Zlato vs. dluhopisy (vs. ČNB)

Jak ČNB "zašantročila" zlatý poklad České republiky, a proč to bylo dobré rozhodnutí.

V roce 2012 vyšel na Parlamentních listech článek s názvem „Bankéři před patnácti lety prodali zlatý poklad. Prý to byl mizerný odhad“. http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/ekonomika/Bankeri-pred-patnacti-lety-prodali-zlaty-poklad-Pry-to-byl-mizerny-odhad-235884 Článek se týkal kontroverzního rozhodnutí ČNB z roku 1997, prodat „zlatý poklad“ České republiky. Autor nešetří silnými slovy. Mluví o chybném rozhodnutí, „zašantročení“ českého zlatého pokladu a jeho rozprodání do ciziny. Vydatně cituje knihy Stanislava Motla „Kam zmizel zlatý poklad republiky“.

Článek je 2 roky starý a já si živě pamatuji ne zrovna snadné diskuze, které jsme nad ním vedli s kolegy – studenty. Já tehdy rozhodnutí ČNB obhajoval. Mé argumenty byly jednoduché: Zlato nenese úroky a výnosy, jeho cena je celkem nestálá. V té době rapidně stoupala, ale to nikdo nemohl předvídat a taky to nemusí dlouho vydržet. Protiargumenty byly taktéž jednoduché: Zlato je „jistá hodnota,“ na rozdíl od státních dluhopisů, kterým v té době hrozil krach. Peníze se neustále znehodnocují inflací, zlato je věčné. A bankéři z ČNB by měli „vědět víc než prostí smrtelníci“ a růst cen zlata předvídat.

Dnes, 2 roky po vydání článku a následné debatě, snad můžeme konečně zhodnotit, jak to tedy je.

Píše se rok 1997. NATO poslalo České republice oficiální pozvánku ke členství, jakýsi Steve Jobs se stává ředitelem krachující firmičky Apple Computer a v Londýně vychází první díl nízkonákladové fantasy Harry Potter od neznámé autorky Rowlingové a všichni se těší na nový film Titanik od Jamese Camerona. Cena zlata kolísá kolem 400 dolarů za unci.

Představme si 2 teoretické centrální bankéře. Oba mají v devizových rezervách 400 dolarů (v praxi si to můžete znásobit – 400 milionů dolarů nebo 400 miliard korun). Jeden věří ve zlato a za svých 400 dolarů nakoupí zlaté slitky. Ty uloží v trezou a občas ne na ně přijde podívat, jak přibývají na hodnotě. Druhý nakoupí dluhopisy eurozóny. Pro srovnání používáme „benchmarkový dluhopis,“ jehož výnos je průměrem výnosu dluhopisů států platících eurem. Na rozdíl od svého kolegy dluhopisy nezamkne do trezoru, ale každých půl roku vybírá úrok, který opět reinvestuje (vládní dluhopisy platí každých výnos každých 6 měsíců). Bankéř za tento výnos nakoupí další dluhopisy. Jak se během let eurozóna zvětšuje, portfolio vyvažuje – prodává poměrnou část dluhopisů a nakoupí dluhopisy nových zemí.

Kdo z nich je na tom líp?

Situace 2012

Píše se rok 2012. Blízkým východem se prohnalo arabské jaro, na Marsu přistává sonda Curiosity a Felix Baumgartner překročí rychlost zvuku. Dluhopisový bankéř se trochu zpotil, protože Řecko bylo na poslední chvíli zachráněno před bankrotem, který by z jeho portfolia ukousl část zisků. Jeho „zlatý“ přítel mu to láskyplně připomíná a pravidelně mu také ukazuje křivku s cenou zlata, která na začátku roku kolísá kolem 1700 dolarů za unci a během roku se vyšplhá ještě o 200 dolarů výše. Výnos jeho investice je tedy 375 % za 15 let.

Dluhopisový bankéř je na tom o něco hůř. Hodnota jeho portfolia je 798 dolarů. Ve srovnání se svým kolegou má tedy výnos celkem mizerný – necelých 100 %.

