Že by neuměly ženy střádat? Kam vás vede slepá vášeň. Ženy umí velmi dobře střádat, někdy i strádat. Ale o tom psát nechci.
Motto "Léoe je bydlet v zemi pusté než se ženou svárlivou a zlostnou." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 21.19)
Jestli někdo z vás tvrdí, že ženy střádat neumí, vyvedu jej z omylu. Ženy jsou přímo rozené na to, aby střádaly. Připouštím, že někdy i strádají, ale to je něco úplně jiného. Mluvme o střádání. Každá žena vlastní nějaký ten trezorek, kam střádá. Nějakou tu kampeličku. Mnohdy o tom její muž nemá ani tuchy. Podezírá ji z toho, že neumí nic uložit, ale skutečnost se jeví naprosto odlišně. Ženy zkrátka od přírody střádají, a když toho nastřádají hodně, poodkryjí svůj trezorek, někdy jej úplně otevřeou. A muž se nestačí divit. Co všechno si jeho drahá uložila.
Ono je totiž střádání a střádání. Pokud jde o finance, v tomto směru bych ženy nechválila. Mají dar všechno rozfofrovat a velmi často stojí s nastavenou rukou. Čekají, že muž přidá. Vždyť s tím málem, co z něj ukápne, se nedá ani značková kabelka zakoupit. To je tedy jedna poloha střádání. Druhá tkví v něčem naprosto odlišném. Ženy si totiž střádají veškerá příkoří, kterých se jim od muže dostalo. Pro jedno se nic neděje, nemá cenu se rozčilovat, pro druhé rovněž, trezorek je poloprázdný. Ale když se naplní, vztah mezi ženou a mužem zaznamená pořádný výbuch.
Zatímco muži nemají tendenci střádat si potlačené emoce, ženy mají založení odlišné. Rády si nastřádají všechno to, co se jim na mužích nelíbí, čím jim muži ublížili, a pak jednoho dne pořádně bouchnou. Detonace. Podomácku vyrobená nálož, která vším otřese. Je to ženin trezorek, ženina kampelička. Tam se nastřádalo vše, co se ženě na muži příčí. Nikdy mi nepomůžeš, když to potřebuji. Chodíš si jen s kamarády, ale kde jsem já? Jsem snad vosk? Na děti nedohlédneš, já jsem pořád ta zlá, kdo na ně křičí, ale ty? Tebe mají radši, protože s nimi nejsi tak často jako já. A pořád se díváš po jiných a mně si ani nevšimneš. Byla jsem u holiče, ale to by sis musel všimnout. Kdo si myslíš, že s tebou bude spát, já ne. Já toho mám za celý den na hlavu, že jsem večer ráda, když si můžu lehnout. Zajímá tě někdy, co ti vůbec říkám? Vždyť ty mě neposloucháš. A tvoje máma. Když do mě ryje, nikdy se mě nezastaneš, jako by ses jí bál. Zapomněl jsi na Valentýna, na můj svátek, k Vánocům jsi mi nic pořádného nekoupil, na dovolenou jezdíme jen do Chorvatska a Žoužvičková létá jen za exotikou. Ne autem jako my, ale letadlem. Peněz mi moc nedáš, táhnu to jen ze svého a podle toho tak vypadám. Viděl jsi můj šatník?
To jsou mi panečku úspory, ve výčtu bych mohla pokračovat. Vztah se otřásá v základech, ženě se uleví, ale muž má po náladě. Vždyť nemohl přece tušit, že jí vadí to či ono. Nedala to na sobě znát. Je zmaten. Některý to po několika takových explozích zabalí a jde o dům dál. Některý ve své mysli přepne a trpělivě vyčkává, až je po všem, až nálet skončí. Vybouřeno, vzduch se vyčistil, může se jít dál. V duchu si přeje, aby se nic takového již neopakovalo. Ale může zůstat jen u přání. Protože do hry se dostává nové střádání se stejným koncem. Lidé se dokáží hádat kvůli blbostem, ženy k tomu jaksi více inklinují. Jsou z jiné planety, kde to funguje jinak. Ale planeta mužů je odlišná. Moc se tam nebouří, jsou zvyklí jít hned na věc, život si nekomplikovat. Způsob, jakým ženy střádají, jim může časem lézt hodně na nervy, jen skalní vytrvalci jsou s to vydržet. Kdyby ženy věděly, že muž v podstatě toho v životě tolik nepotřebuje, nemusely by pravidelně střádat. Pomyslné křivdy, které de facto žádnými křivdami ani nebyly, jen ženy je tak nazvaly. Nestálo by za to zapomenout na takové hloupé ukládání, do kampeličky nechodit a zaměřit svou pozornost jiným směrem?
