Formy české korupce

Korupce = (kazit, oslabit, znetvořit, pokřivit, podplatit) je zneužití postavení, funkce k osobnímu prospěchu – v politice a veřejné funkci.

Toto je stručná definice korupce. Ale jakou má skutečnou podobu a kde se jí nejvíce daří? Pojďme se společně pokusit poodhalit její pravou podobu a tvář.

Korupce se dá aplikovat na celou škálu našeho života. Náznaky korupce se dají pozorovat již u zcela banálních záležitostí, o kterých se mnozí z nás domnívají, že se ještě o korupci nejedná. Jakýkoliv dar komukoliv, za který očekáváme, že obdarovaný přimhouří jedno oko nad našimi povinnostmi je již naplněním korupce. A to i přes to, že se za odpovídající službou neskrývají jen ekonomické výhody. I příklad Hujera a jeho  švestiček z filmu „Marečku, podejte mi pero“, je v podstatě začátek korupce. I bezelstně darovaná bonboniéra úřednici, která nám pomohla vyplnit formulář je také korupce.  Takováto forma korupce, které nemá velký ekonomický rozměr, lidem příliš nevadí a jsou ji ochotni do určité míry tolerovat. To co ale společnost právem odsuzuje, je morální a charakterový úpadek neoprávněného obohacování na úřednických ale i politických postech, kterému se říká zneužití pravomoci veřejného činitele. Toto jednání může mít podobu realizace, která probíhá mezi dvěma jedinci, kteří si vzájemně poskytnou neoprávněnou a protizákonnou službu, na které oba profitují na úkor celé společnosti. Na této úrovni se může jednat o desetitisíce až miliony. Každý úředník, který je na pozici kde rozhoduje o přidělení nebo čerpání státních peněz nebo jiného majetku, může být vystaven korupci. Vždy záleží jen na jeho morálních hodnotách, zda odolá nebo podlehne kouzlu zvaný úplatek. Další stupeň korupce je ten nejhorší a nejnebezpečnější. Ve své podstatě se jedná o organizovaný zločin vedený proti státu skupinou vypočítavých bezohledných, ale přes to vysoce inteligentních darebáků, kteří vytvoří systém mnohdy těžko prokazatelných trestních činů, vedený po hraně zákona. V těch nejtěžších případech si organizované skupiny vytvoří cesty k prosazení zákonných opatření, které otevřou prostor k páchání korupce, aniž by byli dle zákona postižitelní. Že nevěříte? Pojďme se tedy pokusit popsat jednotlivé úrovně korupce.

Standardní příklad korupce: obchodní zástupce firmy nabídne úředníkovi provizi pokud bude objednávat zboží právě od jejich firmy. Škála potřebného materiálu je veliká. Od toaletních a kancelářských papírů počínaje až po počítače, nábytek software, stavební materiál, služby, a třeba strojní technikou konče. Velmi často jsou úředníci korumpováni při přidělování bytů a dotací.

Příklad v oblasti správy budov: firma, která dodává fasádní obklady, navštíví vedoucího správy budov a nabídne mu slušnou provizi, tedy úplatek při realizaci nové fasády jejich firmou. Pokud zrovna není žádná fasáda k dispozici, uvolní se kus římsy nebo omítky a nechá se spadnout na chodník. K této uměle vytvořené havárii se zavolá bezpečnostní technik, který sepíše zápis a nařídí okamžité opatření, které spočívá v první fázi v zákazu vstupu na chodník. Následuje zbudování dočasného ochranného lešení nad chodníkem. No a z tohoto havarijního stavu vyplývá naléhavá nutnost realizace nové fasády. Do výběrového řízení se přihlásí několik domluvených firem, které vytvoří křoví a nafouknutá a předražená investice je na světě. Vše proběhlo podle pravidel a všichni jsou spokojeni. Toto není fiktivní příběh. Takhle to probíhá ve skutečnosti.

