Je vskutku smutné, že ač žijeme na území, které se hlásilo ke křesťanství, v dnešní době už to jaksi neplatí. Převažují u nás neznabozi.
Motto "Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci udělat. Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje stezky jsou ti známy. Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno...." (Žalm 139, Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě)
Je vskutku smutné, že ač žijeme na území, které se vždy hlásilo ke křesťanství, v dnešní době už to jaksi neplatí. Převažují u nás neznabozi. A tím o mnoho přicházíme. Věří-li člověk v Boha, věří-li ve vyšší ideály, odráží se to i v jeho životě. Na jeho chování, na hodnotách, které vyznává. Česká společnost povětšinou neuznává víru, má tendenci napadat církev, aniž by k tomu byl jakýkoli důvod. Rozšířil se tu většinový názor, jenž neuznává Boží zákon. A ono se to na nás podepisuje. Dá se říci čím dál víc.
Z našeho života zmizela hodnota opravdové lásky, její místo zaujala zášť, nenávist, rasová nesnášenlivost, nesvornost. V duších mnohých z nás se usadil ďábel. Je jím alkoholismus, arogance, ztráta společenských norem, vulgární jazyk. Stačí se podívat na sociální sítě, jež jsou toho ukázkou. Lidé malí duchem se realizují sprostotou a nenávistí, dá se říci, že si takto vysvětlují svobodu. Ztratili jakékoli zábrany, co se smí a co se nesmí, nepochopili, že demokracie je především velká sebekázeň. Avšak v dnešní době, kdy si připomínáme pád komunistů, se dá říci, že snad většina našeho národa ani demokracii nepotřebuje. Že nepotřebuje svobodu. Že jí není vlastní umět rozhodovat o svém životě, že spíše uvítá, když toto za ni učiní někdo jiný. Je to pohodlnější.
Věří-li člověk v Boha, vede jej to k určitému řádu. Uspořádaný život přináší uspokojení, klid. Podíváme-li se kolem sebe, skutečnost toho je pravým opakem. Mnozí lidé nežijí v řádu, manželství pro mnohé ztratilo smysl, rodí se velké množství nemanželských dětí, které velmi často vyrůstají bez otce. Protože dnešní doba si příliš neváží přírody, v mnohém jde proti ní, to se samozřejmě promítá do našich životů. Přitom bychom se měli z přírody a jejích zákonů učit.
Mezi některými politickými představiteli naší země bychom našli takové, kterým gentlemanství nic neříká, rovněž slušnost a noblesa, jejich slovo nemá žádnou platnost, neb je mění podle toho, jak se jim to hodí. K tomuto marasmu lze přidat mstivost, lhaní a nedodržování slibů. Někteří natolik podlehli moci, že slovo pokora se pro ně stalo něčím neznámým. Příliš nenávisti vstoupilo do našich životů, odpuštění se stalo slovem, jehož význam zná jen malá část naší populace.
Je příjemné pobýt s lidmi, kteří jsou svým duchem velcí, nikterak se nad druhé nevyvyšují, vědí, že pokora je v životě naprosto nezbytná. Pokora, slušnost, umění odpouštět, noblesa, řád, schopnost opravdové křesťanské lásky. To jsou hodnoty, které jen málokdo z nás uznává, neboť se nechá ovládat malostí.
Bible je základní knihou a měla by se stát součástí našeho života. Najdeme v ní spoustu životní moudrosti, krásný jazyk a učí nás lásce. Láska je svoboda, nikdo nás nenutí lásce ke Kristu, ale přijmeme-li ji, velice nás obohatí. Velmi obohatí našeho ducha, jenž se očistí od nesnášenlivosti a jiných neřestí. Naučí nás životu v řádu a pokoře, což je něco, co naše současná společnost potřebuje. Nenávisti, pomstychtivostí, lživých slov je tu až přespříliš. Je na čase s tím něco udělat...
