Kdo je v EU vlastně extrémista?

Po dalším z řady nikdy nekončících muslimských teroristických atentátů se k pařížské tragédii vyjadřuje kdejaký novinář a politik a jako obvykle většina z nich naprosto stupidně.

Když jsem včera před půlnocí sledoval v přímém přenosu pařížskou tragédii, zaujal mě komentář specialisty ČT 24 na Francii pana Velíška. Vyjádřil totiž obavu, že atentát posílí pozice populistických extrémistických stran. Měl tím zřejmě na mysli francouzskou Národní frontu (FN), německou Alternativu pro Německo (AfD) a německé hnutí PEGIDA (Vlastenečtí Evropané proti islamizaci západu), Švédské demokraty (SD), Pravé Finy (PS), Dánskou lidovou stranu (DF), holandskou Stranu svobody (PVV), Svobodnou stranu Rakouska (FPÖ), polskou stranu Právo a spravedlnost (PiS), maďarskou stranu Fidesz a české hnutí Blok proti islámu (BPI) a stranu Úsvit Národní demokracie.

Jak jsem měl možnost se seznámit, ať už osobně nebo zprostředkovaně, s principy a činností uvedených politických subjektů, došel jsem k názoru, že se nejedná o žádné extrémisty, ale většinou o rozumné lidi, kteří na rozdíl od vládnoucích slabomyslných politiků a prodejných novinářů dokážou pochopit  princip příčiny a následku a vidí si dál než na špičku nosu. Pro mě jsou extrémisté čeští politici jako pánové Schwarzenberg, Dienstbier, Bělobrádek, Pelikán, Payne a ze zahraničních Frau Merkel, Herr Gabriel, monsieur Hollande, věčně připitý monsieur Juncker, signora Mogherini, Herr Schulz, pan Tusk a mnoho dalších. Považuji je za obrovské nebezpečí pro sebe osobně a pro své blízké a přátele, kteří chceme žít vcelku spokojeným životem, na který jsme zvyklí a nechceme si zvykat na atentáty, minarety a na nich pětkrát denně ječící mueziny, šaríu a mnoho dalších šíleností, o kterých zatím naštěstí zatím nemám ani potuchy.

Jsem přesvědčen, že proti islamizaci Evropy musíme opravdu bojovat, a to každý podle svých sil. Zavírání očí před muslimským nebezpečím je cesta do pekla. Bohužel je stále mnoho obyvatel zemí EU ekonomicky zkorumpováno vysokou životní úrovní, plnými supermarkety, pěknými auty a neuvědomuje si plně nebezpečí valící se na nás z muslimských zemí. Již před delší dobou jsem se proto rozhodl, že nebudu žádným způsobem přispívat muslimům. Nepojedu tedy na dovolenou do žádného muslimského státu, ani kdyby mi ji dávali zadarmo. Nekupuji si kebab a končím s datlemi, fíky a podobnými produkty z Arábie. Navíc se zúčastňuji protestních shromáždění proti islamizaci i když jsem spíše individualista a masové akce mě neuchvacují.