Ještě se vrátím k dovolené v Mexiku. Letěli jsme z Vídně, odtud do Madridu, dále do Mexiko City a nakonec do Cancúnu. Celková délka letu cca 18 hodin.
Motto "Blaze člověku, jenž našel moudrost, člověku jenž došel rozumnosti." (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Moudrost a bázeň Boží, 3.13)
Ještě se vrátím k dovolené v Mexiku. Letěli jsme z Vídně, odtud do Madridu, dále do Mexiko City a nakonec do Cancúnu. Celková délka letu cca 18 hodin. Z Vídně do Mexiko City jsme letěli se španělskými aeroliniemi Iberia. Nedoporučuji na dlouhé lety. Všichni jsme se shodli na tom, že jídlo na palubě nestálo vůbec za nic, všichni měli hlad, k tomu můžeme přidat nečisté a páchnoucí WC. Personál také nevynikal ochotou.
Mexiko City letiště je jeden velký mumraj. Téměř nikdo tam nemluví anglicky a měli jsme velmi málo času na přestup. Nakonec jsme se dostali ke správné odbavovací přepážce, ale rozhodovaly opravdu minuty. Ti, kteří mají slabé nervy, a je jim více než 55 let, mohou využít služby pro osoby se zdravotním postižením. Stačí, když personálu toto na letišti oznámí, dostanou invalidní vozík i s doprovodem a to je dostatečnou zárukou, že se dostanou ke správnému gatu. Nikdo neřeší, o jaké zdravotní postižení se jedná, stačí uvést věk a ukázat cestovní pas. Z Mexiko City jsme letěli místními aeroliniemi Interjet a tam bylo vše v pohodě. Příjemný personál, všechno čisté, dostali jsme malé občerstvení.
Na zpáteční cestu jsme se již připravili. Hlavně jsme si koupili dost jídla na cestu, neboť není jen samotný let únavný, ale letíte-li s prázdným žaludkem, je to vše ještě víc nepříjemné. Jenže jsme nepředpokládali jinou věc. Že se mezi námi najdou nezodpovědní rodiče, kteří s sebou na dlouhý let berou i malé děti. Za námi seděla slovenská rodina. Měli asi tříleté děvčátko, které mělo vysoký pisklavý hlas a neustále plakalo. A protože byli oba rodiče značně nervózní, otec dítěte neměl pro plakajícího potomka jiné řešení, než mu říci, že když brečí, že jej plácne, aby mělo důvod plakat. A pláč nabral na další intenzitě. Cestující, kteří to viděli a slyšeli, jen nechápavě kroutili hlavami. Dívenka plakala v intervalech, což bylo nepříjemné zvlášť v noci. Tři řady před námi letěla mexická rodina s malým kojencem. Ten, když slyšel plakající holčičku, začal plakat též. Vše se letadlem neslo jak kánon. Velmi nepříjemné, když všichni chtěli spát. Přišlo mi to, jako by mateřská škola vyrazila na výlet. A do pláče se přidal kašel a posmrkávání některých cestujících, to vše vyvolávalo dojem plicního sanatoria. Dlouhý let, prázdný žaludek, plačící děti, kašlání a kýchání, případně dloubání se v nose a to vše pak odhodit na zem, rozhodně přitížilo zvládnutí trasy Cancún - Vídeň.
Cítila jsem s malými dětmi. Jak k tomu přijdou, když je rodiče vezmou na tak náročný let. Myslím si, že to není vůbec rozumné. Vždyť pro samotného dospělého je takový let velmi obtížný. Pro malé dítě je to ještě těžší, neboť malé děti mají mít svůj denní režim, který přispívá k tomu, že se cítí klidně a nemusí pak plakat. Změny tlaku nesnáší každý dobře, může to být sužující zvlášť pro malé děti. Když se někdo rozhodně mít potomka, pak musí první roky života dítěte ustoupit od svých zájmů a věnovat se potřebám své ratolesti. Vzít malé dítě s sebou na daleký let je velká nezodpovědnost i sobectví některých rodičů...
