Čekání na Godota. I tak by se mohlo nazvat čekání novinářů, kteří kempují před branami věznice a čekají, až bude propuštěn Kájínek
Motto "Jak poznat moudrost a kázeň, jak pochopit výroky rozumnosti, jak si prozíravě osvojit kázeň, spravedlnost, právo a přímost, aby prostoduší byli obdařeni chytrostí, mladík poznáním a důvtipem." (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Vstupní slovo, 1.2, 1.3, 1.4)
Čekání na Godota je dílo Samuela Becketta. Jedná se o absurdní drama, v němž dva tuláci, hlavní protagonisté, čekají na jakéhosi Godota. Nikdo neví, kdy přijde, nikdo o něm toho moc neví. Tuláci na něj čekají, snad v naději, že jim může přinést lepší zítřek.
Toť slavné drama. Opět se mi vybavilo s tím, co se děje v naší zemí. Absurdita. Novináři, čekající před věznicí na to, až bude propuštěn vrah Kájínek. Dostane se mu svrchované milosti od našeho pana prezidenta. A protože pan prezident se netají svou záští vůči novinářům, dá se očekávat, že si počkají. Ale oni se drží tvrzení "Kdo si počká, ten se dočká," a chtějí být jedněmi z prvních, kdo stanou tváří tvář českému "národnímu" zločinci.
A z věznice by mohl putovat rovnou do televize. Televize Barrandov, která jako by dostávala stále víc červeného odstínu. Červená jsou komunisté, červená je Čína a tato barva nabývá v TV Barrandov na intenzitě. V souvislosti s absurdním Beckettovým dramatem mě ještě napadá interview se zločincem Kájínkem. Nemělo by se zapomenout na natočení rozhovoru s věhlasnou celebritou z kriminálu. A s kterým, dalo by se říci "zasloužilým zločincem", televize již natočila interview? Přece s panem Rathem. Jenže on vskutku nemá takový kalibr, jaký má Jiří Kájínek. A protože se TV Barrandov jeví jako televize Hradu, neměla by paní Alex Mlynářová otálet a připravit nějaké pěkně zinscenované interview se slavným zbojníkem Kájínkem.
Absurdita. Proč ne. V literatuře se dá spolknout, jedná se o žánr. V běžném životě se toto může stát jaksi méně stravitelným. Je absurdní, když prezident republiky ignoruje lidi hluboce humánní, jakými je Jiří Brady. Je absurdní, když prezident republiky raději věnuje svou pozornost člověku, jenž humánní dozajista není. A tím je Jiří Kájínek, recidivista a vrah v jedné osobě. A aby neunikl z hledáčku, novináři čekají, aby byli první, jejichž fotoaparáty pořídí snímky prvních okamžiků nebezpečného zločince na svobodě. Toť obraz čekání na Godota v Čechách...
