Turisticky nedoceněný Hamburk

"Ty jedeš do Hamburku? A co tam uvidíš zajímavého? Čtvrt prostitutek a nočních barů?" Podobné otázky jsem dostávala před odjezdem, ale nenechala jsem se odradit.  A Hamburk mě nadchl. 

X+http://de.wikipedia.org

Nabídl mi totiž to, co jsem dlouho postrádala - romantiku mořského přístavu, zeleň, pohodu, klid a severskou přívětivost.

Hamburk se považuje za jedno z nejzelenějších měst Evropy. A není divu – blízkost moře a častý déšť podporují bujný růst vegetace. I teploty jsou příjemné a příliš nekolísají, v létě se pohybují okolo 22^o C a v zimě klesají jen mírně pod nulu.

Je neuvěřitelné, jak každé městské panorama zkrášlí vodní mosty - připomeňme naši Prahu. A Hamburk v tomto ohledu láme evropské rekordy. Turistický průvodce jich uvádí 2 302, což je víc, než mají Benátky nebo Amsterodam.

Bezmála dvoumilionový Hamburk je také druhý největší přístav evropského kontinentu a není bez zajímavosti, že naše republika má na základě versailleské smlouvy do r. 2028 pronajatou část přístavu v centru.

V Hamburku žilo mnoho slavných lidí a nositelů Nobelovy ceny, Beatles tu nastartovali svou hvězdnou kariéru a narodila se zde i Angela Merkelová, kancléřka Spolkové republiky Německo a první žena v tomto úřadu. Ale Hamburk byl v minulosti i přestupní stanicí emigrantů, kteří odsud vyjížděli za lepším živobytím do všech světadílů.

Hamburk je také město s největším počtem milionářů, kteří podle tradice přispívají obci mecenášskými dary ze svých nadací a pomáhají tak zlepšit životní úroveň spoluobčanů. Momentálně jich je okolo tisíce, což je nejvíc v celém Německu.

Přímo uprostřed města se rozkládá kouzelné jezero Außenalster o rozloze cca 160 hektarů, s jachtařskými a veslařskými loděnicemi a přístavišti. Při okružní plavbě proplouvá loď romantickými kanály, lemovanými vzorně upravenými zahradami, altánky, loďkami, krásnými vilami, a také exkluzivními domovy pro seniory a studentskými kolejemi. Voda v kanálech je překvapivě čistá – ekologové pravidelně zkoumají její kvalitu. V nádherné diplomatické a rezidenční čtvrti okolo jezera se nachází mnoho konzulátů (celkem přes 90) a honosných sídel hvězd a prominentů, např. zesnulé herečky Romy Schneider a rodiny Herzů-Tchibo.

V Hamburku turistu upoutají všudypřítomní cyklisté. Je protkaný cyklostezkami a plný kol, která jezdí na chodnících po barevně odlišených trasách. Je pravda, že jezdci většinou netolerují pěší konkurenci - rychle a tiše si to sviští a když jim do cesty vstoupí neznalý nebo nepozorný chodec, prudce mu za zády zazvoní a jen o vlásek ho výstražně minou. Někteří z místních tuto cyklistickou suverenitu hanlivě nazývají ekoterorem. Já jsem však ocenila, že Hamburčané nejezdí na kole jen pro zábavu, ale i do práce a na nákupy a šetří tak životní prostředí.

V tomto hanzovním městě (Hanza – spolek obchodních přístavů a měst) se po druhé světové válce z historické architektury mnoho nezachovalo – bylo z větší části vybombardované. Přesto se tu řada obnovených, nebo dokonce původních památek najde: radnice (s 650 sály), hamburská burza, postavená r. 1558 jako čtvrtá v Evropě, impozantní ruina kostela svatého Mikuláše s krásnou vyhlídkou, arkády, kolonáda a malebné uličky podél kanálů  - např. Deicherstraße s roztomilými a útulnými restauracemi, anebo jedna z nejstarších ulic Palmaille. Další pozoruhodností je židovský hřbitov, založený r. 1611 ve čtvrti Altona. V současné době patří vzhledem k počtu unikátních náhrobků, zbudovaných potomky iberských Sefarditů a středoevropských a východoevropských Aškenázyů, k nejvýznamnějším pietním místům svého druhu na světě.