Korupční investice: o velkých investicích jako jsou dálnice, elektronické mýtné, výstavba a rekonstrukce státních budov a atomové a tepelné elektrárny, rozhodují politici. Do takovýchto velkých akcí se lehce schovají desítky a možná i stovky milionů (viz předražené dálnice) které v rámci realizace nikdo nepostrádá. Vždy to vyhraje firma, která je spřátelená s některou z velkých politických stran. Proto po každých volbách, ve kterých uspěje jiná strana než ta, co byla u moci předtím, musí být vyměněni všichni důležití úředníci, aby se dal celý proces ovládat tak, jak to noví politici a strany potřebují. Následuje stejný scénář s předraženou investicí a se zmanipulovaným výběrovým řízením. Některé zakázky se řeší i postupným navyšováním původní ceny záměrně, z různých předem připravených objektivních důvodů. Za tuto službu musí firmy poslušně odvést politickým stranám desátek formou daru. A aby to moc nekřičelo, mnohdy dar poskytnou jiné firmy, které sice výběrové řízení nevyhrály, ale zakázku posléze realizují jako subdodavatelé. Usvědčit tento organizovaný zločin je ve své podstatě velmi jednoduché a snadné a to prověřením ceny díla například srovnáním cen v zahraničí. Problém je ale v tom, že o takovéto prověření nemá nikdo zájem. Politické strany řídí a ovládají za pomoci dosazených úředníků celý státní aparát a na této úrovni se uskutečňuje to největší a nejškodlivější zneužívání politické moci k prosazování politických cílů bez ohledu na právo a zákony. Politické strany svoji podstatou korumpují státní moc a tím degradují všechny základy lidské slušnosti. Jediným cílem politických stran je touha po moci a udržení dobře placených koryt.

Zavedená praxe:

Čas od času dojde k prosáknutí nějaké nežádoucí informace do médií nebo ze zahraničí, která je politiky okamžitě odsouzena a jsou navržena razantní opatření k jejich vyšetření. A v tuto chvíli přichází záchrana našeho právního systému, neboť politici ustanoví vyšetřovací komisi a začnou ve skutečnosti vyšetřovat sami sebe. Jaký je výsledek těchto komisí, to již všichni známe, nic se nevyšetří a vše skončí zametením veškerých stop pod stůl. Pokud potřebujeme k vyšetřování ustanovovat komise, na co potom máme policii a celou justici?
 
Jak je možné, že jedna politická stana zřídí policejní složku k potírání organizovaného zločinu a druhá strana ji zase rozpustí. Kde je státnická odpovědnost a kam se poděli slušní lidé? Kdo nám to proboha vládne?

Jak z toho ven:

Cesta k zastavení těchto lumpáren není jednoduchá. Hlavním problémem je, že politické strany mohou přijímat dary, Dary, za které se očekává prosazování zájmů darovatele, Ale to je vážení přece korupce, sice nepřímá, ale je to pořád korupce.

Proto, aby se lidstvo mohlo dočkat slušných lidí v politice, nesmí být politickým stranám povoleno přijímat dary. Politické strany by neměly dostávat ani žádné prostředky od státu tedy cca 90 Kč za každý hlas ve volbách. Prostředky by si strany měly vydělat vlastní podnikatelskou aktivitou a vlastními členskými příspěvky. V takovém případě by se nemohlo stát, že by se do čela státu mohla prosadit strana, bez dobrého ekonomického povědomí, která by neměla svým vlastním přičiněním dobré ekonomické výsledky. Tím, že by strany byly nuceny vykonávat ekonomicky prospěšnou činnost a znaly by cenu vydělaných peněz. Tímto opatřením by se začal vytrácet ten největší spor mezi pravicí a levicí. Vše je přece odvislé od ekonomické prosperity. Ne od ideologie, kterou se mnoho politických stran ohání. Tím, že by politické strany nemohly rozhazovat desítky a stovky milionů, které na svoji činnost dostávají od státu, tedy od nás občanů nebo od sponzorů, které jsou ale ve skutečnosti nepřímou korupcí, by ve volbách dostalo rovnou šanci mnoho dalších menších politických subjektů, zvláště těch ekonomicky schopných a zcela nezávislých na státu. Tím nejdůležitějším opatřením ve vztahu k politikům musí být jejich materiální zodpovědnost za svá rozhodnutí. Žádná imunita a nedotknutelnost, každý musí ručit za svá rozhodnutí celým svým majetkem. Plat může mít vysoký, ale bude mu vyplácen jen zálohově, a pokud stát na konci roku nebo konci volebního období nebude vykazovat přebytky neboli zisk, nedostane už nic. Za těchto podmínek by si mohli být občané zcela jistí, že by v parlamentu a senátu neseděl téměř nikdo z dnešních rádoby politiků, ale slušní a zodpovědní lidé.

Petr Havlíček

 www.pozitivnisvet.cz