Obrázek obyvatel jednoho starého činžáku, kde spolu bydlí dvě ženy, spolu s nimi dvě děti a dva psi. Svým chováním vyvolávají pohoršení.
Motto "Prostoduší, pochopte, v čem je chytrost, hlupáci, pochopte, v čem je rozum! Slyšte! Vyhlašuji, co je směrodatné, otevírám rty a plyne z nich přímost..." (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Hlas moudrosti)
Náš činžák. Jaký to býval slušný dům. Nikdy se tu nekradlo, lidi tu žili slušně. Nikdo nebyl rozvedený, každý se staral jen o sebe, žádné války, žádné naschvály. Z těch starých jsem tu už zbyla jen já a Vodrážkovi. Jinak se všechno časem vyměnilo nebo také vymřelo.
Před nějakým časem se sem přistěhovala nějaká Vrchotová. Dolů do přízemí, do toho malého bytu. Se dvěma dětmi, klukem a holkou. A taky se psem. Vlčákem. Jak se tam mohou všichni vměstnat, to je mi záhadou. A jako partaj taky nic moc. To se ukázalo brzy. Pes tam štěká a Vrchotová neuklízí. Jako by pro ni úklid v domě neplatil. Bordel na rohožce, smrad z bytu, ale není se co divit. Vždyť ten pes když navlhne, zamoří tím svým puchem celý dům. A kdo to má dýchat, ten smrad se táhne i do mého bytu. Ale tohle všechno by člověk jako já skousl. Ale co se nedá skousnout, ani nevím, zda o tom mám mluvit. Hanba, jedna velká hanba.
Že je Vrchotová rozvedená, to je dneska každé druhé manželství, to se může stát každému. Že je taková tmavá a chodí nakrátko ostříhaná, že by si ji člověk mohl ve tmě splést s chlapem, to se také dá pochopit. Ale že si jako partnera najde ženskou? Ženská s ženskou? Nemělo by se to zakázat? Jo, ta Vrchotová si do toho svého malého bytu nastěhovala partnerku, blondýnku, a jsou jako že pár. Milenecký pár. Ta mladá se jmenuje Šminková. Taky takové jméno, jak k tomu někdo může přijít. A k vlčákovi přibyl další pes. Takový malý, bílý, ale hluku nadělá ještě víc než ten velký.
Řeknu vám, že když jsem je viděla poprvé, jak se spolu vodí za ruce a líbají, měla pocit, že si před nimi snad odplivnu. Fuj, takový hnus. Ženská líbá ženskou, před nimi jdou děti té Vrchotové a dva psi. A jak k tomu přijdou ty děti, když vidí, že jejich máma má místo chlapa ženskou? Ani spát jsem kvůli tomu nemohla a Vodrážkovi nemlich to samý. Ale znáte to, člověk si zvykne na všechno. Moje maminka vždycky říkala, že si člověk zvykne i na šibenici. Snad i ta šibenice by byla lepší než to, co se pak s tou Vrchotovou stalo. Ona na čas zmizela, zůstala tu jen ta Šminková s dětmi a psy. S Vodrážkovou jsme tomu nemohly přijít na kloub. Že by ji Vrchotová opustila a na krk jí hodila ty své děti? Kdepak, kam vás vede slepá vášeň, to zas říkal můj tatínek.
Vrchotová se nám vrátila. Ale už to není Vrchotová, ale Vrchota. Z Vrchotové je chlap. Chlap s knírkem, ten už vlastně měla i předtím. Ona šla na tu operaci. Jak ze ženské udělají chlapa. Tak tohle už mi mozek nebere. Kdyby ta Vrchotová neměla děti, ať si dělá, co chce. Ale jak k tomu teď ty děti přijdou, že už nemají doma mámu, ale tátu? To jako mají teď dva táty? A kam se poděla jejich máma? Svět je jeden velký bordel, jinak se to už nazvat nedá. Ale kdyby jen bordel. Když už jsme si zvykli na to, že je teď na zvonku Vrchota a Šminková, přišla další rána. Šminková bude chovat. A jak se s tím svým teřichem naparuje. A Vrchota bude otcem. Hodně se dnes mluví o minulých životech. Že někdo byl v minulém životě třeba král. Ale ten Vrchota už má minulý život a přitom ještě žije. To je doslova fantasmagorie.
Taky jsme si s Vodrážkovou říkaly, co když toho Vrchotu přestane bavit být chlap. To se zas nechá předělat na ženskou? Přece jen ženská, když má pěkný kukuč, na to se leckdo nachytá. Třeba nový chlap, ale u Vrchoty dříve Vrchotové by to asi byla ženská. Kolik by pak ta Vrchotová měla minulých životů? Jednou ženská, pak chlap a pak zase ženská. Svět je jeden velký hřích. Nikdy jsem nevěřila v Boha, táta byl ateista a vedl nás k tomu odmalička. Ale teď si říkám, že něco na té víře v Boha je. Prý se podle věřících žádné takovéhle fantasmagorie nepřipouští, že to není v bibli. Ale vlastně i komunisti to potírali. Vedle ve vchodu bydlel jakýsi doktor Voptáhlo a ten byl na mladý kluky. A šel za to sedět. Jenže dnes nikdo za takové zvrhlosti sedět nejde, oni ještě vezmou transparenty a jdou pochodovat do ulic. Jako dřív na 1. máje. To byly panečku barevné průvody. Vodrážková říkala, že takoví, jako je Vrchotová aliaz Vrchota, mají taky barevné průvody. Jenže v nich se neoslavuje naše země, jak vzkvétá. V nich oni oslavují tu svou zvrhlost. A zkuste jim něco říct, hned vás poženou k soudu, že jim upíráte lidský práva. Jakýpak lidský práva. Ženská je jednou ženská a chlap je jednou chlap. Jakýpak ciráty s tím. Ale měnit se jednou v chlapa, podruhé v ženskou, vždyť kam ten dnešní svět povede.
Co se dřív odsuzovalo, to je dneska normální. Už to mám, jak se říká, za pár, ale věřte, že už se mi ani za mák tenhle zkažený svět nelíbí. Ani se mi nechce představit, jak to jednou tady bude vypadat, až tu nebudu.Lidi už nevědí, co by, a jednou se jim to setsakramentsky nevyplatí. A tomu Vrchotovi, který dřív byl Vrchotová, se to vrátí dvojnásob, na to vemte jed
