Je mi líto

Je mi líto všech domů, do nichž se nastěhovali vandalové, lidé, kteří si neváží ničeho a vše jen ničí...

Motto "Ničemný člověk, muž propadlý ničemnostem, má plná ústa falše, mrká očima, nohama cosi naznačuje, svými prsty ukazuje. V srdci má proradnost, osnuje zlo v každém čase, vyvolává sváry." (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Před ručením, leností, ničemností, 6.12, 6.13, 6.14)

V televizi jsem ve zprávách viděla reportáž ze svého rodného města. Hovořilo se v ní o vybydlených domech, o činžácích z první republiky, kam byli sestěhováni nepřizpůsobiví občané, jež domy vybydleli. Zůstává po nich smutná tvář těchto domů, tvář, jež žaluje všechny ty, kteří zodpovídají za vandalismus v této podobě.

Vyrostla jsem ve staré čtvrti, ve starém prvorepublikovém činžáku, do jehož života se zapsala spousta lidí. Staré činžáky dýchají, hovoří, nenajdete v nich plast, ale přírodní materiály. A k tomu zákoutí, jež postrádají panelákové krabice. V naší čtvrti jste nenašli dům, jenž by se podobal jinému, každý originál, s originálním řešením bytů, chodeb, dvorků a zahrad. A ve mně se to zapsalo, miluji staré domy, protože jsou jedinečné, člověk to pocítí od prvního okamžiku. Nedivme se, že v dnešní době byty těchto domů patří mezi nejdražší.

O to víc mě bolí, když vidím, že se staré domy ničí. Ničí je vandalismus lidí, kteří byt získají, aniž by se o to museli jakkoli přičinit. Novodobí vandalové, jimž je jakákoli hodnota cizí, a podle toho jejich okolí vypadá. Není smutnějšího pohledu než na domy s vymlácenými okny, vykopnutými dveřmi, pokoji, v nichž je vytrhaná dřevěná podlaha (něčím se ohínek udělat musí). A kolem těchto domů se válí spousta odpadků, které jen umocňují neutěšenost takové čtvrti. 

Říkám si, jak je toto možné? Jak někdo dopustí, aby se do krásných činžáků nastěhovali lidé, kteří si ničeho neváží? Aby se do prvorepublikových domů nastěhovali ničemové, jež ničí vše, co se jim dostane do rukou, ničemové, jež po sobě nechávají jen skládky lidské ničemnosti? A když takto zničí jednu čtvrť, jsou přesídleni jinam, kde pokračují obdobně: Mají svá lidská práva. Ale copak nemají svá lidská práva také lidé, kteří si musí svůj byt či dům zafinancovat sami? Vždyť těmto lidem nikdo nic zadarmo nedá, musí si na vše vydělat sami a jsou rádi, když si pořídí byt v paneláku, protože byt ve starém činžáku je podstatně dražší. Jenže jsou u nás lidé, kteří dostanou byt v prvorepublikovém domě zadarmo a zničí jej natolik, že to vysílá televize. Nikdo neřeší, kdo dopustil, že se toto děje, řeší se, kam se budou vandalové stěhovat dál, až statik nařídí jejich dům zbourat. Zničili jej natolik, že začíná být nebezpečné v něm žít.

Je mi opravdu líto, když vidím, jak domy zmírají dílem vandalů, jimž je dovoleno snad úplně vše. Naplňuje mě skepticismus, protože vidím, že vandalové mají zelenou a slušní lidé mohou jen trpně přihlížet...