<p>Lidé v říjnových volbách vyjádřili své přání po změně. Většina české populace nechce politiku, již nám tu předvádí vláda Andreje Babiše. Přijde tedy změna. Co lze od ní očekávat?</p>
Motto "Spravedlivý se nikdy nezhroutí, kdežto svévolníci zemi nezabydlí." (Přísloví Šalomounova, Druhá sbírka, 10.30)
Lidé v říjnových volbách vyjádřili své přání po změně. Většina české populace nechce politiku, již nám tu předvádí vláda Andreje Babiše. Přijde tedy změna. Co lze od ní očekávat?
Rýsuje se nám nový premiér - Petr Fiala. Porovnáme-li jeho výstupy se současným premiérem, nemůže nám ujít jeden markantní rozdíl. Pan Fiala vystupuje jako opravdový státník, umí volit vhodná slova, zvládá své emoce, nepropadá ve svých vystoupeních hysterii, neuchyluje se k citově zabarveným slovům. je věcný. Je libé naslouchat jeho projevu. Pan Babiš je jeho protipólem. Bez přispění svých marketérů není schopen smysluplného vyjádření, nehovoří jako státník, nechá se unášet emocemi, jeho vystoupení jsou mlživá, nedůvěryhodná. Přece jen se na něm podepsalo členství v komunistické straně, možná i rodinné prostředí.
Myslím si, že je načase, abychom už nedávali prostor lidem s nečistým lustračním osvědčením, lidem, kteří byli členy KSČ a spolupracovali s StB. S konečnou platností už musí odzvonit hrana starým strukturám, bývalým nomenklaturním kádrům KSČ. Je zapotřebí dát prostor mladým politikům, kteří vnesou do našeho politického světa nový vítr. Za současné vlády a prezidentování Miloše Zemana dostala česká politická kultura pořádně na frak. Propadli jsme se do morální žumpy, jež se jevila jako bezedná. Lidé přestávali věřit, že tandem Zeman - Babiš, založený na oboustranném kalkulu, jednou skončí. Ale stalo se. Lze usuzovat, že se Miloš Zeman zařadí mezi nejhůře hodnocené prezidenty v naší historii. Za jeho projevy lze vidět problémy s alkoholem, který se zásadně podepisuje na každém, kdo alkoholismu propadne. Hrubost, absence kultivovanosti, sprostota, dehonestace těch, kteří se s ním nesouhlasili. A něco takového nelze již tolerovat. Současný prezident si do svého okolí zvolil lidi, kteří zřejmě odpovídají jeho naturelu. Může v tomto případě platit české přísloví "Vrána k vráně sedá." To, čím se prezentoval i nadále prezentuje Pražský hrad, lze považovat za naprostou pokleslost dobrých mravů. Kancléř bez bezpečnostní prověrky balancuje na hraně zákona, arogantní mluvčí Ovčáček, jehož komunikačním kanálem se stal zejména twitter. Na mluvčího prezidenta poněkud nevhodný způsob komunikace. A k těmto dvěma ještě náleží prezidentův poradce Nejedlý, jehož Miloš Zeman např. upřednostnil před českým velvyslancem v Rusku při setkání s ruským prezidentem Putinem. Přešlapů prezidentské kanceláře je bezpočet. Nastal čas nápravy, pohár trpělivosti přetekl. Je na místě vrátit Pražskému hradu jeho důstojnost.
Nová vláda se bude muset vyrovnávat s tím, co tu zůstalo po vládě Andreje Babiše. Nebude to lehká cesta v době pandemie, hospodářské krize a vykotlaného státního rozpočtu. K tomu, aby situaci ustála, bude třeba pochopení ze strany veřejnosti. Nová vláda musí být soudržná, věcná, zásadová a důsledná, musí dobře komunikovat s veřejností, vysvětlovat, proč dělá ty či ony kroky. Nebude to nic snadného, ale voliči koalic jí dali svou důvěru a očekávají, že bude plnit to, co slíbila. Že nás bude všechny spojovat. Že tu nebude společnost nadále polarizována, že se náš státní rozpočet dostane z nelichotivých červených čísel, kam jej dostala ministryně financí Schillerová. Nová vláda nesmí podceňovat SPD, jejíž rétorika se velmi podobá komunistické, případně fašistické propagandě. SPD dělí společnost na slušné lidi a neslušné, vlastence a nevlastence, odpovídá jí fráze "Kdo nejde s námi, jde proti nám." V tomto velmi připomíná komunistickou i fašistickou ideologii. Předseda SPD Tomio Okamura těžko zvládá své emoce, střetne-li se se svým oponentem, není dalek urážek, jeho projev zní diktátorsky, arogantně, štve proti lidem, kteří jsou mu trnem v oku. Není proto divu, že byla byla strana SPD označena ministerstvem vnitra za extremistickou. Navíc ideologie SPD tíhne k autoritativním režimům, jakými jsou Rusko a Čína. Posedlost štvavými vášněmi, jež jsou namířeny proti jiným rasám, proti migrantům, proti EU, se může nevyplatit. V něčem takovém lze spatřovat velké nebezpečí pro křehkou demokracii.
Lidé se cítí unaveni z nekonečných problémů, v nichž se naše společnost ocitla. Od nové vlády se očekává, že zvládne nelehkou dobu, v níž jí bude opozice házet klacky pod nohy. Pětikoalice musí být soudržná, musí ustát výpady opozičních politiků, nesmí se nechat zviklat ve svých názorech. Nesmí přestat věřit, že to nezvládne. Má podporu svých voličů a budeme doufat, že jí uvěří i ti, kteří ji nevolili...
