K názvu mého dnešního blogu mě inspirovala francouzská akční komedie ze 70. let. "Kam se poděla sedmá rota?" Zatímco ve Francii zdařilá komedie, v českých končinách lze hovořit o komedii nezdařilé.
Motto "Moudrá žena buduje svůj dům, kdežto pošetilá jej vlastníma rukama boří." (Přísloví Šalomounova, Druhá sbírka, 14.1)
K názvu mého dnešního blogu mě inspirovala francouzská akční komedie ze 70. let. "Kam se poděla sedmá rota?" Zatímco ve Francii zdařilá komedie, v českých končinách lze hovořit o komedii nezdařilé.
Za vším hledej ženu. Hledejme tedy současnou první dámu. Kam zmizela? Bohužel se tato dáma dosti zkompromitovala svou návštěvou ve věznici, kde navštívila kriminálníka recidivistu, zároveň i vraha, Jiřího Kájínka. Scéna jak z Haškova Švejka. Zatímco se u Haška smějeme, česká současnost k smíchu není. Není k smíchu skutečnost, že první dáma není k vidění. Mohli jsme ji jedině tak vidět při oslavách 28. října v předchozích letech, kdy podpírala svého chotě, aby došel tam, kam měl. Dnes už k tomuto účelu první dáma neslouží.
Prožíváme jedno z nejtěžších období v naší historii. Očekávalo by se tedy, že i první dáma dá jakkoli najevo svou sounáležitost s národem. Že se bude angažovat v charitativních akcích, jak tomu činí i manželka premiéra Babiše. Paní Babišová se aktivně zapojila do potravinové sbírky, což lidé oceňují. Bývalá první dáma Dagmar Havlová šila v době první koronavirové epidemie roušky. I teď podporuje různé nadace, zajímá se o opuštěné děti, má na zřeteli i jiné, kde pomáhá. Porovnáme-li současnou první dámu s jinými výraznými ženami naší novodobé historie, lze o paní Zemanové říci, že je nečinná. Někam se poděla, nikdo neví, jak tráví svůj volný čas, co dělá.
S tím, co se děje kolem dnešního Pražského hradu mě napadá výborný psychologický román od Jaroslava Havlíčka. Jmenuje se Neviditelný. V románu se autor rozepisuje o bohaté továrnické rodině, jež je zatížena rodovým šílenstvím. Strýc se vydává za neviditelného, jeho rodina toto akceptuje. Když je strýc v místnosti, členové šílené rodiny předstírají, jako by tam nebyl. V souvislosti s Pražským hradem mě napadá jiná absurdita. Jako by lidé kolem současného prezidenta a politici, kteří jej navštěvují, hráli hru na "viditelného." Prezidenta Miloše Zemana spíše nelze vidět než vidět, ale všichni ti, kteří jsou s ním ve styku, nám předvádějí něco, čím chtějí lidem namluvit, že je hlava státu viditelná.
Všechno zlé pomine, znovu vysvitne slunce a lidem se bude dýchat lépe. I já se budu cítit mnohem lépe, až na Pražský hrad opět usedne někdo, kdo pozvedne úroveň českého prezidentství. Platí i o budoucí první dámě, protože ta dnešní předvádí spíše to, jak první dáma svou roli nezvládá...
