V našem příbuzenstvu je několik starších paní – tet a babiček. Jedna z nich měla odjakživa hlubokou nedůvěru k bankám, protože její úschovnou peněz byly vždycky matrace, polštář a peřina... Vlastně až do nedávna…
Jednoho dne jí totiž při energickém stlaní vypadla na zem obálka s penězi (údajně výborně ukrytá), která nepozorovaně zapadla pod postel a dlouho nebyla k nalezení... Tak jsme babičce poradili, ať úspory raději uloží v bance. Pochybovačně se zatvářila (jako že o bankách ví své) a po našem odchodu to vyřešila... Vzala obálku a přemístila ji chytře jinam.
Ale běda!... Na nový úkryt už si nemohla vzpomenout!
Doporučili jsme, ať systematicky prohledá celý byt. Babička však v systematičnosti nikdy nevynikala a na stará kolena se to nemínila učit. Odmítla jakoukoliv pomoc a také nechtěla připustit, že občas zapomíná. Však si vybaví, kam obálku založila!
Ale nevybavila… A nejen to. Spletla si i datum, kdy měl přijít důchod a na pošťáka čekala úplně jiný den.
Když jsme volali na poštu a žádali o nové doručení, úřednice se zeptala: „A nebylo by do budoucna lepší, aby paní měla účet, kam jí budou penzi posílat?“… Uznali jsme, že asi bylo. A marná sláva, znovu padl návrh, že společně zajdeme na roh do banky a založíme konto. Babička si pak potřebnou sumu kdykoliv vybere - stačí jen podepsat předem vyplněný formulář (bankomat se spoustou tlačítek nepřipadal v úvahu).
Babička sice pod tlakem okolností souhlasila, ale její nedůvěra trvala dál. Když totiž nadešel čas do banky vyrazit, nesnesitelně ji rozbolela hlava… Odložili jsme tedy návštěvu na příští týden. Další týden slabě pršelo a v takovém počasí (jednalo se jen o pár metrů) babička přece nikdy nevychází! V následujícím termínu nás očekávala v županu s vysvětlením, že nemůže nikam jít, protože se jí ztratila hůl (používá ji pouze výjimečně)! Usilovně jsme tedy hledali... a teprve ve chvíli, kdy jsme navrhli zajet na roh ulice autem... se hůl zázračně našla. Kde jinde než pod peřinou? Ale v bance už skoro zavírali. A tak začalo být jasné, že babička zahájila proti bankám pasivní rezistenci.
Přestali jsme tedy o účtu mluvit. Avšak babičce to přece jen nedalo. Obsáhle probrala se všemi známými a příbuznými plusy a minusy bankovních vkladů a přitom zjistila, že konto má i její dobrá přítelkyně… A pak se definitivně rozhodla!!
***
Když se nakonec vydala účet založit, odůvodnila své rozhodnutí vzít banky na milost takto: „Ty banky nejsou tak špatný, jak jsem původně myslela. Vždyť Řecku odpustily dluhy!!“...
fotografie: www.flickr.com
