Cítím se pořád mladší - tedy ne že by mi přibývalo sil, chutí a náruživostí - spíš to má na svědomí okolní svět. Ne že bych se cítil na pětadvacet, ale stále častěji se cítím jako v pětadvaceti.
Dnešní evropa se snaží dokázat pravdivost známého bonmotu, že historie se opakuje poprvé jako tragédie, podruhé jako fraška. A skutečně, když se rozhlédnete kolem a porovnáte stav věcí dnes se stavem věcí před takovými třiceti čtyřiceti lety, bezpochyby zjistíte, že se některé věci začínají podobat. A je jich čím dál víc.
Dnešní evropa se stává parodií na tábor míru a socialismu, ve kterém jsem přežil mládí. Ovšem není to parodie nijak veselá - parodie je sranda jen když se na ni díváte zvenčí.
Kdysi jsme díky moudrým soudruhům z Kremlu věděli, co bude za pět let, ale nevěděli jsme, co bude zítra. Dnes totéž víme a nevíme díky moudrým soudruhům z Bruselu. Moudří gerontové tenkrát i dnes malují budoucnost růžovou barvou a strašně se diví, že jim vždycky zčerná.
Kdysi se spojencům pomáhalo tanky - taky jsme jednu takovou pomoc zažili.
Dnes se pomáhá eury. To je dost velký pokrok, řeknete si možná, tehdejší pomoc se dala nazývat spíš intervencí. Jenže jak tehdejší, tak i dnešní internacionální pomoc má na postižené země víceméně stejný dopad - znemožní jim řešit věci po svém a vlastními silami, sváže jim ruce a vnutí jim své řešení, které nic neřeší a jen problémy prohloubí.
Kdysi jsme věděli, že za úspěchy může strana a vláda, a za neúspěchy nepřátelé socialismu doma i ve světě.
Dnes víme praktiky totéž, a i poměr úspěchů k neúspěchům se rychle blíží reálsocialistické realitě.
Moudrá Evropská komise i eu-parlament mají věci pod kontrolou... ovšem jen do té doby, než se do nich opře realita. Ale za to, že se obvykle vyvinou jinak než bylo plánováno, mohou euroskeptici. Vždyť je to přece jasné - když někdo říká, že to dopadne špatně, tak to dopadne špatně kvůli němu, ne?
Však to soudruh Barroso řekl jasně:
... a máte to, páni třídní nepřátelé... pardon, euroskeptici - každý, kdo pojmenuje věci pravdivě, může za selhání našich zbožných přání. Kdo si zahrává s realitou, je odpovědný za její existenci, a tudíž i za čáry, které nám soustavně dělá přes rozpočet. Kdo vidí věci tak jak jsou a jak se dějí, činí tak proti vůli EK a členských států eurozóny.
Kdo poukazuje na naši blbost, může za její dopady.
Přiznám se, že po shlédnutí projevu soudruha generálního komisaře jsem se začal pídit po nějakém Bilakově projevu - abych si poslechl kultivovaný projev realistického politika...
