Britské volby 2015 - průvodce pro začátečníky

7. května se v Británii konají volby. Co od nich čekat, proč jsou Britové "mírně rozladění," jak to nedopadne a proč nevěřit předvolebním průzkumům. Stručný úvod pro ty, které zajímá, jak se dělá politika jinde.

Dnes vyšel výzkum, že labouristé v předvolebních průzkumech v Británii zvyšují náskok a takové ty věci. Není to tak úplně pravda, a protože se v Česku uvažuje o zavedení většinového volebního systému, myslím, že bude dobré uvést pár informací na pravou míru.

Tak zaprvé, britský parlament. Volí se, jak známo, systémem first-past-the-post, tedy kdo získá nejvíc hlasů v daném volebním obvodě, vyhrává křeslo v parlamentu. Počet křesel je proměnlivý, v současnosti je jich 650 (to dělá v průměru necelých 100 000 voličů na poslance). Mimochodem, bavíme se o Dolní sněmovně (Hose of Commons). Pak je ještě Sněmovna lordů, ta je nevolená.

Zadruhé, stranický systém. V Británii dlouho měli „systém dvou stran,“ tedy u vlády se střídali „konzervativci“ (také „toryové,“ z našeho pohledu pravice) a „labouristé“ (z našeho pohledu levice, ale pořád podstatně napravo od naší dejme tomu ČSSD). Kromě toho působilo několik více či méně zajímavých stran, které díky většinovému systému neměly víc jak jednotky křesel. (DUP, Sinn Féin, Plaid Cymru, SNP, zelení…) Díky touto systému byla britská politika dlouho postavená na jednobarevných vládách, koalice existovaly jen ve válečných časech. To se ale změnilo v roce 2010. Do té doby okrajová strana Liberálních Demokratů (Lib-Dem) získala 56 křesel a nebylo možné sestavit jednobarevnou vládu. Pro Brity bylo koaliční vyjednávání úplně nový zážitek. A dodejme, že někteří byli už týden po volbách mírně rozladění („mírně rozladěný“ je mezi Brity výraz vysoké úrovně znechucení), že už není vláda. Jen pro úplnost, jak dlouho to trvalo Sobotkovi? Jak dlouho to trvalo Topolánkovi?

Ale zpět k tématu. Letos, zdá se, bude situace ještě o dost složitější. Na jednu stranu, Lib-Dem ztratili většinu voličů (zejména mladých – veřejnost do nové strany a jejího mladého šéfa, Nicka Clegga, vkládala velké naděje na „rozbourání establishmentu,“ které se však nenaplnily). Jenže jsou tu další. Na severu, především ve Skotsku, má velkou podporu SNP, neboli skotská národní strana, jejímž hlavním (a podle některých i jediným skutečným) bodem programu je skotská nezávislost. SNP utrpěla velkou porážku v loňském referendu o samostatnosti Skotska, v parlamentních volbách si však hodlá spravit chuť. Liberální demokraté zdaleka nedosáhnou takové podpory jako minule, ale i opatrnější průzkumy jim dávají kolem 25 křesel, což může být při těsném výsledku velký koaliční (či vyděračský?) potenciál.

Ale jek to vůbec víme? A tím se dostáváme k otázce, kterou jsem položil na začátku. Jak přesně můžeme v Británii odhadnout volební výsledky? Předvolební průzkumy, na které jsme zvyklí, dokáží podat celkem přesný obraz na úrovni celé země. Ale Jak to funguje v systému s jednomandátovými obvody? Například taková SNP – má poměrně málo voličů, kteří jsou ale soustředění ve Skotsku. A nebo UKIP (ta strana co nemá ráda cizince, jako jsem například já) – sice má slušnou podporu (15 %), ale nemůže očekávat víc jak 6 křesel, jelikož nikde nemá většinu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Výpočet pomocí „celonárodního swingu“

Upřímně, předpovědět výsledky voleb v jednomandátovém systému je téměř nemožné. V zásadě existují 2 možnosti:

První je celkem jednoduchá. Vezmete výsledky z minulých voleb. Podíváte se ne výsledky v každém obvodě. A k nim potom přičtete či odečtete změny preferencí strany na úrovni celé země. Pokud tedy v Severním Warwickshiru měli v roce 2010 oba vedoucí kandidáti kolem 40 % a na celonárodní úrovni měli konzervativci 36 % a labouristé 29 %, podle aktuálního průzkumu mají konzervativci 32 % a labouristé 34 %, pak, podle této logiky:

Konzervativci oslabili o 4 %  (32 – 36 = - 4) a labouristé posílili o 5 %  (34 – 29 = 5). Aplikováno na Severní Warwickshire, měli by mít konzervativci 36 % (40 – 4 = 36) a labouristé 45 % (40 + 5 = 45).

