Soudci mají být zodpovědní - ale komu?

Podnikatel Pavel Juříček a jeho spolupracovníci v „insolvenčním týmu“ návrh na reformu insolvenčního řízení v Česku. Šli s návrhem za panem Babišem, a zdá se, že jemu se to líbí. Pokud projde, předem to veřejně oznamuji: Zůstávám v Británii a do Česka se nevrátím. Nechci totiž žít v diktatuře.

Možná už jste to tak slyšeli: Podnikatel Pavel Juříček a jeho spolupracovníci v „insolvenčním týmu“ dokončili návrh, který má zcela reformovat insolvenční řízení v Česku. Původní zpráva zde: http://ekonomika.idnes.cz/diskuse.aspx?iddiskuse=A141217_223356_ekonomika_mlb Šli s návrhem za panem Babišem, a zdá se, že jemu se to líbí. Soudě podle diskuze pod článkem se líbí i široké veřejnosti. Proč ne. Mám k zákonu jenom jednu připomínku: Bylo by asi potřeba, aby kromě hmotné odpovědnosti soudců, mandátu na dobu určitou a přísných kárných trestů obsahoval ještě zrušení Ústavního soudu. Jedině potom návrh projde. A ano, pokud projde, předem to veřejně oznamuji: Zůstávám v Británii a do Česka se nevrátím. Nechci totiž žít v diktatuře.

Možná volím trochu silná slova. Diktatura by to asi nebyla. Totalitní stát? To bude lepší výraz. Ponechme teď stranou ty hlodavé otázky, jestli je úplně vhodné, aby pan Babiš „outsourcoval“ přípravu zákonů na podnikatele, který „má s justicí nevyřízené účty“ (byť třeba oprávněně). Podívejme se na samotný návrh zblízka.

Pan Juříček přichází se spoustou nápadů. A některé ani nejsou špatné: Náhodný výběr insolvenčních správců, větší ochrana dlužníků a větší pravomoci věřitelů. Některé už dokonce máme (rozdělení správců do skupin podle určitých kritérií). A některé jsou velice nebezpečné. A jsou to žel ty hlavní:

10-leté funkční období
Na první pohled to zní jako skvělý nápad. „Kdo jiný má zajištěné živobytí do konce života?“ Názor prezidenta soudcovské unie, že neodvolatelnost soudců je základním znakem liberálně-demokratického právního státu, je v diskuzi pod článkem považována za dobrý vtip.
Tak proč ne. Soudce tedy bude ve funkci na 10 let. Po 10 letech předstoupí pře ministra spravedlnosti a bude se ucházet o znovujmenování. K čemu to povede?
Průměrný ministr spravedlnosti si za své funkční období obmění skoro půlku soudcovského sboru. A pokud jeho strana vyhraje volby, tak si ho obmění skoro celý. No, takže holt musíme doufat, že si český volič zvolí takové ministry, kteří budou mít na srdci jen dobro a spravedlnost občanů a nebudou hrát žádné zákulisní hrátky, nebudou mít ani podvědomou snahu uzurpovat moc.
Doufejme, že ministr spravedlnosti bude osvícený politik, bude vybírat lidi podle odborných kvalit a ne podle osobních známostí nebo snad podle toho, jaký mají názor. Vážený voliči, zvol si takového ministra spravedlnosti, který jmenuje soudcem i člověka, kterému nemůže přijít na jméno. A hlavně najdětě takového, který se nenechá uplatit. Ovlivnit jenování soudců, do toho jistě mafie investuje...

No a hlavně musíme doufat, že ti soudci budou silné a odvážné osobnosti. Odvahu totiž budou potřebovat. Představte si, že takovému soudci přistane na stole spor občana se státem. Třeba přímo s ministerstvem spravedlnosti (což je časté, ministerstvo řeší všechny náhrady za škody způsobené soudy). Tak jak asi takový soudce rozhodne? „Nojo, on ten žalobce asi pravdu. Ale zítra se jdu ucházet o znovujmenování. Tak co s tím?“ A jestli myslíte, že přeháním, podívejte se na statistiky od Evropského soudu pro lidská práva. Soudci, kterým končí mandát a ucházejí se o znovujmenování, podezřele často rozhodují ve prospěch „své“ vlády. A podle psychologů to ani nemusejí dělat vědomě. Stačí ten pocit, že rozhodují proti někomu, kdo má v rukou jejich budoucnost.
V Británii uznávají neodvolatelnost soudců už od 18. století. A z vlastní zkušenosti musím konstatovat, že nejlepší rozsudky pocházejí od soudců, kteří ve funkci tráví mnoho desetiletí a nemusejí se ohlížet na to, kdo zrovna vládne.
Takže shrnuto: Pevné funkční období nám zajistí soudce skutečně zodpovědné. A zodpovídat se budou ministrovi. Klidně mi říkejte, že jsem škarohlíd, ale mám takový neurčitý pocit, že to není úplně ideální.

