Socialisticky studovat, kapitalisticky vydělávat...

Socialismus je v nás zažraný hlouběji než jsem si myslel. V devadesátých letech jsem si říkal - příští generace už bude úplně jiná. Není?

Díkybohu z větší části je - nebojí se cestovat a poznávat, učí se obstát v daleko tvrdší konkurenci, než jaké jsme byli vystaveni my, učí se odpovědnosti sama za sebe, a dnes už se z větší části obejde bez provázků, pomocí kterých by ji moudrý stát vodil předepsanou cestou, tak jako vodil nás.
Ale relikty socialistického myšlení jakoby se otiskly do našich genů a jsou předávány dál.

Už po několikáté tady například čtu - vzdělání není soukromý statek, je to přínos celé společnosti. Vzdělaný člověk vytvoří nové hodnoty, vzdělaný člověk pozvedne kulturní úroveň, vzdělaný člověk víc odvede státu ze svých příjmů.
Pěkná demagogie, co? Nebo to nepovažujete za demagogii? Myslíte si, že na tom něco je, že tohle tvrzení skutečně odráží realitu?
Samozřejmě, každá správná demagogie vychází z reality - jen si ji trochu pokroutí, pokřiví, ukáže vám ji z nějakého krkolomného úhlu, a ještě přes patřičně vytvarovné zrcadlo. Toto je stejný případ.

Můžeme jen souhlasit s tím, že vzdělaný člověk má daleko víc možností, jak přinést společnosti užitek. Třeba už jen tím, že si mnohem snáze najde místo, kde může své schopnosti prokázat a plně rozvinout, a ze kterého může společnost ovlivnit v daleko větší míře než člověk s nižším vzděláním - a to jak v pozitivním, tak často i v negativním směru.

Vzdělání je ale v prvé řadě přínosem pro samotného jednotlivce - to on díky vzdělání získá lepší výchozí pozici, větší možnost se prosadit, vyšší šanci vybudovat si úspěšnou kariéru. S tím související společenskou prestiž si taky užívá především on sám, i když nějaký ten odlesk dopadne i na jeho okolí. A dělat ze své výplaty veřejný statek, to už vyžaduje míru ignorance vkutku kosmického rozměru. Co kdyby ho okolí vzalo za slovo a řeklo - okej, tvoje výplata patří nám všem, sem s ní, a dostaneš, kolik my uznáme za vhodné... ostatně takhle to fungovalo v době, kdy vzdělání bylo opravdu veřejným statkem, a tabulkový plat VŠ se nijak výrazně nelišil od platu kvalifikovaného dělníka. Tenkrát byl jediným soukromým přínosem vysokoškolského vzdělání fakt, že jste pracovali v teple a nemuseli zvedat nic těžkého... no, vlatně tu byla i jiná pozitiva, třeba lepší možnosti přijít si na své tenkrát masově rozšířenou obálkovou metodou.

Podržíme-li se logiky odpůrců školného opravdu důsledně, podobně prospěšný společnosti pro nás bude třeba i každý parazit přisátý na veřejné zakázky - on přece taky čím víc stát okrade, čím víc z něj vysaje, tím víc mu zpátky odvede, ne? Takže i on je pro stát přínosem. Každý kilometr předražených dálnic nám přece přináší jednak zaměstnanost, jednak vyšší odody.
Takže stačí jen správně pokroutit optiku, kterou se na věc díváme...

Vzdělání neznamená automaticky přínos pro společnost, jak se mnozí domnívají. Množství diplomů z nás neudělá automaticky národ géniů. Kvantita jde jen zřídka ruku v ruce s kvalitou, často se spíš naopak přetlačují.
Vzdělání asi nejvýstižněji popisuje 8. habitův zákon: chytrého pozvedne, blbci zvedne sebevědomí.

Proto ve školném vidím v prvé řadě jakousi hráz blbcům, prostředek, který je snad ve větší míře odradí od studia... protože jen jedna věc  je ve vesmíru nebezpečnější než blbec - sebevědomý blbec...*

* ...někde se jim taky říká Vogoni