Citace z ústavy zní: „Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy, nebo nesprávným úředním postupem.“
I když v naší ústavě je zakotvena povinnost státu uhradit svému občanovi vzniklé škody, náš stát doposud neměl ve svém právním systému žádné účinné mechanizmy, kterými by případné vzniklé škody požadoval po konkrétním úředníkovi, jenž škodu způsobil. A tak úředníci ze svých neotřesitelných pozic mohli beztrestně páchat jakékoliv prohřešky vůči občanům, bez toho, aby se museli obávat jakéhokoli výrazného postihu.
Pokud si přiblížíme smutnou realitu, která se dnes a denně v naší zemi odehrává, jedná se ve své podstatě o oblast a také příčinu, která se výrazným způsobem podílí na rozkladu morálky a odpovědnosti současné společnosti.
Příklad
Vyšší státní úřednice ze svého postu rozhodne, bez vědomí žalovaného, o exekuci, aniž by si důkladně prostudovala spis a uvalí na občana exekuci. Exekutor následně zablokuje žalovanému všechny účty a jeho příjmy, a když nestačí pokrýt v první řadě svoje neúměrně vysoké náklady a pohledávky, které mohly za uplynulé období klidně vzrůst třeba až o několik 1000%, zabaví nebo zablokuje veškerý majetek, včetně domu nebo firmy. Pokud se takto postižený a paralyzovaný občan začne této byrokratické zlovůli bránit a časem se mu podaří prokázat, že rozhodnutí vyšší státní úřednice bylo nesprávné, je destrukce jeho ekonomických, ale i sociálních, hodnot zcela v troskách. Jeho životní hodnoty, které budoval celý život, se zhroutily jak domeček z karet a úřednice, která vše způsobila, si dál sedí na svém místě a pobírá svůj nemalý plat tvořený z daní nás všech, tedy z daní postiženého občana.
Občané již léta volají po hmotné i právní odpovědnosti úředníků a politiků a dnes se zdá, že se konečně dočkají. Poslanci Stanislav Polčák, Petr Gazdík a František Laudát přichází s poslaneckou iniciativou, která obsahuje povinnost státu vymáhat případnou náhradu po neschopném úředníkovi. Dosud se šéfové úřadů mohli vyhýbat z falešné solidarity, neschopnosti či pohodlnosti vymáhání náhrady škody po svých chybujících podřízených. Po úpravě už nebudou mít na výběr a budou muset trvat na tom, aby viník škodu zaplatil. Při úmyslném jednání celou, jinak do výše 4,5násobku svého platu. Zůstává otázka, jak dalece se bude dařit prokázat úmysl nebo „jen“ nedbalost dotčených osob.
Petr Havlíček
www.pozitivnisvet.cz
