Není příliš rozumné cestovat s malým kojencem či batoletem do exotických zemí, kde je velmi vysoká teplota
Motto "Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása, žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály." (Přísloví, Menší sbírky, Chvála ženy statečné, 31.30)
Některé matky jsou opravdu velmi nerozumné a zahrávají si se zdravím svých dětí. Myslím si, že by se nemělo létat s malými kojenci či batolaty do vzdálených destinací. Zvlášť když se rodiče s dítětem vypraví někam, kde panují vedra. Tělo malého dítěte není schopné regulovat teplotu a rodiče si koledují, že se jejich potomek neobejde bez zdravotních problémů.
Minulý týden jsem ve zprávách zaregistrovala, že matka ze Slovenska byla na dovolené v Egyptě se svou jedenáctiměsíční dcerou. Na něco takového lze snad říci, že matka postrádá rozum. A děcko to odneslo zdravotními komplikacemi, že pro ně musel přiletět vojenský speciál.
Egypt jsem již navštívila, ani nemusím říkat, jaké vedro tam bylo. Jenže dospělý člověk se s vysokými teplotami dokáže vyrovnat. Ale malé dítě? Pro jeho organismus je to velká zátěž. Egypt se u mě zařadil mezi nejlepší destinace, je srovnatelný s Thajskem či Srí Lankou, pokud jde o moře a pokud jde o úroveň služeb. Ty jsou v porovnání s naší zemí nesrovnatelné, velmi dobrá strava. Ale potkalo mě tam, co se tam stává. Chytila jsem "faraona", což jsou žaludeční a střevní problémy. Navštívila jsem tamního lékaře a on mi předepsal léky, takže problémy trvaly jen jeden den. Neumím si představit, že by něco takového potkalo mé dítě. V exotických zemích musíme počítat s tím, že je tam naprosto odlišné klima, objevují se tam nemoci, které u nás nejsou časté. Proto cestovat tam s dítětem do tří let nevidím jako šťastnou volbu.
Když v letadle vidím, že cestují malé děti, de facto kojenci, a rodiče se s nimi vydají do Tramtárie, kam patří Egypt nebo Thajsko, jen žasnu. Samotný let některé děti snášejí těžko a velmi často pláčou, ale mají-li se ocitnou někde, kde denní teploty daleko převyšují ty, na něž je dítě zvyklé, to už je na pováženou. Rodiče si zahrávají s ohněm, dráždí hada bosou nohou, zahrávají si se zdravím svého dítěte. A nemohou nikdy vědět, co se může stát.
Děti nemilují změny, měly by mít pravidelný denní režim, aby se jejich život jednou nestal cirkusovým šapitem. Ale pokud mají za mámu někoho, kdo je ještě v kojeneckém věku tahá do vzdálených destinací, kde je navíc pořádné horko, nepřidá to na jejich klidu. A nejen cestování do Tramtárie, můžeme ještě přidat matčino permanentní napojení na jinou civilizaci, což je hlavně facebook, upřímně některé dnešní děti lituji. A když se matka nevěnuje mobilu a rozhodne se dát trochu času svému potomku, pak často slyším, že své dítě oslovuje zhruběle, nadává mu, je netrpělivá, protože ona si představovala svůj život úplně jinak. Třeba tím, že bude cestovat někam hodně daleko, daleko od naší civilizace. Ale je tu dítě, které tam musí brát s sebou, protože jinak není zbytí. A že se děcko těžko vyrovnává se změnou? Jen ať si zvyká, se mnou se taky život nemazlí...
