Žije se nám tu dobře. V maličké zemi uprostřed Evropy. Životní úroveň se neustále zvyšuje, dokonce je pamatováno i na seniory.
Motto "Jdi k mravenci, lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš." (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Před ručením, leností, ničemností, 6.6)
Žije se nám tu dobře. V maličké zemi uprostřed Evropy. Životní úroveň se neustále zvyšuje, dokonce je pamatováno i na seniory. Naše ulice či silnice jsou přeplněna novými kvalitními auty, za soudruhů se jezdilo jen plečkami. Na něco lepšího většina obyvatel neměla. Dnes není nic neobvyklého, že se v jedné rodině sejde vícero aut. Krom aut se životní úroveň dá rovněž vysledovat podle domácích mazlíčků. A že jich neustále přibývá. I těch exotických.
K člověku neodmyslitelně patří pes. Věrný, oddaný, obranářský... Snad právě pes má nejblíže lidské duši. A mnoho lidí si jej právě z těchto důvodů pořizuje. Aby měli někoho u sebe, kdo mu bude blízký. Je to patrné, vyjdeme-li někam do parku či do ulic. Pejskařů je možno spatřit stále víc stejně jako aut. Zakrátko se bude náš svět skládat jen z těchto dvou subjektů. Při pohledu na některé z majitelů psů jednoho napadne, proč si dotyčný pořizuje tu či onu rasu. Svobodná mladá žena, pracovně velmi vytížená, žijící v malém bytě se rozhodne pro bojové plemeno. Německý ovčák v bytě. Dalo by se pokračovat.
Zatímco auta se velkým dílem podílejí na znečištění ovzduší, a hledají se proto nové cesty, jak ulehčit životnímu prostředí, pro některé pejskaře platí totéž. Stačí se totiž projít po chodnících, na kterých se velmi často setkáváme s psími exkrementy. I když se města velmi snaží, u odpadkových košů lze najít sáčky, do nichž patří psí výkaly, přesto toto nějak nestačí. Není příliš příjemné, vyjdeme-li z našeho domu a hned u dveří málem šlápneme do psího lejna. A to se právě vyjímá na chodníku. Nebo když majitel psa nechá svého miláčka vyčůrat do záhonů, pro některé rostliny to může znamenat konečnou. Moč je tzv. spálí.
Velmi často procházím čtvrtí v našem městě, jež se nachází nedaleko samotného centra, a tato část nějakým způsobem negativně vévodí, pokud jde o počet psích exkrementů. Kolikrát si říkám, co tady žije za lidi, když nedokáží po svém miláčku uklidit to, co tu zanechal. Když je vše zapadlé sněhem, člověk je alespoň ušetřen pohledu na znečištěné chodníky. Ale stačí, aby sníh roztál, a člověk vidí tu spoušť.
Psího mazlíčka ano. Proč ne. Ale jeho exkrementy v ulicích? To se věru líbí málokomu...
