Reforma české justice – po britském vzoru?

Soudy jsou přetížené a soudní řízení trvají dlouho. Jak to budeme řešit? Co se inspirovat v Británii?

Člověka to může překvapit, ale Česká republika a Velká Británie řeší podobné problémy. Pravda, máme jinou historii, jinou kulturu, jiný právní systém... Ale na druhou stranu, obě země jsou součástí západní Evropy (ano!) a lidi jsou koneckonců všude stejní. Tak třeba, jak v Česku, tak v Británii máme problémy se zahlcenými soudy a příliš dlouhým soudním řízením. (Pravda, průměrná délka řízení je tady v Británii podstatně kratší než v Česku... Ale pořád to může být lepší.)

V Británii nedávno vznikla pracovní skupina, která má tento problém řešit. Nevím, jestli máme něco podobného i v Česku, ale pokud ne, jistě se můžeme inspirovat. Některé nápady jsou přenosné ihned.

Pravda, ne všechny. Britské soudní řízení se totiž od toho českého liší v jednom podstatném detailu. Nemá procesní úpravu. Co to znamená? V Česku máme zákony, které se jmenují Občanský soudní řád, Trestní řád, Soudní řád správní. V těch se dozvíte, jak má vypadat žaloba, jak soudce vede řízení, jak probíhá jednání, jak vypadá rozsudek... Británie toto nemá. Tedy, máme nějaké zákony o soudech, nějaký zákon o výkonu spravedlnosti... Ale obecně je procesní úprava spíše stručná. Řídí se zvyklostmi, právními principy, precedenty... A zdravým rozumem soudce. A nedá se říct, že by britská justice trpěla. Spíš naopak - umožňuje to někdy kreativní řešení situací, které by v kontinentálním procesu vedly k průtahům a obstrukcím. Nedávno mne pobavilo rozhodnutí amerického soudce, který povolil doručování soudních písemností po Facebooku, protože žalovaný (šlo o rozvodový spor) se zdržoval neznámo kde. U nás? "Adresát nezastižen, sorry." (Asi by se to nemělo stát pravidlem. Ale jako příklad je to trefné.)

Proškrtání procesních formalit

No dobrá, to je trochu extrém, ale pointa je jasná - české soudy často příliš "rajtují" na formalitách, než aby se soustředily na jádro věci. Nemyslím si, že by šlo odstranit české procesní právo. Na to máme příliš odlišný systém, příliš odlišné tradice. Ale pořádná probírka by neškodila. Vezměte si Ústavní soud. Ten přece žádný procesní zákon nemá. (Pouze se "přiměřeně" použije občanský soudní řád. Přiměřeně znamená, když soudci chtějí.) A nevšiml jsem si, že by tím kvalita práce soudu nějak zásadně trpěla.

Soudci ať soudí. Neúřadují

A teď už k samotným návrhům. První návrh pracovní skupiny předpokládá zásadní změnu postavení soudců a soudních úředníků. Dnes jsou to soudci, kteří řídí celé řízení. Podepisují všechna (i naprosto formální) rozhodnutí a výzvy a vůbec se věnují takovému množství "úřadování," že na samotné souzení jim praktiky nezbývá čas. První návrh tedy zní, že veškeré procesní úkony soudu, včetně výzev stranám, shromažďování podkladů atd. by vykonával soudní úředník. Dnes soudce dostane na stůl žalobu, a rozhoduje, jak dál. V navrženém systému by soudce dostal na stůl celý případ, prakticky převázaný mašličkou a připravený k rozhodnutí.

Samozřejmě, bylo by třeba vyřešit pár procesních záležitostí, ale v principu si nemyslím, že by to podobně nemohlo fungovat i u nás. Soudci mají rozhodovat o podstatě věci, ne se vrtat ve formalitách.

Místo soudů státní rozhodce

Druhý návrh je mnohem důležitější. Otázka: Co je největší překážkou přístupu k soudům?  Odpověď: Soudní řízení je příliš náročné pro laika. Žalobu může podat kdokoliv. Ale kdo z vás to umí? Soudy mají samozřejmě povinnost poučovat a vyzývat k odstranění nedostatků. Ale ani soud nemůže "poučit," že jste aplikovali špatný zákon. Ve složitější věci se bez advokáta prakticky neobejdete. A advokáti jsou drazí. (A vůbec, advokáti tu nejsou od toho, aby pomáhali řešit sousedské spory.)

Takže máme 3 možná řešení:

- Zlevnit advokáty

- Vzdělat lidi v právu

- Zjednodušit soudní řízení

Každé řešení má něco do sebe. Bezplatná právní pomoc pro nejchudší už existuje dnes (i když by mohla fungovat lépe) a jistě je třeba poučit lidi o jejich právech (a povinnostech, na to nezapomínejme)., Ale stejně jako britská komise se přikláním k číslu 3, které jde přímo k jádru věci.

Některé britské soudy už něco podobného zkoušejí a mají s tím dobré výsledky. Proč brát jednoduché spory sousedského práva nebo žaloby o stokoruny k soudům? Pracovní komise navrhuje, aby na soudech působili speciální úředníci, kteří by podobné spory řešili jako jacísi státem placení rozhodci. (Byť se slovu „rozhodce“ vyhýbám, protože tento výraz byl v poslední době zdiskreditován podvodníky, kteří se tvářili, že jako „rozhodci“ řeší spotřebitelské spory.)

Žalobce nemusí sepisovat formální žalobu. Stačí obyčejný dopis, kde vysvětlí svůj problém. Anebo ještě lépe, celou kauzu vysvětlí ústně. Úředník potom navrhne vhodný postup, který nemusí spočívat jen v autoritativním rozhodnutí o věci. Může fungovat jako mediátor, může odkázat na jiný příslušný úřad, a samozřejmě, pokud to nepomůže, nakonec o věci rozhodne...

Samozřejmě, působnost takovýchto "rozhodců" nemůže být neomezená. Může být daná výší jistiny nebo typem sporu. Asi se nehodí, aby takto neformálně byly řešeny milionové obchodní spory. Ale pro drobné sousedské hádky je to naprosto ideální... A fungovat to může bez advokátů a bez nutnosti vystudovat práva.

I u nás už v určitých odvětvích už něco podobného funguje – úřední cestou se řeší spory z dodávek elektřiny (řeší je ERÚ), z telekomunikačních a poštovních sužeb (řeší ČTÚ) a z finančních služeb (řeší finanční arbitr). Ale stále jsme ve vysoce formálním správním řízení. Je třeba jít ještě o krok dál.

Co myslíte, šla by tato britská novota zavést i u nás?

Moje aktuální články a další postřehy z Británie můžete sledovat i na Facebooku:

https://www.facebook.com/profile.php?id=100009101071888&fref=ts