Zastupitelská pseudodemokracie

Občan zajímající se o politiku musí konstatovat, že mnoho prohnilého je ve státě českém. A to platí nejen pro parlament a vládu, kde je to zvykem již od první republiky, ale bohužel i pro soudnictví, policii a armádu.

Mezi politiky všech úrovní je spousta vyžírků, kteří v zastupitelské demokracii zastupují hlavně své hmotné zájmy a v tom jim sekunduje pasivní část politiků, která odhlasuje všechno za jistotu teplého místa bez práce a zodpovědnosti. Mnozí lidé svalují vinu na tu či onu politickou stranu a vkládají naděje do nových stran, které nejsou zkorumpované a po volbách za nás a pro nás občany udělají v republice pořádek. Jak to s železnou pravidelností dopadá již přes dvacet let, je všem naprosto zřejmé. Znechucení správou státu dosáhlo již takového stupně, že snad většina z nás naprosto rezignovala a nejčastější komentář zní: "Chce se mi z toho zvracet!". Jiní zase vidí spásu v politicích v Bruselu, kteří na naše vedení dohlédnou a přinutí je dodržovat pravidla čestné politiky. Řešením není ani rezignace ani spoléhání na vzdálené osvícené protektory. Pořádek si musíme zajistit my občané.

 Přemýšlivý člověk si tedy musí položit otázku: "Co je příčinou tak neutěšeného stavu?". Já osobně jsem došel k přesvědčení, že se jedná o systémovou chybu, která nejen umožňuje, ale přímo vybízí lidi nečestné, aby se chopili funkcí a obohatili se na účet řadových občanů. Jinak řečeno, i kdyby se do parlamentu v příštích volbách dostaly strany složené jen ze samých andělů (jako že takové neexistují), tak není v ničí moci zabránit lumpům, aby se v krátké době do nových stran nevetřeli a neujali se znovu moci.

 Jak systém napravit? Zde si dovoluji navrhnout stručný recept.

 Na vrcholné úrovni rozdělovat jen nezbytné minimum vybraných daní, a to na zahraniční politiku, armádu a udržování veřejného pořádku. Maximální množství peněz daňových poplatníků vydávat na úrovni obcí a krajů. Na obecní úrovni zároveň umožnit vypisování a vybírání daní, ke kterým nebude míst státní správa přístup. Pokud občané donutí své zastupitele, aby zveřejňovali veškeré výdaje na veřejnou správu, bude možné je snadno kontrolovat a z velké míry se zamezí rozkrádání.

• Zákonem stanovit maximální počet ministerstev a jejich pracovníků Při volbách dávat přednost politikům, kteří veřejně slíbí, že budou ministerské funkce vykonávat za minimální mzdu nebo úplně bezplatně jako čestné funkce.
• Parlament by neměl jednat každý den, ale měl by se scházet podle potřeby, kdy je potřeba projednat zákony. Je známo, že lidé nemající hmotné nebo rodinné starosti si často vymýšlejí a řeší pseudoproblémy, protože člověk si bez starostí připadá zbytečný a nedůležitý. Totéž samozřejmě platí u členů parlamentu. Ti by neměli mít stálý plat, ale jen cestovné a stravné ve výši odpovídající skutečně vynaloženým nákladům.
• Zrušit pětiprocentní hranici pro vstup politické strany do parlamentu. Pokud strana při volbách získá počet hlasů postačujících na jednoho kandidáta, nechť ho tam má. Dlouho jsem si myslel, že omezující klauzule je užitečná, protože kvůli velkému počtu stran by se parlament těžko na něčem shodl. Teď jsem dospěl k závěru, že více očí vidí víc lumpáren a je lepší se neshodnout na škodlivých zákonech než se na nich shodnout. Navíc se tím bere možnost ovlivňování politické situace televizním manipulátorům a průzkumníkům veřejného mínění.
• Při volbách do parlamentu a do krajských zastupitelstev umožnit voličům nehlasovat pouze pro celou stranickou kandidátku, ale stejně jako při obecních volbách mít možnost volby jednotlivých kandidátů bez ohledu na jejich stranickou příslušnost.
• Při komunálních volbách zrušit přepočítávání získaných hlasů podle počtu kandidátů na kandidátce, které diskriminuje kandidující jednotlivce, menší strany a sdružení.
• Zavést institut lidového hlasování, kterým bude možno zrušit škodlivé zákony. Zároveň uzákonit celostátně důležité otázky, ke kterým bude povinně vypisováno referendum. Dát občanům možnost navrhovat zákony nebo změny zákonů již existujících. Zpočátku jsem byl odpůrcem referend, protože jsem si myslel, že politické špičky jsou schopny rozhodovat lépe. Postupně jsem došel k závěru, že kolektivní rozhodování je přes všechny nedostatky výhodnější než předání nekontrolované moci politikům.
• Dát občanům možnost volit si soudce a velitele či ředitele místní policie na časově omezené volební období. Nevěřili byste, jak motivační je určitá míra nejistoty.

 Uvedené návrhy jsou pouhou kompilaci, nic revolučního ani převratného jsem nevymyslel. Takhle to existuje ve státech jako Švýcarsko, Lichtenštejnsko, USA, Izrael a určitě i v dalších. Navíc se domnívám, že leckterý čtenář, informovanější lépe než já, může v mém textu najít určité nepřesnosti. Nejsem politolog ani profesionální politik. Jsem jen občan, který je se současným stavem dlouhodobě krajně nespokojený a snaží se o nápravu pomocí zdravého rozumu.

 Leckdo si po přečtení článku asi řekne: "Kde vzít čestné lidi do politiky, takoví snad ani neexistují. U nás to stejně nemůže fungovat. Lidi na zastupitelstvo chodit nebudou. Všechno se řeší v hospodě."

 Aktivních, čestných a organizačně schopných lidí je skutečně poměrně málo. Ale přesto existují. Snad každý z nás zná dobrovolné funkcionáře zájmových sdružení, sportovních klubů, amatérských uměleckých skupin. To jsou lidé, kteří rádi organizují a navíc jim dělá dobře, když mohou prospět ostatním. Není důvod si myslet, že by politické funkce zvládli hůře než současní politici. Navíc se dá předpokládat, že by byli méně zkorumpovatelní. Ještě k hospodě jako místu debat o politice. Obecním zastupitelstvům nic nebrání občas udělat zasedání v místní hospodě, aby slyšeli názory spoluobčanů.

 Teď už "jen" jak kýženého stavu dosáhnout? Odpověď je "jednoduchá". Jednak volit politickou stranu nebo strany, které budou mít ve svém programu předání rozhodovacích pravomocí z centra na místní úroveň, a jednak se snažit prosazovat větší kontrolu a větší ovlivňování veřejného života přímo v obcích.