Nikdo mi nevymluví, že české filmy mají svou kvalitu a jsou srovnatelné se zahraničními. Platí to i o některých seriálech.
Motto "Výborné jméno je nad hojné bohatství, lepší než stříbro a zlato je přízeň." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 22.1)
I když si ve svých blozích nemohu upustit od kritiky toho, co se kolem nás děje, svou zemi mám ráda. A jeji tradice, její kulturu, její krajinu, vážím si lidí, kteří se zapsali do historie našeho národa.
V současnosti je naše televize zaplavena různými seriály, českými i americkými, většina z nich nedosahuje ani průměru. Ale přesto se dají najít takové, které lze považovat za poklady. Ale to buď musíme sáhnout do historie, nebo k režisérům, kteří se nikdy nezaprodali a nezaprodají. Kvalita je pro ně samozřejmostí.
V současnosti Česká televize vysílá reprízu černobílého seriálu Sňatky z rozumu. Myslím si, že patří ke skvostům toho, co se u nás natočilo. Jeho režisérem je František Filip, který vyšel spolu se scénáristou Ottou Zelenkou při tvorbě tohoto seriálu z románové pentalogie Vladimíra Neffa Sňatky z rozumu a Císařské fialky. Seriál se natáčel v roce 1968, zobrazuje však naše dějiny v letech 1859 - 1881. Končí rokem 1881, který má v naší historii nezastupitelné místo. Bylo otevřené Národní divadlo. Mnozí bereme tuto nádhernou budovu jako samozřejmost, ale málokdo si uvědomí, kolik úsilí stálo, aby bylo divadlo našeho národa postaveno. Seriál je hvězdně obsazen, najdeme v něm nejlepší z nejlepších. Jiřinu Šejbalovou, Jiřinu Bohdalovou, Jiřinu Jiráskovou, Miloše Nedbala, Vladimíra Ráže, Jana Skopečka, Jiřího Valu. Ve výčtu bych mohla pokračovat. Tito herci dokonale ztvárnili svou postavu a při sledování jejich výkonu se diváku tají dech. Tak si představuji kvalitní seriál.
V dnešní době se oblibě těší seriál Ulice. Je mi jasné, že si herci potřebují vydělat peníze, proto hrají i v něčem, co je podprůměrné. Herci v seriálu hrají podle vzorce, aspoň mně to tak připadá, o výkonech hovořit nelze. Ale přesto. I když je dnešní divák bombardován seriály nevalné kvality, dá se najít něco kvalitního. Sice poskrovnu, ale dá se. A tím je třináctidílný seriál Až po uši, jenž režíroval Jan Hřebejk. Seriál byl natočen v roce 2014, scénář napsaly Iva Klestilová a Tereza Dusová. A musím říci, že se tento seriál v mém hodnocení zařadil mezi jeden z nejlepších. Děj odráží současnost, problémy doby, jakými je seznamování po internetu, manželská nevěra, touha po dítěti. Není prost sexuality, ať již homosexuální či heterosexuální orientace, ale vše je diváku podáno s humorem. A k tomu přispívají i hvězdy našeho filmu. Jana Švandová, Aňa Geislerová, Hynek Čermák, Anna Polívková, Jitka Čvančarová a další.
Kdepak, na naše filmy jen tak někdo nemá. Vyvěrají totiž z naší mentality a tu nezná nikdo lépe než my sami. A jestliže máme možnost sledovat příběh, jehož síla je znásobena výbornými herci a jejich výkony, můžeme být pyšni na to, že jsme Češi. Sice se mnohdy hrbíme a kloníme hlavy, ale neměli bychom. Naše filmové umění je toho důkazem. Je v nás duše, je v nás hloubka, je v nás bohatá emocionalita, je v nás smysl pro humor i to, že se umíme svým chybám zasmát.
