Nenáviděný podnikatel (zaměstnavatel)

Slovo podnikatel je v naší zemi vnímáno hlavně ze strany občanů, kteří sami nepodnikají v mnoha případech negativně.

Hlavní problém tito lidé spatřují v tom, že úspěšný podnikatel disponuje majetkem, který oni sami vyprodukovat nedokáží a cítí se tak ošizeni. Ten zásadní problém spočívá v ochotě a množství vynaloženého úsilí ve vztahu k službě lidem. A to je vlastně podnikání. Čím většímu počtu lidí jste schopni a ochotni poskytnout službu v jakékoliv oblasti, tím vyšší je předpoklad, že dosáhnete vyšších příjmů.

Pojďme si uvést příklad:

Dva spolužáci, kteří spolu vyrostli v sousedství, vychodí základní školu, oba se vyučí řemeslu a nastoupí do práce. Jeden z nich říkejme mu třeba Šikula, ale brzy pochopí, že pokud bude chodit jen do práce, vydělá si jen mzdu a ta mu vystačí jen na standardní průměrné živobytí. A protože je zdatný řemeslník, založí si živnost. Začne dřít od rána do večera, vymýšlet nové výrobky a služby, vezme si úvěr, pro který musí zastavit všechen svůj majetek a dře a dře a dře. Jeho soused, říkejme mu třeba Lenivec, pozoruje jeho úsilí, a když se občas potkají, Lenivec mu radí. Že se na to nevykašleš, takhle se dřít. Pojď se mnou na ryby nebo  o víkendu půjdeme do lesa na čekanou, nebo na pivo, odpočneš si a bude ti dobře jako mě. Ale Šikula odmítne. Nezlob se, ale já nemohu, přijal jsem nové zaměstnance a musím přes víkend pro ně připravit nové pracoviště. Snad někdy příště. A tak život plyne rok za rokem. Lenivec chodí do práce, ve tři je doma, vezme flintičku, jde do lesa nebo na ryby, večer do hospůdky na pivo. Víkendy spokojeně prolenoší u televize nebo se opaluje na zahrádce a kroutí hlavou nad sousedem, který chodí domů za tmy a o sobotách a nedělích nevyjímaje. Jenomže Šikula se mezi tím prostřednictvím kvalitních služeb vypracoval na úspěšného podnikatele, splatil úvěr, postavil novou výrobní halu, má už 20 zaměstnanců, a protože podniká poctivě a jeho výrobky jsou žádané, daří se mu dobře. Nejenže vytvořil nová pracovní místa, ale mohl si dovolit koupit i nové stroje a náklaďák. Také přestavěl svůj dům a pořídil si nové auto. A dokonce po deseti letech si vyjeli s celou rodinou na dovolenou k moři. No a co na to soused? Už mu neříká, že se má na to vykašlat, ale když ho potká tak spustí. No jo, copak podnikatel ten má peněz plnou prdel a může si koupit, co chce. Ale co my co dostaneme v práci 15 000, za to si moc vyskakovat nemůžeme. Co dodat, Lenivec proflákal deset let a teď je naštvanej, že nemá to samé co Šikula. Pokud bude tento stav pokračovat ve stejném pracovním nasazení, je předpoklad, že mezi oběma sousedy během dalších deseti let vznikne obrovský majetkový rozdíl. Čím bude větší, tím ale bude Lenivec více nespokojený a bude hlásat jaká je to nespravedlnost, že stát dopustí, že jsou chudí a bohatí. V očích těchto lidí se stává podnikatel zloduchem a vykořisťovatelem. No a dostali jsme se až k ideologii komunismu. Spravedlivé je, abychom si byli všichni rovni. Rovni v čem? V majetku, který vyprodukoval někdo jiný než Lenivec? Lidé si neuvědomují, že slušný podnikatel, kterých je drtivá většina, jsou hlavním hnacím motorem ekonomiky. Nesou na svých bedrech tíhu zaměstnanosti. Právě oni vytváří pracovní místa pro lidi a musí se každý měsíc obávat, zda dokáží zabezpečit finance na mzdy, materiál, energie, odvody na sociální, zdravotní a také ostatní daně. Na všech odvodech a daních podnikatele odvede cca 50% státu. Pojďme si podrobně říct a vysvětlit čím vlastně podnikatel pro stát a občany je a co celé společnosti přináší.

Tíha zodpovědnosti a rizika.

