U nás je stále mnoho lidí, kteří nemluví dobře žádným cizím jazykem. Přitom máme všechny podmínky se jazyk naučit
Motto "Moudrost si vystavěla dům, vytesala sedm sloupů. Porazila dobytče, smísila víno a prostřela svůj stůl." (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Moudrost a hloupost, 9.1, 9.2)
Stále patříme mezi země, v nichž lidé nemluví dobře žádným cizím jazykem. A je to škoda. Ve školách mají žáci a studenti možnost učit se cizí jazyk, ale protože jsou líní, jejich výsledky jsou přímo žalostné. A přijde zaměstnání, kde bývá velmi často požadavek, abychom ovládali ten či onen cizí jazyk slovem i písmem, my musíme začít studovat nebo práci nedostaneme. Pozdě litujeme, jak jsme byli hloupí, že jsme studium cizího jazyka podceňovali.
Začínáme-li se učit cizí jazyk, pomůže nám bezesporu talent. Ale ten nestačí. Je zapotřebí velká píle a vůle. Mnozí talentovaní si myslí, že když mají talent, víc nepotřebují. Ale to je velký omyl. Talent nestačí. Mnohdy lidé méně talentovaní se dokáží naučit cizí jazyk právě na základě své silné vůle a píle. A k tomu můžeme přidat vnitřní motivaci. Naše chtění musí vycházet z nás a ne z toho, že si to někdo přeje. Motivace zvenčí bývá velmi slabým důvodem, abychom při studiu jazyka opravdu vydrželi. Mnozí lidé to vzdávají, když zjistí, že studovat jazyk není nic lehkého.
Jako ztracené vidím lidi, kteří se vás hned zpočátku zeptají, kdy už budou mluvit plynně. Jejich očekávání jsou příliš vysoká a neuvědomují si, že studium jazyka vyžaduje hodně pokory. Ne každý je obdařen naučit se cizí jazyk, může být obdařen jiným nadáním. Velmi těžká práce je s lidmi, kteří jsou zvyklí být úspěšní a neumí si představit, že by jim něco mohlo nejít. A ejhle. Je tu cizí jazyk a oni nejsou s to si s ním poradit. Zpravidla nejsou schopni přijmout skutečnost, že nebudou v tomto směru jedničky a vinu spatřují všude jinde než v sobě. Takoví lidé se cizí jazyk nikdy nenaučí.
Každá práce se má dělat systematicky, vše musí být vystavěno na pevných základech. A platí to bezesporu o cizím jazyce. Hned v prvních hodinách se seznámit s výslovností, jejími pravidly, fonetickými symboly, přízvukem. Kdo si myslí, že je toto zbytečné, ať se raději studiu vyhne, protože se bez těchto základů naučí něco, co cizím jazykem vůbec není. Začátečníci by měli pochopit, že jsou v roli malého dítěte, které se učí mluvit. Jejich lektor je jejich matka, která je trpělivě učí to či ono. Oni zprvu jen rozumí, pak přidávají své první krůčky v podobě jednoduchých vět. A tak to jde stále dál.
Čím víc člověk ví, tím více zjišťuje, že nic neví. A musí se vzdělávat dál a dál. A tak by to mělo platit ve všem. Neustrnout na nějakých znalostech, ale posouvat se výš a výš. Protože to pak přináší pocit uspokojení a to je kolikrát víc než peníze.
Zastávám názor, že by měli cizí jazyky na školách učit jen lidé, kteří mají tento obor vystudovaný na vysoké škole. Tak se dá zabránit tomu, aby se žáci a studenti neučili nesprávné výslovnosti a jiným jevům, které je může naučit neodborník. Nelíbí se mi, že stále na některých školách platí, že se vlk nažere a koza zůstane celá. Není u nás nic neobvyklého, že na prvním stupni ZŠ učí angličtinu učitelé, kteří ji vystudovanou nemají. A může se tedy stát, že se děti naučí hlavně nesprávně vyslovovat. A toto pak odnaučit bývá nadlidské. Přitom začátky studia jazyka jsou velmi důležité, což se u nás stále podceňuje a může to být i důvodem, proč je u nás úroveň znalosti jazyka podprůměrná, v lepším případě průměrná v porovnání se světem.
