Naše země se může pochlubit výbornými herci, zpěváky, skladateli, lékaři, vědci, sportovci, spisovateli, režiséry i dalšími, kteří dělají svou profesi poctivě. Ale naši politici?
Motto "Rozhojní se přestupky, kde se rozhojňují svévolníci, ale spravedliví spatří jejich pád." (Přísloví Šalamounova, Třetí sbírka, pořízená muži Chizkijášovými, 29.16)
Napíšu-li blog o českém herci Vladimíru Brabcovi, v němž píšu o jeho nepochybných kvalitách, mnoho lidí mě podpoří. A panu Brabcovi se alespoň takhle může dostat posmrtné satisfakce za mistrovské umění, jež po sobě nechal.
V našem národě se najde spousta velikánů, lidí, kteří byli a jsou opravdovými osobnostmi, lidmi, kteří to v životě někam dotáhli, a my si je za to vážíme. Kolik jen sportovců se u nás najde, kolik spisovatelů, lékařů, vědců, zkrátka všech, kteří vykonávají svou práci s láskou a jsou pro ni motivovaní.
Viděla jsem dokument o britské princezně Dianě, o jejím pohřbu. Musím přiznat, že jsem pociťovala velké dojetí a neubránila se slzám, když jsem viděla, jak ji lidé milovali nejen ve Velké Británii, ale i po celém světě. Stala se ikonou, protože se chovala jako princezna lidských srdcí. Nečinila rozdílů mezi lidmi, projevovala účastenství k méně šťastným, k nemocným, k chudým, za to si zasloužila velký respekt.
Stále více ve své zemi pociťuji absenci úcty k těm, kteří reprezentují naši vlast. Nejen před námi, ale i v zahraničí. Protože ať si to chceme přiznat, či ne, na naší politické scéně naprosto zbankrotovala slušnost, poctivost, o důstojnosti některých našich vládních představitelů si můžeme nechat jen zdát. Ta zkrátka neexistuje a neexistuje už hodně dlouho. A to je něco, co ve mně vytváří velkou skepsi, podléhám naprosté melancholii, protože nevidím žádnou cestu, žádné světlo. Naše politická scéna je absolutně prázdná, pokud jde o lidi, kteří mají čistý štít.Místo toho, abychom pociťovali hrdost, že jsme se narodili v Čechách, někteří naši přední politici nám vytvářejí svými skutky takové obrazy, jimiž naši zemi hanobí. Není proč se cítit být pyšný, že jsem Čech, protože průměrný český politik vás z tohoto omylu rychle vyvede.
Před dvaceti lety jsem poprvé navštívila Velkou Británii a musím říci, že mě tato země uchvátila. Angličané měli v devadesátých letech vůči své královně jisté výhrady, bylo to dané manželstvím prince Charlese s princeznou Dianou. Jejich manželství nakonec dospělo k rozvratu. I přes veškeré problémy se královská rodina v den Dianina pohřbu zachovala důstojně. Sama královna porušila stoletou tradici a princezně se na její poslední cestě uklonila. Přitom v její zemi platí jediné pravidlo, lidé se kloní před královnou. Tím si královna opětovně získala obdiv a úctu svého národa. Protože dokázala povznést zájmy své země nad zájmy osobními. A to je něco, čeho se mnohým našim čelním představitelům nedostává, pana prezidenta nevyjímaje. Náš pan prezident rozdělil národ, dává najevo své preference a dokáže hanobit ty, kteří nesdílejí jeho názory. Náš pan prezident známkuje některé politiky, ale když něco podobného zaregistruje u svých zahraničních kolegů, amerického prezidenta Trumpa, pranýřuje je za to. Egocentrismus činí z člověka patologickou osobnost, jedná-li se o politika, zavání to nebezpečím.
Znovu se opakuji, když říkám, že slušnost a poctivost na české politické scéně zbankrotovala. Bohumil Hrabal v jedné ze svých povídek napsal, že ten, kdo przní naši mateřštinu, není dobrý člověk. A já jeho slovům věřím. Spisovatelé bývají velmi dobří pozorovatelé a všímají si detailů, umí vyvodit závěry. A podívám-li se na dnešní politickou scénu a vidím-li na ní politika, jemuž není čeština vlastní, vzpomenu si na slova pana Hrabala. Tento politik má vše, jen ne srdce, ve svém konání sleduje jen své zájmy, což je patrné z jeho chování v minulosti. Zpronevěřil se slušnosti a poctivosti už za soudruhů, kteří mu byli dobří jen v tom směru, aby mohl šplhat výš. Výš, kam si ve svém bezbřehém kariérismu zamanul. Po Listopadu to rozjel ve velkém. Pan Prospěchář, kolem nějž se hromadí nové skandály, si navykl očerňovat jiné z toho, co činí sám, neuvědomuje si tak, že je jedním z těch, u něhož právě slušnost zbankrotovala. Byl přirovnán k tygru, jenž se dostane do řeznictví. Naše politická scéna se mu stala řeznictvím, v němž se dosud nenasytil. Může mít kabátec ušitý v prestižních salonech, ale morální špínu zpoza nehtů nikdy nevyčistí. Nejnákladnější oděv není s to zakrýt hanebnost člověka.
Necítím se v poslední době v povzbudivé náladě, stále víc na mě doléhá nedůvěryhodnost, jež se na nás nese z úst mnoha našich politiků. Sliby a k tomu lži. Má se snad za to, že český národ něčemu takovému uvěří. Mnozí lidé rezignovali, už si to nepřipouštějí, mně se zatím úplně rezignovat nechce. Nechci se vzdát svých ideálů, že se objeví někdo, kdo bude moci zvednout politickou scénu z marasmu, kam se dostala. Splní se mi to i dalším lidem, kteří ještě své ideály nevzdali?
