V souvislosti se školstvím se u nás hovoří jen o zvyšování platů, ale nikde se nehovoří o kvalitě vzdělávání. Jsou naši žáci a studenti vzděláváni i v oblasti kritického myšlení?
Motto "Lidé zlí nerozumějí právu, kdežto ti, kdo hledají Hospodina, rozumějí všemu." (Přísloví Šalamounova, Třetí sbírka, pořízená muži Chizkijášovými. 28.4)
V souvislosti se školstvím se u nás hovoří jen o zvyšování platů, ale nikde se nehovoří o kvalitě vzdělávání. Jsou naši žáci a studenti vzděláváni i v oblasti kritického myšlení?
Každoročně časopis The Economist vydává statistiku o stavu demokracie ve světě za daný rok (Democracy Index). K zemím, které se mohou pyšnit plnou demokracií (Full Democracy), patří první místo za rok 2017 Norsku, následuje Island a Švédsko. Naše země je zařazena mezi tzv. Flawed Democracy (nedokonalé demokracie, tyto země mají výrazné nedostatky v demokratických aspektech, kam patří nevyspělá politická kultura, problémy fungování vlády, zasahování do svobod sdělovacích prostředků) a zaujímáme 34. místo na světě. Pokud jde o politickou kulturu (Political Culture) Norsko, Island a Švédsko, mají nejvyšší skóre - 10. My máme pouhých 6.88. Jsme na tom hůře než např. Botswana. A co oblíbené destinace pana prezidenta? Rusko se umístilo jako 135. se skórem 3.17 a Čína skončila na 139. místě se skórem 3.10, obě země patří mezi autoritářské. Náš demokratický index se neustále snižuje, v roce 2008 jsme se umístili na 19. místě se skórem 8.19, za deset let jsme se propadli na 34. pozici. Úplně nejhůř na tom je Severní Korea - 167. místo s ohodnocením 1.08.
Jak vidno, pokud jde o demokracii, nepatříme mezi špičkové země. Není se co divit, stále tu přetrvává totalitní způsob myšlení a praktiky soudruhů. Ve školách se žáci ani studenti příliš neučí, jak vést kritiku, jak oponovat, protože to většina učitelů zřejmě neumí. Ti povětšinou drží ústa a krok, protože jsou vydáváni na milost a nemilost svému vedení. A to bývá mnohokrát velmi problematické. Když je učitel plný obav vyslovit svůj názor, jak to asi může učit své svěřence.
Uspořádá-li pak skupinka mladých katolíků happening před pražským arcibiskupstvím, prezident Zeman je označí za pisklouny. Jeho myšlení lze přirovnat k ryze totalitnímu a komunistickému, neuznává jinou pravdu než tu svou, a jakmile je někdo v opozici, reaguje většinou vulgárně. A to je prosím hlava našeho státu. Proč by mladí nemohli dát najevo svůj nesouhlas s pražským arcibiskupem Dukou, jemuž letos končí mandát? Proč by nemohli poslat dopis papežovi? Prezident na jejich počin reagoval jako nedemokraticky smýšlející člověk. A aby uchránil Dominika Duku, napíše i on dopis papežovi. Že prý je pan Duka dobrý vlastenec a trpěl za nadvlády komunistů. A Miloš Zeman, bývalý komunista, bude psát papežovi, aby se pana kardinála zastal. Když si tak cení našeho arcibiskupství, proč nešel na pohřeb panu kardinálu Vlkovi? Protože jej pan kardinál kritizoval a to Miloš Zeman neodpouští. Také se tu nabízí otázka, komu pan prezident Zeman napíše, aby obhájil bývalého komunistu a agenta StB Andreje Babiše? Také do Vatikánu? Nebo do Severní Korey?
Ve školách se děti a studenti kolikrát učí nepodstatné věci. Ale nikdo je nevede k tomu, aby dokázali kriticky myslet, aby dokázali oponovat slušnou formou, protože to život v demokratické zemi žádá. Zatím žijeme v zemi s tzv. Flawed Democracy, naše demokracie není bez kazu, ale zatím ještě je. Na jak dlouho? Nemáme se obávat něčeho podobného, jakým byl komunistický puč v Únoru 1948?
Mohu-li si jako občanka České republiky něco přát, pak aby se česká zahraniční politika ubírala směrem západním a skandinávským. Je s podivem, že Miloš Zeman vysoce hodnotí skandinávské země, ale za své předchozí volební období nenavštívil ani jednu z nich. Místo toho si volí nedemokratickou Čínu a Rusko. Trochu zvláštní, nemyslíte?