Tenhle systém fungoval dlouhá léta a dával sice velmi nepřesná, ale použitelná čísla. Jenže to už není pravda. Systém vychází z předpokladu, že podpora stranám se mění rovnoměrně po celé zemi (což nebyla pravda nikdy) a že máme jen 2 významné strany (což není pravda teď). Nové strany, stejně jako regionální rozdíly zamíchaly kartami. Shrnuto, předvolební průzkumy v Británii je třeba brát s velkou rezervou.

Výzkumy v jednotlivých obvodech

Ale počkat! Nebylo by jednodušší udělat samostatný průzkum ve všech obvodech, nebo alespoň v nějakém reprezentativním vzorku? Ano, teoreticky ano. Ale problém jsou samozřejmě peníze. Udělat reprezentativní volební průzkum ve stotisícovém obvodě stojí odhadem 7 – 8 000 liber (v přepočtu více jak čtvrt milionu Kč). Obvodů je 650. Matematiku si již proveďte sami. Tolik peněz by mohl utratit jen nějaký bláznivý britský šlechtic, který neví, co s penězi…

Naštěstí pro nás, politické nadšence, v Británii vždy měli dostatek šlechticů, kteří nevědí, co s penězi. Lord Ashcroft je britský podnikatel, miliardář a bývalý člen sněmovny lordů. Je také člen konzervativní strany a byl mírně rozladěný přehnanou sebejistotou vedení strany, které považovalo své volební výsledky za neotřesitelné. Proto se rozhodl z vlastních peněz financovat vlastní předvolební průzkumy. Ačkoliv je členem strany, odborníci se shodují, že jeho výzkumy jsou velmi kvalitní, nestranné a poctivé Čemuž pomáhá i sám lord Ashcroft, který za veškeré výzkumy převzal osobní zodpovědnost (v Británii je to zvykem, vlastně ani nevíme, která agentura mu je dělá) a zveřejňuje všechna zdrojová data.

Výše uvedené odhady výsledků vycházejí právě z výzkumů lorda Ashcrofta. I když provedl průzkum jen asi ve 100 obvodech (většinou těch „nerozhodnutých“), jsou tím nejkvalitnějším, co máme. I tak je ale třeba brát tato data s rezervou. V takovém množství roztříštěných obvodů je statistická chyba velká a volby nás zřejmě velmi překvapí.

A jaké jsou tedy vyhlídky?

S pravděpodobností 92 % žádná strana nezíská většinu. S pravděpodobností 37 % nemusejí získat většinu ani 2 strany. Koalice je tedy nevyhnutelná. A tak tedy, kdo s kým?

Labouristé vyloučili koalici s SNP. SNP vyloučila koalici s konzervativci. Liberální demokraté vyloučili koalici jak s SNP tak s UKIP. Koalici labouristů a konzervativců vyloučili jak konzervativci, tak labouristé.

A já? Já si na 7. a 8. května koupím balíček silného anglického čaje, koupím si Timesy, naladím BBC, obléknu tvídové sako a… No, bude to zábava.

Mimochodem, víte, proč se britské volby konají tradičně ve čtvrtek? Údajně proto, aby se nová vláda mohla přes víkend chopit funkcí a v pondělí začít pracovat. (Anebo proto, aby voliči byli střízliví, protože výplata se brala v pátek, ale to se asi nikdy přesně nedozvíme.) Vzhledem k současnému rozložení sil to zřejmě letos nedopadne…

PS. Fotografie použité v tomto článku jsou kryty "parlamentní licencí" a britský Parlament svolil k jejich volnému užití.