Jako rukojmí

Mám pocit, že jsem se stala rukojmím. Rukojmím některých politiků, kteří se neumí chovat a na veřejnosti se prezentují jako hulváti

Motto "Kdo kope jámu, padne do ní, a kdo valí balvan, na toho se zvrátí." (Přísloví Šalamounova, Třetí sbírka, pořízená muži Chizkijášovými, 26.27)

V poslední době pociťuji bezmoc. Jen bezmocně mohu přihlížet tomu, co se odehrává v naší zemi. A jsme opět u toho. Nevyčistili jsme zrno od plev a stali jsme se zapleveleným polem, které už snad nikdy nebude rodit. Nezbavili jsme se totalitních komunistů a důsledky vidíme snad každý den. Připadám si jako rukojmí v rukou některých politiků, kteří se stali vlivnými, ale na jejichž způsobech to patrné není. Mluví jazykem chátry, čímž si zabezpečují volební preference. Protože kdo se v naší zemi rozrůstá? Je to část populace, která svou obživu získává plozením dalších a dalších dětí. Že by je měla vychovávat, je jí ukradené, ale to, co jí ukradené není, jsou peníze, které jí z dětí plynou. Zkuste si někdy poslechnout jazyk, jakým tito lidé mluví. Zhrubělost, jen samé vulgarity, jinak se tito lidé ani vyjádřit neumí. Lidé, kteří se neumí chovat, chovají se asociálně, nedbají jakýchkoli zásad, bývají běžně označováni za chátru. V mém životě takoví lidé nemají místo, žiji, jako by tu nebyli. Přesto je někdy na ulici slyšet, o čem hovoří a jak se vyjadřují. Tito lidé przní náš jazyk, deformují jej svým žargonem a toto předávají svým potomkům.  Ale hovoří-li jazykem chátry vlivný politik, je trestuhodné. 

Není nic smutnějšího, než když slyšíme předního politika mluvit vulgárně. Cítím se jako rukojmí v rukou některých politiků, kteří si vyřizují mezi sebou účty prostřednictvím médií. Cožpak si neuvědomují, že jsou v naší zemi také lidé, kterým je nepříjemné slyšet hrubou názorovou výměnu mezi vlivnými? Ať se hádají, ale ať s tímto špinavým prádlem nechodí na veřejnost, špinavé prádlo se pere doma. Tak dí letité pravidlo.

Pociťuji naprostou bezmoc, skepsi, deziluzi, opravdu se cítím jako rukojmí, když jsem velmi často svědkem, co se na naší politické scéně odehrává. Jsem ze staré školy, když tvrdím, že na veřejnosti by měl člověk volit slova uvážlivě. Výrazy, jaké člověk používá, jsou obrazem jeho ducha. Když slyšíte politika, který uráží jiné lidi a k tomu volí sprosté výrazy, jež jsou rovny dlaždiči, je to velmi špatné. Až na samé dno páchnoucího bahna se naše politika dostala. Protože si nikdo nedal práci, aby oddělil zrno od plev, a výsledek toho všeho můžeme stále vidět. 

Už je mi jaksi jedno, jak se vlivní v naší zemi obohacují na náš úkor. Ať si poslouží, přinese-li jim to satisfakci. Ale nejsem s to tolerovat, vidím-li vlivného ex-komunistu, jenž hovoří sprostě a rovněž se i sprostě chová. Politik, jenž není s to ovládat své nenávisti vůči jiným, politik, jenž si myslí, že mu jeho excesy budou stále procházet.

Inu, co lze čekat od bývalého komunisty. Bezesporu žádnou slušnost...