Chvála guláše

Kdo  by  odmítl  pozvání  na svatbu? Být  jedním z  hostů  je  pocta a  -  proč  to  nepřiznat  - také  příležitost se  pobavit  a  dobře najíst. Takže  když přišlo pozvání, těšili  jsme se  na hezký obřad, setkání se známými a plné stoly.

www.flickr.com/wedding

Nevěsta a ženich si při přípravě hostiny počínali velkoryse a prozíravě a s ohledem na velký počet pozvaných nejrůznějšího věku zvolili trojí pohoštění. První menu bylo tradiční a obsahovalo šunkovou rolku, hovězí vývar s knedlíčky, svíčkovou a štrůdl. Druhé bylo soudobější a sestávalo z kuřecího krému, grilované krkovičky a zmrzliny s horkými malinami. A třetí bylo určeno pro milovníky posledních trendů a skládalo se z parmské šunky s melounem, jehněčích kotletek s fazolkami a jahodové pana cotty.

Ve slavnostní den se svatebčané plni očekávání scházeli na radničním náměstí a vítal je ženichův dědeček.

Sympatický a na svůj věk nevypadající černovlasý a korpulentní pán byl z vnukovy svatby nadšen. Halasně hovořil, vyprávěl vtipy a šířil kolem sebe pohodu a veselí. Jeho humor se zdál nevyčerpatelný. Po pár minutách ho ale přestalo být slyšet, pak i vidět .... až úplně splynul s rostoucím davem příbuzných.

Obřad měl začít ve dvanáct hodin. Hosté se pomalu řadili a mířili k radnici…. a právě v tu chvíli začali dědečka postrádat…..

Za pět minut dvanáct ještě nebyl na místě… Ve dvanáct nula nula začali svatební hosté netrpělivě přešlapovat v předsálí… Ve dvanáct pět vyběhla utrápená babička před radnici… Ve dvanáct deset vyslala ceremoniářka spěšného posla dědečka hledat …

A když to skoro vypadalo, že svatba proběhne bez něho, ve dvanáct dvacet se konečně objevil.

Babička byla tak rozzlobená, že se na něj nebyla schopná ani podívat. Nicméně jakmile ho ve dveřích zahlédl oddávající úředník, vydechl si a oddal snoubence dvakrát rychleji než obvykle.

Po obřadu pak všichni odjeli do zahradní restaurace, kde si připili na štěstí novomanželů růžovým šampaňským, objednali si jídlo a pití a v nastupujícím rozjaření se dědečka ptali, kam zmizel a proč je nechal tak dlouho čekat.

Vysvětlení bylo prosté.

Zcela vážně jim objasnil, že na oslavu tak významného dne si musel odskočit do pohostinství naproti radnici (vždyť to trvalo jen chviličku!), poněvadž trochu opožděně a zklamaně zjistil, že na svatebním jídelním lístku nebyl jeho nepostradatelný a zamilovaný…… guláš.