Zamyšlení nad tím, jakých výsledků se u nás dosahuje při výuce angličtiny, v porovnání s jinými zeměmi naši studenti neumí komunikovat, zřejmě je za tím špatná metodika výuky. Kdo na našich školách vládne.
Motto"Jako střelec, který chce všechno zasáhnout, je ten, kdo najímá hlupáka a kdejaké tuláky." (Přísloví Šalamounova, Třetí sbírka, pořízená muži Chizkijášovými)
Vystudovala jsem angličtinu, mám v tomto oboru nejvyšší vzdělání a svůj obor opravdu miluji, mohu o sobě říci, že stále zjišťuji, že je vždy něco, co je zapotřebí zdokonalit, protože by člověk nikdy neměl ustrnout a zastavit se na znalostech z vysoké školy. Každý člověk by se měl snažit být ve svém oboru profesionální a po celý svůj život na sobě pracovat, chce-li být úspěšný a mít hezký pocit z dobře odvedené práce.
Získala jsem velkou zkušenost s výukou angličtiny na středních školách, mám velkou zkušenost jako OSVČ, vyučuji převážně ve firmách. Angličtina se mi stala něčím, co bych mohla nazvat dobrým přítelem, protože je stále se mnou, nikdy mě nenechá na holičkách, otevírá mi nové cesty a přináší mi nová poznání a setkání s novými lidmi. A každý by měl mít takového přítele.
Není mi lhostejné, když vidím, že studenti, kteří přijdou na střední školu, nebo ukončí střední školu (snad s výjimkou gymnázií), neumí to nejzákladnější, a tím je komunikace. Když se absolventi středních škol ucházejí o zaměstnání a uvádějí v CV svou znalost angličtiny, jsou při výběrových řízeních v tomto jazyce testováni a mnozí z nich neuspějí, protože neumí mluvit, nerozumí. Potkáte-li někoho z Holandska, Belgie, Švédska, Německa či jiných zemí, tito lidé mluví anglicky velmi dobře a přitom nemusí vůbec mít vysokoškolské vzdělání. Letos v létě jsem potkala patnáctiletou dívku z Německa, mluvila krásnou angličtinou. Jak je možné, že naši žáci či studenti nejsou povětšinou schopni komunikovat v nejzákladnějších situacích? Po tolika letech angličtiny ve škole. Hlavní důvody spatřuji v tom, že tento jazyk i nadále vyučují neaprobovaní učitelé. Protože mi situace ve školství není lhostejná, napsala jsem letos na jaře ministru školství, panu Chládkovi, aby mi zodpověděl dotaz, jak se bude řešit situace s nekvalifikovanými učiteli, kteří měli dost let na to, aby si kvalifikaci doplnili. Pan ministr mi neodpověděl, odpověděl mi kdosi jiný a musím říci, že se odpověď sestávala z nicneříkajících frází, pod nimiž se podepsal jakýsi magistr, má otázka zodpovězena nebyla. To mě jen utvrdilo v tom, že na ministerstvu školství jsou lidé, kterým je situace lhostejná, že se situace s nekvalifikovanými učiteli neřeší. Každý ředitel školy je zodpovědný za úplnou kvalifikaci učitelů na své škole, to znamená, že to musí být učitelé, kteří absolvovali magisterské studium na VŠ. Máme-li na mysli angličtinu, ředitel školy by měl umět anglicky a účastnit se výběrového řízení nového učitele. V tomto směru je opravdu velký profesionál ředitelka teplické konzervatoře, paní Mgr. Kateřina Boudníková, komunikuje anglicky bez jakýchkoli obtíží a sama se výběrových řízení účastní, protože jí není chod školy lhostejný a jde jí o kvalitu.
I můj syn měl angličtinářku, která anglicky neuměla, v konečné fázi jsem ho učila já, jinak by nic ze základní ani střední školy neuměl. A myslím si, že takových je ve školství celá řada. Učitelům uniká to nejzákladnější. Tou je komunikace. Učitelé (neříkám, že všichni) se zaměřují především na gramatiku (doufejme, že ji ovládají), na překládání z češtiny do angličtiny, jaksi jim uniká, že jejich svěřenci nestudují obor překladatelství-tlumočnictví, učitelé nemluví se studenty anglicky a většina jich není pro předmět motivovaná. Na středních školách, které připravují budoucí maturanty, se stává, že studenti nepoužívají žádné učebnice, učitelé nepoužívají CD k poslechům, nekomunikují s nimi, anglicky už vůbec, přehlížejí skutečnost, že studenty čeká státní maturita, která má několik částí. Cizí jazyk je nutno učit naprosto systematicky a uceleně. Na některých školách se stává, že učitelé nutí studenty ve čtvrtých ročnících, aby se v hodinách věnovali jen maturitním tématům, to znamená, že je nutí učit se je zpaměti, přitom zcela ignorují další části státní maturity, kterou je poslech, četba s porozuměním, gramatický test, písemný projev. To si mají pamatovat z angličtiny jen maturitní témata? To má být jejich konečná znalost angličtiny? Tak může učit jen učitel, který nemá obor vystudovaný, učitel, jenž ve skutečnosti vyučuje Czenglish.
Na některých školách se zdůrazňuje jen papírování, které je preferováno před samotnou výukou, a učitelé jsou kvůli tomu honěni, mnohdy trestáni, ale vedení takových škol uniká, že učitel je ve škole z jednoho prostého důvodu. Aby učil. Aby učil naprosto profesionálně a aby dokázal motivovat své žáky, studenty.
Jako země se můžeme pyšnit bohatou historií, významnými vědci, umělci, sportovci,myslím si, že jako národ jsme pracovití, umíme si v mnohém poradit, máme hodně pozitivních vlastností, kterými můžeme předstihnout vyspělé země. A abychom toho mohli dosahovat, potřebujeme kvalitní školství, které je stále přehlíženo. Od listopadu 1989 je v něm chaos, zavedly se hloupé věci, mezi nimiž je i tzv. Školní vzdělávací plán, který si každá škola sestavovala sama, a podle toho může vypadat úroveň jednotlivých škol, a tím i neúspěšnost při maturitních zkouškách. Jestliže se na sestavování tohoto plánu podíleli "šlendriáni", tj. učitelé, kteří nejsou plně kvalifikovaní, pak se nedivme, že stav našeho školství je takový, jaký je. Je na čase, aby tento plán ze škol zmizel vzhledem ke skutečnosti, že jsou státní maturity. Situací v našem školství jsem opravdu znechucena a říkám si, zda to někdy někoho začne na ministerstvu školství zajímat a zda se začne na našich školách kvalitně učit, nebo zůstanou učitelé bez kvalifikace a spolu s nimi takoví ředitelé, kteří bazírují na papírování a peskují nevybíravě učitele tak, že ti, kteří mají možnost, raději ze školství prchnou, protože je to svět naprosto demotivující, založený, s prominutím, na blbostech. Nikoho z vyšších míst rovněž nezajímá, že je na některých školách vysoká fluktuace, během školního roku učitelé odcházejí, noví přicházejí a pak jdou zase raději pryč. Nevím, jakou pracovní náplň mají lidé, kteří mají v naší zemi na starosti školství, asi všechno možné, jen ne to, čeho se školství týká, tím je výchova a vzdělávání. Je to velmi tristní a deprimující. Asi ryba páchne od hlavy...