Z moderních staveb (a je jich tu požehnaně!) lze jmenovat namátkou Chilehaus, postavený v expresionistickém stylu, 280 m vysokou televizní věž, nové doky, muzikálovou halu Laeiszhalle a architektonicky ojedinělou budovu filharmonie.

Známou zábavní čtvrt Sankt Pauli s proslavenou ulicí červených luceren Reeperbahn jsem nakonec viděla jen z vyhlídkového autobusu - na detailní prohlídku nezbyl čas. Průvodce ji však s typickým německým humorem a záplavou číselných údajů podrobně charakterizoval a nezapomněl také zdůraznit její kosmopolitní charakter – navštěvují ji turisté z celého světa a trvale tu žije třetina cizinců.

Hamburk je univerzitní město a významné kulturní a sportovní centrum severního Německa. Je zde 40 divadel, včetně rekordního počtu muzikálových scén, 60 muzeí, 100 klubů a zájemcům se nabízí i spousta aktivit a atrakcí. V červnu se konal jeden ze závodů světového poháru ve veslování, začátkem července se utkali na fotbalovém stadionu Imtech - Arena ukrajinský boxerský šampion Vladimir Kličko s Britem Davidem Hayem, přijel legendární John Mayall a koncertovali tu světoznámí Paul Simon, Ringo Starr a řada dalších.

Milovníci zvířat si mohou zajít do hezké ZOO a velcí i malí příznivci vláčků do unikátního Wunderlandu - největšího železničního modelu na světě (cca 1 100 m2), kde uvidí miniatury krajin, budov, vozů, lodí, letadel a ojedinělou zmenšeninu Hamburku, rozkládající se na 200 m2.  Pro shopaholiky skýtá město nákupní ráj; hemží se to tu prestižními značkami a k dostání je všechno, nač si člověk vzpomene - i ryby na proslulém rybím trhu.

Z letiště se návštěvníci dostanou do centra buď taxíkem (za 15 EUR!) nebo metrem, případně mohou přijet na jedno z mezinárodních nádraží Hauptbahnhof (hlavní nádraží), nebo Hamburg Altona, kam jezdí i vlaky Intercity a EuroCity.

Lze se ubytovat v hotelech a penzionech všech cenových kategorií a ochutnat nejrůznější druhy kuchyní, včetně místních specialit - polévky z úhoře, mořských ryb a tzv. Labskausu, připravovaného a podávaného na několik způsobů (vařené mleté hovězí maso s červenou řepou, okurkou, cibulí a matjesem či špekem, servírované nejčastěji s bramborami a volským okem). Je sympatické, že mnoho restaurací ve městě má srovnatelné ceny, hotelová zařízení nevyjímaje.

V Hamburku se český turista může setkat i s řadou drobných zajímavostí. Na semaforech chybí oranžový panáček a místo něj svítí dva červení, lodě odjíždějí na vteřinu přesně, i když jim zrovna stojí v cestě jiné plavidlo a hrozí kolize. A také tu pracuje velmi mnoho lidí s tmavou pletí - převážně Indové a Afroameričané. Ve výloze obchodního domu se usmívají neobvykle plnoštíhlé figuríny a v restauraci se dá narazit na číšníka se jmenovkou Vasatko, ze kterého se vyklube potomek českých emigrantů a možná i příbuzný známého válečného letce Vašátka.

A málem bych zapomněla na další kuriozitu! V pouličních stáncích s rychlým občerstvením jsem nikde nezahlédla... hamburger. Ale i přes tuto nepatrnou pihu na kráse mohu Hamburk po všech stránkách doporučit.

Hamburk na propagačním videu:

https://youtu.be/ICrLx5aoo9w