Hlavním mottem každého člověka, který se pustí do podnikání je vydělávat finanční hotovost. Tento cíl má samozřejmě každý, kdo chodí i do zaměstnání, hlavní rozdíl ale je v tom, že podnikatel převezme veškerou tíhu zodpovědnosti a rizika na sebe. Tímto rozhodnutím defakto učinil první a základní krok k posílení a fungování státu. Tuto osobu můžeme nazvat základní ekonomickou jednotkou státu. Tyto jednotky vytváří páteř ekonomiky, která je hlavním pilířem tak zvaného základního ryzího zdroje příjmů státu. Pokud je tato oblast zdravá a tvorby schopná dostatečné produkce pracovních míst, je vždy ekonomika celého státu v perfektní kondici. A zde tkví hlavní problém v nepochopení levicově smýšlejících stran a občanů jak vlastně ekonomika funguje. Pokud levicová vláda vyslyší volání lidu: zvyšme podnikatelům daně - je to to samé, jako když seberete kravám ze žlabu seno a budete očekávat, že vám ještě nadojí každá o litr mléka víc. Zvýšením daní firmám tedy nenáviděným podnikatelům znamená razantní zásah do rozpočtu firem, který se následně projeví v oslabení jejich produkce a to jak výrobní, tak počtu pracovních míst. Všechny náklady tedy i ty daňové se automaticky promítnou do cen firemních produktů, takže v konečné fázi každé navýšení daní posléze zaplatí spotřebitel v ceně výrobků. Závěrečná otázka zní : Kdo zaplatí navýšení daní podnikům? No, přece občan. A jestlipak občan také ví co se stane, když stát firmám odpustí daně třeba po vzoru daňových rájů. No, asi to, že produkty nejsou zatíženy daněmi a tudíž jsou levné a hlavně konkurenceschopné. A když jsou konkurenceschopné, tak jdou na odbyt a podniku se daří a vytváří nová pracovní místa. K tomuto poznání lze dojít prostým používáním základního selského rozumu.

Podpora nebo byrokracie.

Náš stát, ale i evropská unie se hrdě hlásí k podpoře malých a středních podniků. Pojďme si tedy říct, jaká je skutečnost:

Složitost podmínek podnikání vyžaduje neúměrné úsilí podnikatelů věnovat se právním, finančním, daňovým, pojišťovacím a dalším agendám, takže na vlastní obsah podnikatelských záměrů zbývá podnikateli málo času a někdy i chuti touto „džunglí“ předpisů se prokousávat. Chybí jednoduchost a cílevědomost státu v této oblasti.

Každý podnikatel musí téměř stejná data o sobě i výsledcích svého podnikání každoročně a několikrát písemně nebo elektronicky sdělovat řadě úřadů: Finančnímu úřadu, VZP, ČSSZ (sociální zabezpečení), bankám, pojišťovnám, ministerstvům (je-li jeho projekt podporován nebo usiluje-li o jeho dotaci), regionálním úřadům, Úřadům práce a dalším institucím – aniž by tyto orgány a instituce mezi sebou byly schopny si základní a stále stejná data předat. Přitom by postačovalo spojit buď řadu úřadů do jednoho vybaveného, nebo alespoň propojit jejich informační systémy. Vymahatelnost práva je tak otřesná, že firmy, které se obrátí na soud, mohou čekat celá léta na rozsudek, který jim je posléze již k ničemu neboť pachatel za sebou již dávno stačil uklidit všechen majetek, takže rozsudek, pokud se dočká vůbec nějaké spravedlnosti, si může dát  za rámeček. Právní systém je tak složitý, že se v něm nejsou schopni orientovat ani sami právníci, natož podnikatel. Chybí jednoduchá srozumitelná pravidla, kterým bude každý rozumět a která neumožní nepoctivcům jejich zneužití. Neustálé změny norem a nařízení i vícekrát do roka vnášejí do účetnictví podniků chaos a dezorientaci.

Stát je povinen se starat o oblast podnikání a ze své podstaty jako řádný hospodář, tedy nalézt pro svoje firmy tu nejlepší pastvu, aby byly tlusťoučké a mohly státu nadojit co nejvíce tučného mléka. A aby se rozrůstaly a množily jejich řady a tím vytvářely nová a nová pracovní místa. Aby se nemohlo stát, že nebude mít přes 560 000 občanů kde pracovat.  To je ta prostá podstata vážení.

Je třeba nedopustit, aby se naplnilo staré české přísloví. Ne, ne, kouzelný dědečku já nechci stejnou kozu jako má soused, to bych se o ni musel starat. Já chci, aby mu jeho koza chcípla.

Dá se to říci i takhle: v našem státě nám pochcípalo 560 000 pracovních míst a bohužel toto chcípáni se ještě nezastavilo.

Další volby budou o tom, zda tam zůstane stejná politická garnitura, která jen předstírá, že něco umí, nebo zda český národ řekne dost a dosadí do vedení státu opravdové zkušené hospodáře, tedy státníky.

Petr Havlíček

Zakladatel společnosti Pozitivní svět.

www.pozitivnisvet.cz