Reklama nebo chytrý podvod?

Reklama je jakákoliv placená forma propagace výrobku, služby, společnosti, obchodní značky nebo myšlenky mající za cíl především zvýšení prodeje. Reklama může být televizní, novinová, internetová, rozhlasová, plakátová nebo jiná.

Tolik odborná definice. Pokud podrobíme reklamu hlubší analýze a přidáme naše životní zkušenosti s jejím šířením a morální etikou, dojdeme k závěru, že svět reklamy se čím dál více ubírá cestou falešných slibů, lákavých nepravdivých informací, které svojí podstatou otravují a degradují lidskou slušnost. Co je na celém reklamním kolotoči zajímavé je skutečnost, že lidé pohlížejí na reklamu firem a společnosti které ji používají jako na nutné zlo a tolerují její lživý obsah a nikdo neřekne dost. Pokud firma nebo jakákoliv společnost láká klienty na nepravdivé informace, je to podvod. Praktiky reklamních společností někdy zachází až za hranice těch nejnemorálnějších principů a psychických útoků na slabiny lidských vlastností, kdy divák uvěří falešným trikům a podlehne. Systémy podprahového vnímání jako je například zvukové zesílení reklamy oproti probíhajícímu pořadu jsou běžnou praxí téměř všech médií. Je třeba si položit otázku, jak je to možné? Co dělá kontrolní orgán? Tedy rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Nedělá nic. Co dělá komise Poslanecké sněmovny parlamentu a co dělá vláda? Nedělají také nic. Jak je možné, že před celým národem probíhají po desetiletí lživé matoucí reklamy upravené šikovným grafikem a nikomu to nevadí? Jak je možné, že banka nabízí nakládání bankovek vysokozdvižným vozíkem, když všichni ví, jaká je to nehorázná blbost a nic se neděje? Titulní stránky časopisů se hemží skandálními nadpisy, které v potenciálním čtenáři mají vyprovokovat chuť se tyto senzační informace dozvědět. Skutečnost je ale zcela jiná. Ve skutečnosti se jedná o bezostyšně překroucenou pravdu.  Kde to proboha žijeme, že si český národ nechá líbit takovéto podvody. Je to vše důsledek morálního úpadku společnosti, kde iniciativu přebírají lidé, kteří mají pokřivené morální vědomí a hlavně negativní přístup k podstatě lidství. Jsou to lidé, u kterých převládají negativní vlastnosti a národ postupně přebírá tyto praktiky bohužel i prostřednictvím médií za jakési běžné pravidlo chování.  A tuto agresivitu a neurvalé praktiky jsou předávány dále i do ostatních oblastí a postupně zamořují myšlení a jednání širokého okolí. Největší škody takto vedenou reklamou jsou páchány na mladých lidech. Ti ve své podstatě přebírají a formují svoje vědomí, které následně uplatní ve svém soukromém a profesním životě. Opravdu chce český národ jít touto falešnou cestou? Cestou, která nemůže přinést žádné zdravé ovoce?

Petr Havlíček