Zatímco jsem se ve svém předchozím blogu zmiňovala o Češích, kteří dělají dobré jméno naší zemi v zahraničí, dnes musím napsat o něčem, co nám dobrou pověst nedělá.
Motto "Přímé vede bezúhonnost, kdežto věrolomné zahubí pokřivenost". (Přísloví Šalomounova, Druhá sbírka, 11.3)
Zatímco jsem se ve svém předchozím blogu zmiňovala o Češích, kteří dělají dobré jméno naší zemi v zahraničí, dnes musím napsat o něčem, co nám dobrou pověst nedělá. Bohužel se v naší populaci najdou lidé, není jich málo, kteří kradou. Nejde o nějaké stamilionové částky, nicméně svým jednáním, kdy něco odcizí, působí potíže.
Svého času jsem učila angličtinu ředitele jedné velké pojišťovny, člověk by řekl, že zaměstnanci takové firmy jsou lidé čestní, jenže ouha. Ředitel si stěžoval na to, že na toaletách mizí toaletní papír, a kdyby jen ten. Mezi jeho zaměstnanci se našli tací, kteří kradli i osvěžovače vzduchu. Dopátrat se toho, kdo toto činí, je věru nelehká věc. A na to takový český zlodějíček sází.
Nebo jsem učila v jedné velké bance, kde si zaměstnanci postěžovali nad tím, že zřejmě někdo z jejich klientů si domů odnesl jejich kávovar, jehož pořizovací cena za hubičku rozhodně nebyla.
Tento týden jsem hovořila s ředitelkou místní knihovny. Je to budova, jež byla postavena někdy v 19. století, kdysi patřila zámožné židovské rodině, jenže politický vývoj v Evropě tuto rodinu dohnal k emigraci. Jedná se o honosnou vilu, o jejíž vzhled se paní ředitelka velmi stará. Nevěřili byste, co je některý Čech schopen v knihovně ukrást. Někdo by řekl, že jsou to knihy. Je však na velkém omylu. Lidé jsou schopni ukrást žárovky, nebo povolit šrouby u kliky u dveří s tím, že až budou tuto honosnou budovu opouštět, vezmou za kliku a ona jim zůstane. Kradou květinové mísy, nebo někomu ke škodolibé radostí postačí fakt, že na WC pustí horkou vodu a odejde.
Takoví jsme my, někteří Češi. Češi, kteří kradou v obchodech, v metru, zkrátka kdekoli. I když naše země patří mezi bezpečné země, já se zde bezpečně necítím. Vím, že nemohu za tmy vyjít ven, vím, že musím být obezřetná, když jdu nakupovat, když jdu na plovárnu, protože zde není možné nechat své věci bez dohledu. Vždy se najde někdo, kdo dostane na vaše věci zálusk.
V létě jsem se synem navštívila Amsterdam. Večer jsme popíjeli v jednom z místních barů. Velmi příjemná atmosféra, velmi příjemný personál. Nicméně jsme toho vypili trochu víc, šli jsme na hotel, a když jsme se ráno probudili, syn zjistil, že v baru nechal svůj batoh, v němž byly peníze, jeho doklady, platební karty. A to nás čekal let do Dominikánské republiky. Byli jsme oba zděšeni. Syn vyrazil do baru pln obav, zda se jeho batoh najde. Světe, div se. Batoh tam byl. Nikdo jej neukradl a nikdo z něj nic neukradl. Nejsem si jistá, zda by tomu tak bylo i v České republice, kde se krade.
Na svých cestách se cítím naprosto bezpečně v muslimských zemích, v Thajsku, na Kypru, Řecku, Německu, Británii, Norsku..., ale bohužel ve své rodné zemi tomu tak není...