V téhle době vychází citovaný článek v Parlamentních listech a zastánci zlata zase jednou vyhráli nad divokými spekulacemi na finančních trzích.

Situace 2015

Uplynuly další dva až tři roky. Co se děje ve světě, to nemusím vypočítávat, protože tenhle blog čtete na jednom z hlavních zpravodajských serverů. Naši dva bankéři se opět setkávají a poměřují se, kdo má větší… Výnosy.

Dluhopisový bankéř má svoje jisté. Řecko nezkrachovalo, nezkrachovalo ani Španělsko, Itálie, Portugalsko či Irsko. Kupodivu ani Německo, které celou tu srandu zaplatilo. Výnosy (a riziko) eurodluhopisů dokonce klesly, i tak náš dluhopisový bankéř má celkem slušných 846 dolarů.

Zlatý bankéř se už ale tolik neraduje.

Za poslední 2 roky cena zlata spadla a nic nenasvědčuje tomu, že by se trend měl otočit. Hodnota investice je nyní 1300 dolarů.

1300 je pořád ještě o něco více než 846. Zlato je tedy pořád lepší investicí… Ale jaké máme vyhlídky do budoucnosti? Dluhopisová křivka roste exponenciálně nahoru, a protože nebezpečí bankrotů v eurozóně je zdá se odvráceno, pravděpodobně poroste dál a dál. Dokud bankéř neprodá dluhopisy, nepřestane reinvestovat úroky (případě dokud si evropské vlády nepřestanou půjčovat). Dluhopisy eurozóny jsou nyní bezpečná investice a umožňuje bankéři dlouhodobě plánovat. Má představu, kolik vydělá v příštích letech, může plánovat dlouhodobé investice, případně použít dluhopisy jako zástavu atd.

Naproti tomu cena zlata je velmi nestabilní. Létá nahoru a dolu a dlouhodobé plánování je tedy vyloučeno. Nakonec není vůbec jisté, jestli cena zlata půjde ještě někdy nahoru. Držet? Prodat? Stando Motle, poraď.

Závěrem

Bylo tedy v roce 1997 výhodnější koupit zlato, nebo dluhopisy? Pochopitelně zlato. Nákup zlata v roce 1997 a jeho prodej v roce 2012 byla skvělá investice, a kdo měl křišťálovou kouli, mohl na ní skvěle vydělat. Jenže dneska  rok 2014. Cena zlata padá a nikdo neví, jestli se zastaví. Státní dluhopisy ponesou malý, ale jistý výnos po další desítky let…

Napsat v roce 2012 článek v Parlamentních listech a prohlásit „V roce 1997 jsme měli udělat to a to a dneska jste boháči,“ je velice snadné a zvládne to každý. Bez stroje času je to ale houby platné. Investování není hra na „kdyby“. Kdybych věděl to a to, a v ten a ten den nakoupil tamto a tamto, dneska jsem miliardář. Jenže takhle to nefunguje. Investování je hra na pravděpodobnosti. V roce 1997 stálo zlato 400 dolarů a nikdo nevěděl, jestli půjde nahoru nebo dolů. Jeho nákup by tak byl čirou spekulací. Výnosy eurodluhopisů byly naopak průměrné a nic nenasvědčovalo změnám.

Představte si, že jste bankéř, který nese zodpovědnost za české devizové rezervy. Budoucnost neznáte. Můžete za 400 dolarů nakoupit zlato a doufat ve velký spekulativní zisky (a riskovat, že o hodně přijdete). Anebo můžete dát přednost nízkému, ale celkem jistému výnosu ze státních dluhopisů. Nevím jak vy, ale já nechci, aby někdo vrážel české devizové rezervy do nejistých spekulativních obchodů.

Představte si, že bychom tuhle samou hru hráli nikoliv s roky 1997 a 2012, ale s roky 1980 a 1995. Cena zlata za tu dobu spadla na polovinu. Ale evropské dluhopisy nesly až 3x více než dnes.