Vyprávění muže, který vzpomíná na svou lásku z mládí. Líbila se mu dívka, s níž si domluvil rande, ale jak to nakonec dopadlo?
Motto "Člověku je dáno pořádat, co má na srdci, ale na Hospodinu záleží, co odpoví jazyk." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, Druhá část, 16.1)
Kdyby se mě někdo ptal, do koho jsem byl v životě blázen, neváhal bych s odpovědí. Byla to Klára. Nelíbila se jen mně, ale i mnoha klukům. Každý ji chtěl mít, ale ona nebyla jako každá. Nevím, jestli si uvědomovala svou cenu, ale moc randit s někým jste ji neviděli. Jako by čekala, až ji osloví princ. Strašně nás tenkrát překvapilo, když začala chodit s Karlem. Hrál se mnou závodně pólo, postavu tedy měl, ale každému se zdál divný. S nikým se moc nebavil, po tréninku či zápase rychle domů, pro nás byl záhadný. A vidíte, jemu se poštěstilo, že dostal holku, po níž každý jen slintal. A já byl mezi slintajícími. Bernardýn, který touží po lásce svého srdce. Sice jsem o tom s nikým nemluvil, ale myslel jsem na ni dost. Holek jsem mohl chtít, kolik jsem chtěl. Jako sportovec jsem se mohl pochlubit pěkným tělem, holky na mě letěly, ale já jsem je jen tak bezcílně přebíral. Jako kdybych se ocitl v obchodě s oblečením a tam jsem se mohl přehrabovat ve všem, co se nabízelo. A mně se toho nabízelo dost, což podporovalo mou ješitnost. Vždyť která holka mi ve městě nepatřila, nedalo mi žádnou práci mít nějakou třeba jen na jednu noc. A pak zas jinou. Moje babička mě milovala a ještě dnes mám v paměti její slova. O tom, že stará stodola hoří nejvíc. Měla tím na mysli ženu či muže, kteří, když si neužijí jako mladí, pak se jim může stát, že přijde druhá míza. A to pak stodola hoří ostošest. Vzal jsem si její slova k srdci, ale musím přiznat, že i jako ženatý jsem občas neodolal. Ženské na mě letěly a někdy jsem zhřešil. Nevím, zda žena něco tušila, ale v jednom se na mě mohla spolehnout. Nikdy bych ji a děti neopustil.
Na Karla jsem žárlil. Žárlil jsem, když jsem je spolu viděl. Dost možná, že byl pro ni první kluk, protože Klára nepatřila k běhnám, jakých se v barech toulalo víc než dost. Tipoval jsem, že to spolu jednou dotáhnou i do manželství, ale představte si, že se tak nestalo. Někdo má v životě pech a to byl Karlův případ. Jednou si na cestě domů, když jel na kole, zlomil nohu. Spadl tak nešťastně, že kotník vzal za své a Karel skončil v nemocnici. Dostal sádru a čekal na sanitku, aby jej odvezla domů. Netušil, že domů nedojede, protože jim na křižovatce nedal přednost náklaďák a v plné rychlosti to do nich napálil. Karel i řidič sanitky na místě mrtvi. Pro město velký šok. I když jsem na Karla příšerně žárlil, Kláru mu nepřál, přesto bych mu nikdy nepřál smrt. Kolik mu tenkrát mohlo být? Kolem pětadvaceti a byl mrtvý. Jeho máma měla jen jeho. Zdravotní sestra v nemocnici a smrt si pro jejího syna přišla, když jel domů. Tragédie, která způsobila, že se Klára uzamkla světu ještě víc než předtím. Dokonce se o ní říkalo, že chtěla spáchat sebevraždu, ale nevím, co je na tom pravdy.
Jsem asi syčák, ale nepřestal jsem na ni myslet. Chtěl jsem se jí dotýkat, jejích dlouhých hnědých vlasů a líbat její dívčí rty. V porovnání s jinými měla v sobě něco, co nenechávala muže klidným. Hluboké oči, v níž na vás hleděla plachost ale i smyslnost zároveň. Působila velmi něžně, ale nemohl jsem se ubránit pocitu, že v ní dříme vášeň. Anebo jsem si to jen namlouval. Chodil jsem sice s Radkou, ale bral jsem ji spíš jako svou sexuální partnerku. Nemusel jsem alespoň masturbovat, Radka byla ochotná kdykoli a kdekoli. V tom jsme si rozuměli, ona vše brala vážně, ale jak už jsem řekl, pro mě jen sex. Žádné další plány. Nevěděl jsem, jak to zaonačit, abych Kláru sbalil. Abych ji nevyplašil, třeba i po půl roce od oné tragédie Karla postrádá. To jsem nevěděl. Člověk by řekl, že chlap se zkušenostmi jako já, si poradí, jak sbalit holku svého srdce, ale s Klárou jsem cítil, že to půjde jinak. Přesto jsem to nevzdával.
