Nemohu si na svůj život nikterak stěžovat, žije se mi velmi dobře. Mám dobrou práci, se svým soukromým životem jsem spokojená, mohu cestovat...Avšak na straně druhé trpím sprostotou některých našich lidí, křupanů.
Motto "K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši, v tebe doufám. Bože můj, kéž nejsem zahanben, ať nade mnou mí nepřátelé nejásají. Ano, nebude zahanben, kdo skládá naději v tebe, zahanbeni budou věrolomní, vyjdou s prázdnou." (Žalm 25, 25.1, 25.2)
Nemohu si na svůj život nikterak stěžovat, žije se mi velmi dobře. Mám dobrou práci, se svým soukromým životem jsem spokojená, mohu cestovat...Avšak na straně druhé trpím sprostotou některých lidí, křupanů.
Paběrkuji poslední zbytky slušnosti, protože ji ve velkém vystřídala sprostota. Doba nevychovává silné jedince s nadhledem. Přináší lidi bez ambicí a rozhledu, bez hloubky vnitřního vlastního světa, bez schopnosti empatie a především kultury slušnosti a každodenního žití. Je to doba sprostá, nechala zrodit sprostotu v její holosti a člověk s kvalitou se v ní častokrát nemůže nadechnout. Když se poohlédnu po svém okolí, když kráčím městem, naskýtá se mi neutěšený pohled. Když vidím, kam se někteří lidé propadli. Vysvětlili si demokracii tím, že zapomněli na dobré mravy a chovají se jako křupani. Vulgární ženy ve své sprostotě předčí v mnohém své mužské protějšky. Kam se kolikrát muži na ně hrabou. A když zmiňuji dnešní ženy, musím uvést i o to, že snad málokteré záleží na tom, jak jako žena vypadá. S přibývajícím věkem a jistotou, že mají svého muže či partnera, přestávají o svou vizáž dbát. Některé z nich svou postavou připomínají autobus. Není to ani zbla estetické, ani zdravé. A že bychom v české ženské populaci našli bezpočet neupravených, obtloustlých a zhrubělých žen.
K celkovému obrazu hrubosti a nekultivovanosti velkou měrou přispívají někteří politici. Vše zaštiťuje velmi často nepěkný slovní projev současné hlavy státu a k němu lze přidat i současného premiéra a jim podobní. Už je jim jedno, že svými slovy ukazují, jak nepěkný duch dříme v jejich útrobách. Dostali se ke kýženému korytu, o nějž po celý svůj život usilovali, víc je nezajímá. A pro velkou část populace může být něco takového inspirující. Hrubost a arogance se staly nedílnou součástí našich životů.
Zatímco za vlády bolševiků někteří lidé řešili svou nespokojenost s diktaturou proletariátu tím, že emigrovali do zahraničí, dnešní doba nabízí vnitřní emigraci, aby tak mohl slušný člověk žít s pocitem, že žije důstojně. Většina sdělovacích prostředků nestojí za nic, stále si nejvyšší úroveň uchovává Česká televize a Český rozhlas. Nabízejí kultivovanou češtinu, zajímavé pořady, nejsou zahlceny komercí. S nimi se jednomu dýchá lépe. A k tomu lze přiřadit i fakt, že jak Česká televize, tak i Český rozhlas, významnou měrou svou prací, svým vysíláním, přispívaly ke zvládnutí pandemie.
"Zvyk je železná košile." Známé české přísloví. Po ukončení VŠ se povětšinou pohybuji na akademické půdě, jež vyžaduje etiketu. Nebýt jako slon v porcelánu. A něčeho takového se vzdát nechci, chci stále vědět, že jsou u nás zelené oázy se studánkou čisté vody, v nichž je možno potkávat lidi, kteří nepropadli žumpě dnešního světa. Je zapotřebí si tento standard za všech okolností uchovat...
