V televizi můžeme vidět dokumenty, jimiž si připomínáme druhou světovou válku. Postrádám ale dokumenty, v nichž by se rozebíraly roky, kdy tu vládla komunistická strana.
Motto "Lepší je chudák žijící bezúhonně než falešný obojetník, byť bohatý." (Přísloví Šalamounova, Třetí sbírka, pořízená muži Chizkijášovými, 28.6)
Beru jako svou morální povinnost, abych připomínala to, co se tady dělo za vlády komunistické strany. Dokumentů, v nichž se hovoří o zvěrstvech nacistů, najdeme spoustu. Ale o komunistech toho tolik není. Jde o historii nepříliš vzdálenou, přesto dost mladých lidí o působení komunistické strany na našem území toho moc neví. To, že se o letech 1948 - 1989 příliš nehovoří, si vysvětluji tím, že mezi některými našimi vlivnými politiky najdeme takové, kteří se před listopadem zaprodali. Zaprodali se, aby z toho měli. A když přišel listopad 1989, rychle na své členství v KSČ zapomněli, někteří se však nechali ze strany vyloučit už před listopadem. Aby do nového systému vkročili bez poskvrny. Proto bych ze zásady nikdy nevolila strany, které mají ve svém vedení lidi, jež byli členy KSČ a po listopadu toho jen využili. Už jako nečlenové KSČ, zato členové jiných nově vzniklých stran.
Soudruzi oslavovali konec druhé světové války. Můj dědeček na válku rovněž vzpomínal. Žil se svou rodinou poblíž Prahy, pracoval jako kočí u sedláka. A v květnových dnech 1945 byli v jeho vesnici ubytovaní Němci, kteří čekali na odvoz. Říkalo se jim národní hosté a oni čekali na to, aby mohli být odvezeni směrem k západním hranicím, směrem k americké armádě. A můj dědeček musel tyto Němce odvézt koňmi, kteří mu nepatřili. Svůj úkol splnil, a když se vracel domů, zastavili jej ruští vojáci. Namířili na něj samopaly a chtěli po něm jeho koně. On je nechtěl dát, cítil za ně odpovědnost. Ale v sázce byl jeho život, a proto raději koně dal. Selka, které koně patřili, se rozzlobila a šla si stěžovat na ruské velitelství. Tam ji vyslechli a koně jí vrátili. Ale nevrátili jí její koně, dali jí staré hajtry a ona musela být ráda. To je zas jiný pohled na armádu osvoboditelku, kterou tak soudruzi velebili.
V těchto dnech si připomínáme výbuch v atomové elektrárně v Černobylu. Bylo to v dubnu 1986, soudruzi vše mlžili, aby nevyšla najevo katastrofa. To jim šlo moc dobře. Lhát, neuvádět pravý stav věcí a výbuch v atomové elektrárně je toho důkazem. Toho roku se k nám dovážela zelenina z Polska, která vynikala tím, že byla mimořádně obří. A rostlo hodně hub. A lidé to jedli, sbírali houby a vůbec si neuvědomovali, co zelenina a houby obsahují. Zatímco soudruzi měli své statky, na nichž si pěstovali zeleninu pro sebe a chovali i skot a vepře na maso, obyčejnému občanu se mohlo o něčem takovém zdát. A jak si vedli komunisté v předlistopadové době, to pak překabátění politici a novodobí podnikatelé rozjeli ve velkém.
Padesátá léta. Neproslula jen politickými procesy, jež byly zinscenované a někteří lidé to odnesli životem. V roce 1953 u nás byla měnová reforma. Soudruh Zápotocký ještě den před reformou všechny ujišťoval, že je naše měna silná a vyvrátil jakákoli podezření. Prý se jednalo o štvavou kampaň ze Západu, jenže druhý den tomu bylo jinak. Lidé, kteří měli úspory, o ně přišli. Dostala se jim náhražka, která nikdy nemohla kompenzovat léta, kdy si své úspory ukládali. Vím od své tchyně, že její rodiče pro ni a její sestru spořili peníze. A z úspor nebylo nic. A o tom se také nehovoří. Ticho po pěšině. Lidé stáli v dlouhých frontách, aby se jim dostalo alespoň nepatrné částky z jejich letitých úspor. A mohl si tak někdo postěžovat, skončil ve vězení. StB byla všude a pracovala. Měla své konfidenty, kteří spolehlivě donášeli.
Učím klienta, jehož rodina rovněž pocítila, jak chutnají komunisté. Žili v domě na venkově a k domu patřila i restaurace. Jenže komunisté jim nařídili, aby se z domu vystěhovali, museli tedy dům opustit a dostalo se jim žalostné náhrady. Po listopadu se jim nemovitost vrátila, ale v jakém stavu. Polorozpadlém. Bylo totiž pro komunisty příznačné, že se o nemovitosti nestarali, ty jen chátraly. Byli zvyklí se jen obohacovat ve svůj vlastní prospěch, ale o řadového občana jim nešlo. I když měli plná ústa frází, jak dělají vše pro lidi.
Mnoha lidem se nelíbí, jaký obrat vzala naše země po listopadu. Rozkrádání, korupce, zmanipulování státních zakázek, nesprávné nakládání s prostředky, jež k nám přicházejí z evropských fondů. To jsou jevy typické pro komunistické Československo, tak se komunisté chovali. A protože někteří z nich po listopadu 1989 odhodili svou stranickou příslušnost ke komunistické straně, aby se stali členy jiných politických stran a uskupení, nemůžeme se divit tomu, co vidíme. Jejich způsoby se nezměnily. Mají na mysli svůj vlastní prospěch a obyčejnému občanu občas něco přihodí, aby se neřeklo. Dokud budou ve vládě překabátění komunisté, nemůžeme čekat žádnou změnu k lepšímu.
