Jsme civilizace na odstřel?

Při čtení rozhovoru s přímým svědkem pažížského masakru, zpěvákem kapely Eagles of Death Metal Jesse Hughesem, mi nebylo nejlépe. Ani ne tak z popisované chladnokrevné brutality vrahů, jako spíš z bezradnosti a odevzdanosti obětí.

Rozhovor vyšel v internetovém magazínu Taki's (takimag,com), najdete ho zde...  - není to nijak povzbudivé čtení, ale doporučuji přečíst celý, má dvě části.

Ideologové politické korektnosti možná označí web za nevěrohodný a budou vyžadovat potvrzení z "věrohodných zdrojů" - ale to je jako za komunistů zpochybňovat informace ze Svobodné Evropy, protože v Rudém Právu o tom nepsali.
Některé věci, jako třeba realita, dnes prostě do "slušných" novin nepatří. Vidět na vlastní oči prý ještě neznamená vědět, jak to doopravdy bylo, protože teprve politická korektnost dodá informaci punc věrohodnosti.

Po přečtení rozhovoru se mi bezohledně vnutila otázka: Jakou máme šanci s našimi složitými a "přehumanizovanými" pravidly a hystericky prosazovanou sluníčkovostí proti kultuře vyznávající přímočarou účelovost? Co proti ideologii praktikující brutalitu proti bezmocným a podlézavost vůči mocným můžeme postavit?

Udělejme si malou inventuru prostředků preferovaných politiky a elitami, kterými můžete čelit hrozbám bez toho, aby jste se dostali do konfliktu se zákonem nebo dobrými mravy:

• Můžete spoléhat na policii - ta sice obvykle pošle místo snajprů vyjednávače, ale vždycky dokáže zajistit dostatek plastových pytlů na zip.
• Můžete se obrátit na neziskovou organizaci - vzhledem k jejich počtu je u nás prakticky "100% pokrytí", a tak vždycky na nějakého NGO narazíte; ten vám vysvětlí, že jste dostali jedinečnou šanci přehodnotit své postoje a začít nový, lepší život
• Můžete nastavit druhou tvář - u ráže 7,62 je celkem jedno. z které strany to dostanete.
• Můžete nosit růžovou placku HATE FREE - usnadníte tím míření (zejména v příšeří).
• Můžete dávat kytky do hlavní - mrtvoly pak budou pěkně vonět.
• Můžete propadnout panice - funguje jen na Zeměploše, se zárukou jen u Mrakoplaše
• Můžete spoléhat na statistiku - málokdy trefí všechny

Nijak povzbudivé, co? Nebýt té statistiky, našinec by prakticky neměl perspektivu.
Proti nám sice stojí (prý) jen pár jedinců - zanedbatelný zlomek z toho kvanta nově příchozích. Jenže ten zlomek má k dispozici celou řadu výhod: ideologii dovolující vše, dostatek štědrých sponzorů, mafiánskou infrastrukturu No Go zón západních metropolí, kulturní specifika (třeba ženský oděv ideálně přizpůsobený k nenápadnému transportu zbraní a munice na krátké vzdálenosti), dostatek snadno zverbovatelných pěšáků... a hlavně spoustu užitečných idiotů v táboře protivníka. Snad jediné, čeho má málo, jsou zábrany.
Když se na sebe podíváme jejich očima, neubráníme se úsměvu - rozmazlená, změkčilá masa, sice s vysokým stupněm organizovanosti, ale bez stopy vůle a přirozených instinktů.

Jsme v pozici šachisty, proti kterému nastoupil boxer - můžete být třeba šachový velmistr, ale proti dobře umístěnému levému háku vám nepomůže ani vzorově rozvinutá sicilská obrana. Váš skvělý, vytrénovaný mozek, schopný analyzovat všechny možné varianty několik tahů dopředu, vám nenabídne jediný protitah schopný zastavit pěst blížící se rychlostí zvuku k vaší bradě. A to vás ještě ze všech stran okřikují rozhodčí, aby jste se drželi našich pravidel, a pomáhali soupeři vyrovnat jeho hendikep, co to jen jde. A mají pravdu, je proti vám v nevýhodě - zkoušeli jste někdy hrát šachy v boxerských rulavicích?

Hrát na jednom hřišti podle různých pravidel prostě nejde. To pak vždycky nakonec zvítězí ta strana, jejíž pravidla jí méně svazují ruce. My máme svázané nejen ruce, ale kompletně všechno, co trčí z trupu, a naše vrchnost nám utahuje uzly pořád víc a víc.

Vypadá to, že jsme na odstřel. Evropským lídrům se už zřejmě nelíbí evropský lid, a tak se ho rozhodli vyměnit.