Zemřel sbormistr Bohumil Kulínský. Nebylo mu ještě tolik, aby musel odcházet, přesto zesnul. Chtěla bych napsat něco o zkušenosti s ním.
Motto "Blaze člověku, jenž našel moudrost, člověku, jenž došel rozumnosti. Nabýt ji je lepší nežli nabýt stříbra, její výnos je nad ryzí zlato." (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Moudrost a bázeň boží, 3.13, 3.14)
Zemřel sbormistr Bohumil Kulínský. Nebylo mu ještě tolik, aby musel odcházet, přesto zesnul. Chtěla bych napsat něco o zkušenosti s ním.
Bylo to tuším v roce 2004, kdy jsem byla na dovolené v českých horách se svým přítelem. Když jsme přijeli do hotelu, odevšad se linula hudba. Víc než příjemné. Přece jen Bambini di Praga měly svou kvalitu a tradici, což jim však pokazil sbormistr Kulínský svými eskapádami.
Když jsme tenkrát vešli do hotelu, první, čeho si nešlo nevšimnout, byl opilý muž sedící na barové židli se skleničkou něčeho tvrdého a cigaretou. Jeho tvář nesla rysy vyžilého člověka, a jak jsme později zjistili, šlo o sbormistra Kulínského. Většinu času trávil u baru, případně u hotelového bazénu. Bambini di Praga měly zarezervovaný ranní čas na plavání jen pro sebe. Můj přítel to zprvu přehlédl a šel si ráno zaplavat. Když vešel, viděl popíjejícího sbormistra, který mu pánovitě sdělil, že tam nesmí, že to není nic pro něj, a pokynul na něj, aby odešel. Oba muži si od prvního okamžiku nesedli, můj partner si chtěl prosadit svou a jít si zaplavat. Teprve když se pečlivě podíval do bazénu, bylo mu jasné, proč je cizí člověk v bazénu nežádoucí. Plavaly tam totiž dívky ve věku tak do patnácti let a byly nahé. Když se jich přítel zeptal, proč jsou nahé, odpověděly mu, že jim to takto pan sbormistr doporučil. Zatímco dívky plavaly v Evině rouše, sbormistr posedával u bazénu a pil jeden panák za druhým.
Dalšího rána se přítel rozhodl, že si půjde opět zaplavat, aby to udělal sbormistrovi natruc. Následoval stejný scénář jako předchozího dne, ale s tím rozdílem, že se dívky spolu se sbormistrem zvedly a všichni hromadně odešli a mého přítele v bazénu zamkli. A já mezitím sedím v hotelovém pokoji a čekám, až můj potížista přijde, jenže on stále nejde. Uplyne jedna hodina a on stále nikde, máme jít na snídani, je mi to divné, a tak se vydám k bazénu. Jenže ten je zamčený, vím, že něco není v pořádku. Jdu tedy na recepci a vše jim vysvětlím. Recepční jde a bazén odemkne, přítel je zlostí celý bez sebe.
Celá situace byla velmi nepříjemná, přítel řekl, že šlo v podstatě o omezování osobní svobody, což je trestný čin, chtěl volat policii, ale nakonec celou záležitost uhladil manažer hotelu. Musel mého přítele dlouho zklidňovat, což se mu nakonec podařilo. Jako kompenzaci jsme dostali večeři se šampaňským.
Za nějaký čas jsme se z tisku dozvěděli, že byl sbormistr zatčen a obviněn z trestného činu pohlavního zneužívání mladých dívek a ohrožování mravní výchovy. Přítel tenkrát chtěl jít na policii a sdělit tam, co jsme zažili o dovolené na horách, kde byl sbormistr Kulínkský spolu se svým sborem. Nakonec však nešel, protože důkazů proti tomuto muži se našlo víc než dost.
Od té doby uplynulo spousta času, sbormistra neminul náležitý trest, jímž si naprosto zkomplikoval svůj život. Do té doby byl zvyklý na to, že mu všechno procházelo, že si mohl zahrávat s dívčí nahotou a páchat nepravosti s děvčaty, kterým ještě nebylo ani patnáct let. V době, kdy jsem jej poznala, působil dojmem zhýralce, což se mu odráželo i v rysech na obličeji. Nedožil se příliš vysokého věku, jednoznačně jej boží mlýny doběhly a nyní je tam, kde jednou všichni skončíme. Otázkou je jen, zda se takový člověk dostane do ráje, či jej čekají posmrtná muka pekelná...