Hmotná odpovědnost
To taky vypadá dobře. Když někdo udělá chybu, měl by za to zaplatit, ne? Škoda, že nám pan Juříček nenapsal, za co budou soudci trestáni a jak se o tom bude rozhodovat.
Asi nepůjde o to, že by soudce měl být trestán za úmyslné manipulace. To už platí dávno a je to naprosto samozřejmá věc. Takže co to vlastně chceme zavádět?
Měly by být soudce trestán za to, když jeho rozsudek zruší odvolací nebo dovolací soud? Pokud tohle někdo zvažuje, asi si souzení představuje, s prominutím, jako Hurvínek válku. Rozsudky se nsekají „jako Baťa cvičky“. Když dělá Baťa cvičky, existuje jasný vzor, jak má taková bota vypadat, jaká jsou kritéria kvality, a když zaměstnanec něco pokazí, je možné ho potrestat. V justici je to kapku složitější.
U soudu to obvykle funguje tak, že jsou nějaké dvě strany, ty předloží nějaké důkazy, soudce je nějak vyhodnotí a aplikuje na ně nějaké právo. No a strana, které se to nelíbí, si může podat odvolání a vyšší soud třeba vyhodnotí důkazy jinak a aplikuje právo odlišně. Anebo taky ne.
Soudnictví, na rozdíl od výroby cviček, nemá žádnou šablonu, k jakému výsledku musí dojít. Důkazy bývají neúplné, situace nejasná. A právo taky vždycky nedává jasnou odpověď (protože právo je obecné, zatímco život velmi konkrétní a rozmanitý). No a proto máme ty odvolačky, aby se „na to mohl kouknout ještě někdo jiný“. Ale to, že odvolací soud zruší rozsudek 1. stupně, to není automaticky důkaz, že to pan soudce „rozhodl špatně“.
A teď si představte, že by soudci byli za zrušené rozsudky trestáni. K čemu to povede? Že budou „rozhodovat líp“? Nebo spíš k tomu, že (promiňte mi ten výraz) „polezou nadřízeným kamsi“?
Já nevím jak vy, ale já jsem si vždycky myslel, že soudce má rozhodovat podle důkazů a podle práva, v souladu se svým nejlepším vědomím a svědomím, a to i proti názoru autority/většiny/politiků/veřejného mínění.
K čemu to povede, to hezky vystihl jeden diskutující pod článkem. „Uměle vlekoucích se sporů, protichůdných právních názorů a právně nejasných rozhodnutí, které postrádají logiku už je dost.“ Ano. Zkraťme tu větu: „…protichůdných názorů … už je dost.“
Pokud posílíme odpovědnost soudců, pak místo odvážných a nezávislých odborníků, kteří se nebojí říct nahlas svůj názor (ano, i takoví v justici jsou, a není jich málo!) budeme mít sbor ušlápnutch úředníčků, jejichž hlavní starostí bude, aby si náhodou nemysleli něco jiného než pan šéf.

No a samozřejmě, je hodně důležité, kdo o tom bude rozhodovat. Tady už nám „insolvenční tým“ naštěstí řekl víc:
„O kárné odpovědnosti má rozhodovat patnáctičlenná Nejvyšší rada soudnictví jmenovaná Senátem, kde budou po třetinách zástupci navržení vládou, Nejvyšším správním soudem a senátory.“
No dobře, ne naštěstí. Asi takhle: V diskuzi pod článek se objevily obavy, že zákon přes nějakou lobby neprojde. Tak vás můžu uklidnit. Pokud bude tento návrh předložen, prosazen bude v rekordním čase. Proč? „O kárné odpovědnosti má rozhodovat patnáctičlenná Nejvyšší rada soudnictví jmenovaná Senátem, kde budou po třetinách zástupci navržení vládou, Nejvyšším správním soudem a senátory.“ Opět si tu větu seškrtejme. „… jmenovaná Senátem, … navržení vládou, … a senátory.“ Přeloženo: Radu budou celou schvalovat politici, 2/3 budou navrhovat zase politici.
Takže, přátelé, pokud máte obavy o schválení, nemějte. Takto pojatá kárná odpovědnost se politikům bude určitě zamlouvat. (Ovšem má to i svoji stinnou stránku. Pokud chcete soudy nezávislé, pak nemůžeme sloužit…)

Shrnuto: Pokud by tento návrh prošel, soudci budou nepochybně zodpovědnější. A zodpovídat se budou především politikům.