Jak dlouho budu moci ještě takhle psát, jak dlouho bude moci být Česká televize veřejnoprávní, jak dlouho budu moci velebit západní demokracii
Motto "Hospodine, přej sluchu mým slovům, měj porozumění pro mou zneklidněnou mysl. Pozornost mi věnuj, když o pomoc volám, můj Králi, můj bože, vždyť se modlím k tobě!" (Žalm 5, Hospodine, přej sluchu mým slovům, 5.2, 5.3)
Jak dlouho budu moci ještě takhle psát, jak dlouho bude moci být Česká televize veřejnoprávní, jak dlouho budu ještě moci veřejně velebit západní demokracii? Jak dlouho tu bude výběr sdělovacích prostředků, filmů, knih? Jak dlouho bude ještě svoboda tisku? Nepřijde to, co tu již bylo? A nepříchází to již? Mnohokrát byla naše země znásilňována, mnohokrát musela naše země hrbit hřbet před diktátory. A teď se ocitáme v situaci, která je alarmující. Vláda jedné strany v demisi, která ani nezískala důvěru, ale chová se, jako by ji měla. Všechno připomíná absurdní drama nebo také Kafkovy prózy. Nastává u nás nová kafkárna. Vše se v naší zemi odvíjí pod zvláštní zástěrkou, jaksi naoko, že se přece nic neděje, že tu vláda bez důvěry jen maká. Ale jak? Nevzala si inspiraci z komunistického puče 1948, kdy demokratické strany nepředpokládaly, že vše nakonec vezme velmi strmý pád? Pád demokracie.
V naší zemi začínají nepokoje. Hnutí ANO získalo ve volbách necelých 30 procent, sedmdesát procent voličů si přálo něco jiného. Demokratické strany ve sněmovně nedokážou přehlasovat hlasovací koalici ANO, SPD a komunisty. Hnutí ANO si začíná dělat, co chce, někdo by řekl, že se pohybuje na samé liteře zákona. Vždyť jako vláda v demisi a bez důvěry by se měla chovat jinak. Jenže jinak to vidí premiér v demisi. Ten má svou představu mít další firmu, jež bude spadat pod jeho Agrofert.
Ne všem lidem to dělá dobře, ne všem lidem se to líbí. Proto se svolává další demonstrace na 5. března do Prahy. Někteří nespokojení lidé chtějí dát najevo svůj nesouhlas. Vše je navíc zjitřené vraždou mladého slovenského novináře a jeho přítelkyně. Jeho investigativní činnost mohla být ohrožená pozice některých vrcholných politiků na Slovensku. Ve své zprávě se mladý novinář zmiňuje i o Robertu Ficovi. Proto i na Slovensku se ozývají hlasy, aby premiér odstoupil, aby odstoupil i jeho ministr vnitra, případně aby podala vláda demisi. I u nás si demokratické strany nepřejí mít za premiéra bývalého komunistu, agenta StB a člověka trestně stínaného. A k tomu můžeme na rozdíl od Slovenska přidat i stávajícího prezidenta, který představuje velké ohrožení naší demokracie.
U nás nedošlo (zatím) k žádné vraždě investigativního novináře, nicméně si myslím, že naši investigativní novináři mohou být hořkou pilulkou pro stávající vládní garnituru bez důvěry. Vláda Andreje Babiše by si přála být oslavována, opravuji. Sám Andrej Babiš si přeje být veleben stále výš a výš a udělá vše k tomu, aby tu byl premiérem nadosmrti. Nic jej od jeho posedlosti neodvrátí, vytváří dojem, že se upíše i ďáblu, jen aby mohl prosadit svou moc. Tím ďáblem mohou být komunisté, může to být SPD s Tomiem Okamurou.
Smutek zavládne v zemi mé, pokud síly převezme moc s prvky totalismu, normalizace. Bude to jen pro mnohé lidi důvod zemi opustit a žít někde, kde se odjakživa lépe dýchá. Ve vyspělé západní demokracii. Žít novou normalizaci a nesvobodu už ani já nechci...
