebylo nic špatného. Dnes žijeme v kapitalismu, ale české školství postrádá konkurenci.

Mám-li to celé shrnout, chápu absolventy pedagogických fakult, když nejdou učit. Vědí proč a já se jim nedivím. Protože takový chaos, jaký ve školství panuje, není pro každého. A nechtějí-li skončit s bolestmi hlavy, páteře, psychickými problémy a dalšími zdravotními obtížemi, dělají dobře, když se školám raději vyhnou. Snad s výjimkou gymnázií a výběrových škol, tam to ještě jde, ale i tam úroveň klesla. Českým školám chybí konkurenceschopnost. A státní maturita z matematiky? Jak dlouho se bude toto ještě řešit? Není to od devadesátých let příliš dlouhá doba?