Zřejmě jsem dítě štěstěny. Máma říká, že ten, kdo se narodí v neděli, je dítětem štěstěny. A já se narodil v neděli. A jednu neděli jsem Kláru oslovil. Jel jsem městem a uviděl ji. Nesla nějakou cestovní tašku, zpomalil jsem tedy a nabízel jí svezení. Znala mě od vidění a nasedla. Cítil jsem, že se mi můj sen plní, protože kývla na to, abychom šli do letňáku, na název filmu si nepamatuji, v té chvíli mi bylo naprosto jedno, jaký budou dávat film. Hlavně že jsem mohl být s ní. Takové štěstí jsem ani nečekal. Že by mi osud nahrál, když jsem se vlastně choval jako syčák. Sukničkář, kterému se poštěstilo domluvit si rande s holkou, která patřila ve městě k nejkrásnějším.
Ostřílený milenec, ješita až na půdu, přesto jsem si řekl, že se na schůzku s Klárou připravím, že nenechám nic náhodě. Uměl jsem si představit, že si ji jednou vezmu. Protože to nebyla žádná laciná rozhoďnožka, která by šla s každým. V té době studovala dálkově práva, dalo se tedy očekávat, že bude cílevědomá. Já jen obyčejný projektant bez vysoké. Ale peníze jsem uměl vydělat a taky je rozházet. Za oblečení, auto a ženské. Choval jsem se k nim jako grant. Aby na mě nevzpomínaly ve zlém, protože jsem je jednu po druhé opouštěl.
Rande jsme si domluvili v parku poblíž kina. U fontány. Takový náš meeting point. Venku léto, jak má být, o čemž hovořilo moje tělo. Opálený úplně všude, jezdilo se na pískovnu a jedině na nudistickou pláž. Když si dnes prohlížím fotky z té doby, vidím, že jsem vypadal opravdu dobře. A abych vypadal ještě líp, koupil jsem si bílé džíny. Nejbělejší džíny pod sluncem a k tomu modrobílé tričko. Při pohledu do zrcadla jsem se ujistil, že můj vzhled není špatný, a mohl jsem vyrazit na vysněné rande. Raději jsem tam chtěl být o něco dřív, protože jsem nechtěl nechat čekat dámu svého srdce.
Do příchodu Kláry chybělo deset minut, mohl jsem si sednout na lavičku a dát se do klidu. Cítil jsem nervozitu, kdybych byl v baru, panák by to jistil. Takhle jsem se snažil být co nejvíc klidný a na nic nemyslet. A jak tak sedím, vidím, že ke mně přichází mladá žena s dítětem. Od prvního pohledu bylo vidět, že jde o malého fracka. A že si chce sednout na lavičku vedle mě a že si chce dát rajčátko. Nedalo se nic jiného dělat než místo vedle sebe nabídnout. A kluk si sedl, máma mu podala rajče a on se do něj s chutí zakousl. A jak se zakousl, vystříkla všechna rajčatová šťáva na mě. A kam si myslíte, že dopadla? Na moje krásné bílé džíny, jenže ne jen tak někam. Přímo na poklopec. Měl jsem pocit, že toho kluka snad zabiji. Ale ovládl jsem se. Zatímco kluk se smál, jeho máma utíkala ke kašně, tam namočila kapesník a jala se moje znečištěné místo na kalhotách drhnout. A velmi intenzivně. Kluk mezitím odběhl hrát si ke kašně a já jsem tam zůstal s jeho mámou, která v drhnutí rajčatové lokality pokračovala. A co čert nechtěl. Vynořila se Klára a oba nás viděla. Mě i ženu, která se nade mnou skláněla, vypadali jsme jako pár, který si to chce spolu rozdat. Když to Klára uviděla, rychle se otočila a utíkala pryč.
Letěl jsem za ní, ale bylo to marné. Snažil jsem se jí vysvětlit, co se stalo, ale Klára se zablokovala. Jen mi řekla, že vidí, že všechny ty řeči, které kolem o mně kolují, jsou pravda. Že střídám ženské jako ponožky, ale že na to jednou tvrdě doplatím.
S Klárou jsem se už nikdy nesetkal. Vyhýbala se mi, a když mě potkala, ignorovala mě. Zprvu mě to mrzelo, ale co člověk nadělá. Přišel jsem o holku, o niž jsem tolik stál. Ona začala zanedlouho chodit s takovým blbem a považte, ona si jej vzala. Nějaký Standa. Pitomý učitel, kterého ve městě nikdo neměl rád. Obličej jak lívanec, povahově hajzlík. Nevím, na co Kláru utáhl, ale jedno je jasné. Jsou spolu až dodnes. Klára si zachovala svůj půvab, stala se z ní soudkyně, vůbec si neumím spojit její křehkou krásu se zákonem. Občas se potkáme, odpoví mi jen na pozdrav, nikdy se do řeči nedáme a mě to i po letech zamrzí. Raději ji nevidět a žít si svůj život ženatého muže, který se jednoho dne oženil, protože se bál zůstat sám.
